Kreperat

... jak mi napsala v komentáři k předešlému článku, takže tu máte jaké byly před sto lety i ty české Němky. Jistě víte, že žiji druhou nohozu v Německu, takže to docela na ty Němky i sedí, že kypí zdravím. Samozřejmě, kdo vás ten předešlý článek o Češkách před sto lety neviděl, může si ho přečíst i komentovat. Venku je nevlídno a prší, takže snad máte na to knihomolky i čas. .

Ve skutečnosti jsem taky knihomol. Běhal jsem od dětství po antikvariátech a plnil byt k prsknutí poklady, které mne i inspirovaly v psaní. Taky jsem toužil být jako vy jednou spisovatel. Jedna z těch knih, která mi tady v Praze zůstaly, je od Jaroslava Vlacha z roku 1913, kde pojednává o ženách jako Čechoslovankách a pár odstavců z ní budou jistě i pro vás zajímavé, jak se ty ženy za ten čas docela hodně změnily, i když v mnohém zůstaly i stejné. Můžete se tu s nimi porovnat. Jak vidět, i tehdy byly čiperné Pražačky proslulé svojí krásou a jejich poprsí taky nemělo vady na kráse... ... a pěkná stehna obdivovaná cizinci. Jen ta vznětlivost a lehká mysl jim bohužel zůstala. S tou jejich zbožností je to sice horší, ale aspoň pilně čtou a chtějí se taky proslavit psaním jako paní Víková-Kunětická. A tady se můžete i obrazně porovnat. Takové upřímné oči měly ty Češky, co říkáte? .

. . . . . . . . . . . Hezké Velikonoce a myslete na to, že zítra je půst. .

To, že kniha dokáže vyléčit, beru sice z rezervou, ale přesto mi již pár lidí několikrát vážně tvrdilo, že se díky ní vyléčili ze svých neduhů už jen tím, že na ni položili svoji ruku. Ty knihy, které jsem napsal, jsou o kamenech a podle tvrzení těch lidí je prý vyléčily právě ty kameny, které jsou v ní vyobrazeny (takže si je ani nemusí kupovat) a jiní mne zase ubezpečovali, že je to mým textem. Jedna žena dokonce má moji knihu na nočním stolu a před spaním si z ní čte jako z pohádek nebo z bible. Dobře pak usne a ráno se probudí bez bolestí jako rybička. Možná si ji vkládá i pod polštář pod hlavu. Je taky známo, že někteří studenti to dělají s učebnicí a učební látky se jim pak přes noc snadněji dostanou do hlavy. Každopádně já v její posteli nebyl, abych věděl, co tam s ní, jaké neplechy, provádí. Ale když jí ta moje kniha pomáhá, víra je mocná čarodějka, proč ne? Rozpomněl jsem se na to všechno jen proto, protože mi před chvílí v komentáři k předchozímu článku napsala Audrey, že zn...

... ani o čerstvě vytištěné knihy, ale zato moje Maruška. Stačí jí přivonit k takové knize, dovezené přímo z tiskárny a dojde u ní k takovému orgasmu, že by o něm mohly všechny ženy jen snít... a nemusím se o to ani sám přičinit. Je to pro ni takový zážitek, že by se dal dokonce i přirovnat k nirváně. Je fakt, že trochu přeháním, ale pravdou je, že se to před několika dny stalo a já byl při tom. Ty čerstvé knihy jsem skutečně domů přivezl, protože chtěla jednu z nich mít, nebyly již na skladě, byly vyprodané, a opravdu první co Maruška udělala, když knihu dostala do rukou, bylo to, že ji otevřela, aby tu vůni tiskařské černi s hlubokým vdechem do sebe nasála. "To je krása...", jen povzdechla. Docela mne tím příjemně překvapila, protože tu vůni mám taky rád. Doufám, že to tu nebudete brát jako reklamu, to já u dvanáctého vydání už nepotřebuji, ale Maruška mi může nakonec dosvědčit, že se jí tak nedávno stalo. Ta miluje vůně a nejrůznější pachy jako já, až je to někdy až na ško...

Nejen proto, že je ve starých knihách starý dobrý papír, ten si dokáží opravdu krásně vychutnat, ale také se v nich ledacos dozví, co v nových knihách jen tak snadno nenajdou. V té záplavě dnešních knih, které se v tisících výtiscích válí po pultech, jsou jen samé sračky, které člověku nic neříkají. Jsou v nich jen slova bez nějakého většího významu a většina jejich autorů, už jen proto, že naučila číst a psát, má potřebu ty své životní zážitky a bludy celému světu sdělit. Bohužel jsou to nejčastěji autorky, neuspokojené ženy v domácnosti a grafomanky. To jsou pak pro moly sousta natolik nestravitelná, že mají za následek jen nevolnosti žaludku a následné průjmy. Možná je to zrovna jedna z těch autorek. Moje přítelkyně Klárka, dlouho tu nebyla a jistě si na ni mnozí z vás pamatujete, taky stále nosila v kabelce blok a tužku. Bylo by přece pro lidstvo škoda, kdyby nějaká ta hlubokomyslná myšlenka se jí z paměti vytratila, než dojde domů. Ani se vás holky raději neptám, jestli taky nosít...

Myška je ta katolička s krásnou prdelkou (ty holky si Jano nepletu, ale to je zde pro tebe, abys byla v obraze) a včera mi zavolala, že by ráda se mnou na procházku. Minule mi sice řekla, že se mnou zhřešila a že toho moc lituje a že došla k názoru, že bychom měli nadále zůstat jen kamarádi, ale asi si to nespíš rozmyslela. Každpodádně jsme si na Náměstí míru dali schůzku a šli se projít do Havlíčkových sadů, čili Gröbovce. Po cestě mi vyprávěla, že byla sice ráno na mši a taky na zpovědi a na svatém přijímání, že se cítí i očištěná, ale ty její hormóny jí přesto nějak nedají pokoj... a proto mi zavolala. Stýskalo se jí po mně. Ta chudák holka pořád v tom lítá a sama neví jak si poradit... táhne jí to do kostela a v kostele myslí zase na mne. Ale v tohle ji těžko poradím. Jak jsem na myšku čekal, opozdila se o dvacet minut, zapovídal jsem se s touhle krásnou holkou, která tam měla velikonoční stánek a skoro jsem zalitoval, že jdu na rande s myškou. (Holky by neměly ve vlastním zájmu ch...