Kreperat

už mě manžel dávno nelíbá ani prvního a ani jiného dne včera v 10:46 Ani když přijdeš z práce, nebo před spaním? včera v 10:47 ne , nelíbáme se vůbec , nějak jsme to zapoměli u nás doma zavést včera v 10:48 Valentinský polibek jsem dostal od Marušky hned ráno, jak se probudila, ale protože musela do práce, navíc není lakomá a ráda se vším podělí, dovolila mi abych aspoň na toho Valentina obšťastnil potřebnější Jitku, kterou její manžel už pár let nepolíbil. A taky Maruška nechtěla abych zrovna na ten den, navíc když bylo tak krásné počasí, chodil po Praze sám. Ta je hodná, co? Na Jitku jsem počkal v poledne u metra a nejdřív jsme se vydali na Hrad. Krásný výhled, vidíte sami. . Na každém zastavení jsme se políbili, abych ji ty zmeškané polibky od manžela vynahradil. To jsem taky hodný, ne? Na náplavce u Vltavy jsme viděli i svatbu. Není to krásné nebe? Na Karlově mostě se fotili Japonci a tam dostala Jitka ode mne taky pusu... tam se dnes líbal kdekdo. A pak jsem ji pozval domů na kafe...

JAK známo byl dnes Valentinstag a krásně jsem si ten den užil, ale o tom, včetně fotek, napíši až zítra. Teď vám ukáži jen páva, který se nás včera nebál ve Vojanových sadech... ... a dokonce se nechal od nás pohladit. Nedaleko Johnovy zdi o které je předešlý článek je i jeho pub a restaurace. Přeji vám krásný večer k Valentinu a doufám, že vás milý aspoň políbil. Já dostal polibky hned dva... :D .

Někdo tuhle Johnovu zeď v Praze považuje za docela novou a jiný za historickou... každopádně celá historie se v ní zobrazuje. Maruška, holt je mladá, ta ji neznala a tak jí šel tu zeď ukázat. Byli tam zrovna Dánové a tak se tam před ní vzájemně fotili... ... a samozřejmě se tam i podepisovali... ... a snažili se tam něco přimalovat. . . Ta zeď, přestože je pomalovaná už dobrých čtyřicet let, je vlastně stále nová, protože je každou malůvkou docela jiná. Takže takto se milé dámy mládne a mnohé si z té zdi berou příklad... stačí nový nátěr a jsou pak jako vyměněné. .

Tahle procházka mne napadla, když jsem navštívil Halinu v zahradní kolonii a zaujal mne protější břeh, Thomayerovy sady. Vystoupili jsme s Maruškou na Palmovce a už tam to vypadalo jako v divočině, jako kdyby tam vybouchla atomovka. Pro jiného Pražáka je to tam známé, ale pro nás neznámý svět. Ani si nepřipadáte, že jste téměř v centru Prahy. Sedli jsme pak špatně na tramvaj a tak jsme raději šli pěšky... po libeňském mostě kolem těch zahrádek. Tady je už pohled z těch sadů... ... a ta zřícenina, kterou jsem minule viděl z druhého břehu. Bohužel nedostupná. Já vím, na té procházce pak podél Vltavy nebylo nic zvlášního, ale provětrali jsme si oba plíce a to nám stačilo. Není nad takové procházky, ruku v ruce, když je nám spolu dobře. Došli jsem tak až na metro Holešovice. .

... pohledem z okna... . . . ... a takhle skončil. Co bylo mezi tím, procházka s Maruškou po neznámé Praze, ukáži vám příště. .

To není z mé hlavy, ale napsala to Alenka Prokopová, filmová publicistka, v minulém Reflexu. Jelikož mám docela dost osobních zkušeností se ženami rozlišného věku... jak s náctiletými, tak i těmi které se blíží k padesátce, napadá mi je porovnat, jaké vlastně jsou, zdali jsou ty padesátileté již opravdu mrtvé a doufám, že se tu žádná neurazí, myslím to upřímně jak jsem to s nimi zažil. Samozřejmě je to subjektivní a každá je jiná, nemohu je zobecňovat. Ty náctileté (nad patnáct), nechci je tu jmenovat, pochopitelně mrtvé nejsou, jsou divočejší, je s nimi i větší legrace, protože u nich člověk nikdy neví jak na tom s nimi je, jsou docela náladové a musí se s nimi pomalu a opatrně... hned se urazí, rychle se rozohní a hned jsou zase chladné, ale každopádně, dobývat je, bývá mnohem větší dobrodružství. Krátce řečeno, je to jako poznávat neznámé země. O těch žen zralejších je to obecně docela jiné, pokud už nejsou opravdu mrtvé (mrtvé jsou obvykle manželky pro jejich muže). Dobře vědi o co...

... pomalu mizí a zbýbají jen trosky, což je velká škoda. . . Na tuhle trosku se můžete ještě podívat na Invalidovně, dokud taky nezmizí. U Thomayerových sadů stojí taky jedna troska, příště se k ní chci podívat. .