Kreperat

Jistě víte, že každá myška nejraději vylézá z díry v noci, když je v domě klid a ticho a hledá co by snědla. Všechno proleze, očichá a ochutná, najde někde zapadlý třeba kosek sýra a pak je spokojená. Podobně se zachovala i ta moje všetečná myška. Prokousala se do facebooku a tam mne i nalezla. A co tam objevila? V přátelích samé holky... Bohunku, Klárku, Viktorku a jen jedinej chlap. "Viděla jsem na fb, že máš hodně kamarádek, to se v Praze jistě nenudíš," řekla a čekala co asi povím. "Je to tak, mám tam pár kamarádek a rád se s nimi i po Praze procházím," dal jsem ji za pravdu. Vlastně jsem byl rád, že ty mé holky ta myška vyšťárala. Vždycky je lépe ženy přiznat, než zapírat a nakonec se vždy víc vyplatí říkat pravdu. Člověk nemá lhát, to nakonec známe i z politiky když si pár lidí zajde potajmu na Lány k Zemanovi a pak všechno zapírají. Výsledek je pak tristní. Každopádně myška tu moji upřímnost s lehkým úsměvem přijala a ví, že není k procházkám jediná... stejně...

Tentokrát se nejedná o sen můj, ale Marušky, který se jí zdál, když byla na návštěvě u své sestřenice. "Zdálo se mi o myších a všude po zdech bylo od nich načůráno", řekla mi, aniž jsem se jí na sny ptal, protože ji to trápilo. Byl to zvláštní sen, protože v tom snu to tak páchlo, že se i vzbudila a měla pocit, jako by to měla být skutečnost. "To jsi ty myši viděla, nebyly to třeba krysy?" optal jsem se. "Ne, ne, řekla, vůbec žádné myši jsem neviděla. Jen jsem cítila ten smrad a jak to teklo po zdechi." Každopádně, vám všem, kteří mne tady na blogu navštěvujete častěji, jistě hned napadlo kdo by asi mohla být ta myška, která počůrala Marušce tu zeď. Navíc je zajímavé, že to byl první sen, který mi Maruška tak spontánně vyprávěla. O jiných snech mi vždy řekla, že si je nepamatuje, že je takzvaně "zaspala". A pak dostanu tuhle sms Každopádně ta souhra snů, nočních návštěv a myší něco osudového znamená. Že by ten Marušky sen byl od strážných andělů ...

Ať si už budete myslet, že byl sen, nebo skutečnost, pravdou je, že mi ta myška poslala navečer mail, že by mne ráda zase viděla. Odpověděl jsem jí že může, že jsem doma sám. Pak ještě napsala jednou, že by dorazila kolem deváté a že mi z autobusu pošle ještě sms, abych v tom mrazu na zastávce zbytečně nečekal. Tentokrát přijela stejně oblečená jako minule, v kabátu a takové zástěrce, ale měla fialové silonky. Doma jsem jí ohřál bramborovou polévku se sušenými houbami z mého německého lesa aby se zahřála. Přišla mi trochu přesolená a tak mne dost překvapila, že si ji ještě dosolila. Prý všechno solí. Doma prý dělala dětem k večeři jen chleba s tvarohem a tak ji ta moje polévka přišla docela k duhu. Ta malá myška mne chtěla vidět hlavně proto, že by se zase ráda přitulila a že jí bylo pak trochu stydno, že se minule tak spustila. "Byla jsem prostě nadržená... a to tělo už to moc chtělo." Odpověděl jsem jí, že s tím musím jen souhlasit, že proti tělu jsme prostě často slabí a b...

. . . Včera byl snad poslední krásný slunný den, tak jsem si vyšel na procházku s Alenkou. Alenka je na tom docela psychicky špatně. Jako mladá holka ovdověla a navíc její manžel jí zanechal dluhy. Celá se stále třese chudinka a ani moje ruka její třes nezastaví, tak jsem ji aspoň vytáhl na zdravý vzduch. Jak vidím nešťastnou holku, tak nemohu jinak, než pro ni ani to málo udělat. Maruška přijede z návštěvy odpoledne a tak i ji procházku vynahradím. Líbí se mi, když jsou ty moje holky tolerantní a nejsou na sebe jako saně. .

... jsou v pražských ulicích vidět jen milenci. Maruška odjela na pár dní navštívit příbuzné, tak jsem se včera procházel po Praze sám. .

Je to pro mne pokaždé takové malé dobrodružství, když mám poznat ženu, kterou jsem v životě neviděl. Čekala na mne na stanici metra Vyšehrad, byla přesná, přesnější než já a já hned poznal, že to bude ona. Tu schůzku mi nabídla sama. Poznal jsem ji hned proto, protože jsem si ji podle jejích slov tak představoval. Měla na sobě šaty, jaké nosí holky, které chtějí na sebe upozornit tím, že jsou takové přírodní hospodyňky... a po domácku hrubě pletené punčochy. Chtěl jsem ji políbit na tvář, ale nastavila mi ústa. Po cestě na Vyšehrad mi dala i ruku a byla krásně teplá jako od dítěte. Prošli jsme celým Vyšehradem, zašli jsme i na hřbitov podívat se na Božku. Chtěl jsem ji i fotografovat, ale nechtěla, čohož jsem litoval. Mohl bych vám ji ukázat. Když jsme se zastavili na vyhlídce, ráda se nechala dlouze obejmout a políbit. Na krku měla měla medailonek s nějakým světcem a na moji přímou otázku mi odpoověděla, že je praktikující křesťanka, což znamená, že nejenže chodí do kostela, ale i ke ...

... tak to s námi asi jednou špatně dopadne. Za chvíli ani neprojdeme dveřmi. I když jednu metodu na hubnutí máme v zásobě... zkuste hádat, psychologové. .