Kreperat

Na mých pochůzkách po Praze vidím ledacos, takže i ten jejich mezinárodní den mne včera na Náměstí republiky neminul. . . . . . . . . . . Po cestě domů jsem nad nimi trochu uvažoval a narodit se cikánem asi nikdo z nás "bílých" nechce. Ale oni za to nemohou. Jednou je to jejich osud a oni se musí s tím životem mezi námi nějak vyrovnat. Díváme se na ně jako celek, bereme je do jednoho pytle a to je pro ty přizpůsobivé, jak říkáme, skoro neštěstí. Vyžerou to za ty nepřizpůsobivé. Osobně jsem se s nimi poprvé potkal za studií na praxi v Košicích a byli to pracovití, příjemní a dobrotiví lidé, kteří se rádi s námi o vše podělili. Dokonce nás jeden pozval na svatbu, slavila celou noc i s jejich muzikou celá ta cikánská vesnice. Kdo viděl film Cikáni jdou do nebe, může si docela představit jaké to bylo. Bylo to samozřejmě divoké. Ale bohužel dnes už jaksi z té jejich přirozenosti v jaké tehdy žili nějak vyšli... jako když divochům vezmou prales. A proč to tu píši k tomu TT? Asi by ...

V poledne jsem měl schůzku s krásnou Helenkou s nádhernými prsy, jaké jsem už dlouho neviděl, ale ta si nepřála abych se tu o ní (ani o těch prsou) na blogu rozepsal, takže vám neřeknu nic, vaše smůla. A jelikož už něco odpoledne měla, vydal jsem se do města sám... a kam jinám než do Vojanových sadů. Tam jsem poslední dny už jako doma. Těch prsou jsem neměl nějak dost, takže jsem aspoň tuhle dívku ukecal aby mi pózovala. . . . Tu naopak potěšilo že bude na blogu... a mně vlastně taky. Taková jarní květinka. .

Tentokrát jsem nelovil nikoho, ale vydal jsem se s Maruškou do Radotína, kde můžete nalézt fosilie - hlavonožce. Stačí geologické kladivo a kopat a i Marušce se to líbilo. Trochu změna po tom mém lenošení, po tom zimní spánku. . . . . Nejsou to vzácné kameny ani nějaké vzácné fosilie, ale potěšilo mne, že jsem si zase mohl do skály zakopat. Byla tam i záplava fialek, ale kupodivu moc nevoněly. .

Hned vám řeknu proč. Jako Pražák si ji od dětského věku pamatuji docela malou. Na jedné straně končila ve Vysočanech a na druhé v Motole... a dnes, jak je známo, už požrala všechny okolní vesnice... Horní Počernice, nebo Řepy... na severu třeba Čakovice, Březněves... na jihu Zbraslav. A každým rokem jako otesánek shltne další vesnice. Nejvíc jsem si to uvědomil v pátek, když jsem se s Maruškou vydal městskou dopravou do Radotína. Ten už taky patří k Praze. Kdybych tu měl vyjmenovat všechny bývalé vesnice, nic jiného byste tu nečetli. A tak jsem se navečer zasnil, když jsme se vraceli do centra Prahy, jak asi bude vypadat Praha za sto, nebo dokonce za tisíc let. Požere celé Čechy i s Moravou (Brňáci máte to blbý, budete jen předměstí Prahy... a Američané už to dokonce ví) a pokud nesvolíte stát se Pražáky, budete opravdu muset opustit Zemi a vydat na Mars nebo na Venuši. Na druhou stranu mi bylo v tom autobusu dost smutno, když jsem viděl všechna ta sídliště, která zastavěla tu krásnou ...

Pokud si myslíte, že jsem tam běžel, tak to jste na velkým omylu. Měl jsem na metru Malostranská po poledni sraz s Maruškou a bylo pak krásné pozorovat jak se ti lidé, když by se mohli spokojeně procházet třeba po Valdštejnské zahradě, štvou a něktří vypadali, že každou chvíli vypustí duši. . Nebyli jsme jediní, kdo se raději jen dívali. . . . . . Vyhráli jako vždy s velkým náskokem černoši, ale medaili dostal každej. I dnes to vypadá na krásný den, takže si ho užijte. .

Po Petřínu bych už mohl chodit se zavřenýma očima, protože jen letos jsem tam byl několikrát a není to proto, že bych po těch vejšlapech tak toužil. Každá moje kamarádka chce na Petřín a nechápu co je popadlo. Jako by nebyly jiné parky v Praze, které jsou v rovině. Ty holky jsou zkrátka takové romantické duše. Maruška byla na Petříně jen letos už dvakrát a když jsem ji tentokrát chtěl vzít do Radotína, kde jsou fosilie, že bychom je mohli hledat, chtěla zase jen na ten proklatej kopec. Abych si ušetřil to stoupání do kopce, vyjeli jsme na Pohořelec a když už jsme tam byli, navrhl jsem jí. že se nejdřív projdeme Strahovským klášterem, kde je Památník národního písemnictví. . . . . . . . Praha byla ve slunečním oparu. . . . . . V kopci je i pramen (listím zanesená studánka). Panna Marie věnovaná Praze exulanty. Mám tolik fotek, že se sem všechny najednou nevejdou, takže další z Petřina až příště. Podívejete se i na předchozí článek, kde jsou taky fotky z Petřína (Seminářské zahrady). .