Kreperat

Poslední dobou se mi stávají jen samé zázraky a ani se tomu nedivím, protože myšlenka tu sílu má... to ví přece každý. Jistě si pamatujete, jak jsem se tu zmínil v tom článku o myšce, jak kouří i Miluška z Kladna a ona se mi hned ten večer (o mém blogu neví) po několika měsících ozvala. Myslel jsem si že se na mne zlobí, protože tehdy ráno, když si chtěla u mne zapálit z okna, jsem jí to zakázal... o od té doby o sobě už nedala vědět. Docela mne to překvapilo, prožili jsme spolu krásnou noc (aspoň já to tak cítil a ona si nestěžovala) a přesto z jednoho dne na druhý mi zmizela. Poslala mi mail, jako by se nechumelilo (ono se zrovna chumelilo, je přece zima) jako bychom se naposledy viděli včera.... že by mne jako kamaráda, zase akceptovala. Nakonec jsme se prý nerozešli ve zlém a jediný náš nespoulad pramenil právě v té cigaretě... a v mé údajné netoleranci, že jsem jí nedovolil si ji vykouřit z okna. Raději než kamaráda by mne sice měla jako věrného milujícího muže... ale ta samota, k...

... ale kdo ví. . . . Z procházky po Olšanech. .

Po delší době jsem si dopřál procházku ... a jako obvykle nejdřív k Vltavě... ... a tam čekali bezdomovci na čaj. Je fakt, že přišla krutá zima a oni nejvíc trpí. Ta fotka je sice mázlá, ale právě proto se mi líbí. Na Karlově mostě hrála tahle žena na flašinet a to mne podnítilo se zamyslet nad ženami. Jak se říká my o vlku a vlk za rohem, právě včera se mi ozvala Miluška z Kladna, ta vášnivá kuřačka. Našla práci, je ráda a taky má víc peněz na cigarety. Povídali jsme si jak jsou některé ženy, a je jich hodně, úzkoprsé (přestože mají dobře vyvinutá prsa) a nerozumí vtipům, ironii a nadsázce. Tím ovšem nemyslím Milušku, ta mi vždy dobře rozuměla, a zasmála se ráda se mnou, ale ženám vůbec. Všechno berou moc vážně, zaútočí, neberou si servítky a hned uráží.. zvláště když se mohou skrýt za anonymitou a nemusí něco říct druhému přímo do očí. Ale abych tuhle slabost nepříčital jen ženám, takoví jsou i leckteří muži. Nerozeznají co je myšleno vážně a co z legrace. Každopádně mne fikce baví, ...

... a nechce si připustit, že jejímu druhu, myším a krysám, je nikotin velmi škodlivý (rozhodně není jako Zeman, kterému cigarety a doutníky naopak prospívají) a navíc možná čeká moje dítě. Jsem sice tolerantní, zejména k ženám, mohou si se mnou dělat co chtějí, ale zdraví mého potomka, který bude nosit moje jméno (je nás v Čechách jen asi osm) je mi nejpřednější. Trochu jsme o tom včera diskutovali, proč je pro ni kouření tak důležité a nemá potřebu s tím přestat. Namítla, že bych měl být rád kouří, protože když nemá přísun nikotinu, je pořádně vzteklá, všechno ji rozčílí a není s ní vydržení. Je prý pro mne rozhodně lepší od ní dostat polibek s příchutí popelníku, než aby mi dělala po večer hysterické scény. A nakonec je prý i ohleduplná. Nekouří mi z okna jako Miluška z Kladna, které byla cigareta přednejšíá než já, zapálí si jen venku a navíc dává pozor, aby kouř vyfukovala po větru, aby mi nešel pod nos. A před polibkem si vezme hašlerku. Tak co na to říct... je to vlastně hodná h...

... a rozhodl se zajet na burzu kamenů, moje celoživotní láska, kde jsem zase viděl pár starých kamarádů. Taky jsem prodával a pomáhala nám Zuzka Michnová, možná ji znáte. Seděla v kožichu a byla jí pořád zima. Bylo to ve škole a byl jsem rád, že zase nějaké změna. Potřeboval jsem přijít na jiné myšlenky. Trochu mi vrtá hlavou, jestli není myška těhotná. Dával jsem si pozor, ale všechno se může stát. Docela si představuji, kdyby to vyšlo a byla by to holčička. Nebylo by to zase tak špatné, mít malé dítě... Asi bych to i uvítal, ale nevím co myška. A co by tomu asi řekla Maruška. Prodávala tam i jedna hezká holka, ta se mi líbila. .

Myška se jmenuje Dana, to jsem vám zatím neprozradil a říkám si, že bych si před dívkami takového jména měl dávat velký pozor. Jsou nemocné láskou. Doufám, že některá z vás se tak nejmenuje. Někdejší Danu jsem poznal, když nám oběma bylo tak kolem patnácti let a byla to velká láska, jak to v tomto věku bývá, ale časem jsme se ztratili z očí a já na tu dívku docela zapomněl. Ovšem ta Dana, ta krásná černovlasá okatá holka na mne nezapomněla. Když mi bylo tak dvacet, přestěhoval jsem se z Hradce do Prahy a našel jsi podnájem na Smíchově, protože jsem se chtěl osamostatnit, mít větší svobodu a tedy nežít společně s rodiči. Bylo to v činžovní domě v posledním poschodí a ten byt patřil praktický celý mně, protože majitelka byla v létě převážně na chatě a druhý klíč byl pro jistotu dole u domovnice. Bylo to ve středu, když se mi Dana po letech přihlásila. To vím přesně, protože středa byl náš den, mne a mých kamarádů. To jsme seděli jako každý týden U tří pštrosů do půlnoci v hospodě a potom...

Snad ji tam uvidíte a kdo ji chce vidět lépe, musel by mne navštívit. Je v levém rohu. Neberte to jako že vás lákám jako na motýly nebo sbírku známek. :D .