Kreperat

Ony ty ženy nejsou tak docela moje a ani se na ně tak nedívám, ale jak to jinak napsat, že rád nové ženy poznávám, je to takové dobrodružství a že se rád nima scházím. Každá je jiná, originál, jsou zajímavé a tak se jich nemohu nabažit. Někdo to může brát jako moji závislost, ale každý z nás má nějaký koníček, že něco sbírá. Ty moje moje ženy mají aspoň tu přednost, že jimi neplním svůj byt. No nic, to bylo jen na úvod. Dva dny jsem tu na blogu nebyl a měl jsem taky k tomu pádný důvod. Na čarodějnice jsem poznal jednu čarodějku, která mi učarovala a první máj jsem krásně prožil s mojí milou Maruškou. Původně jsme chtěli na Strahov, ale protože ty jabloně, nebo třešně tam už odkvetly, zůstali jsme v posteli (dnes bohužel už odjíždím do Německa a tak to bylo dlouhé loučení) ale ten polibek v mé ulici pod sekurou jsme taky nakonec stihli. Přece ji nenechám uschnout... to bych ji třeba ani nepoznal, až se do Prahy vrátím. Tu čarodějku jsem poznal, kde jinde než ve Vojanových sadech. Jmenuj...

Každý máme pár závislostí, u někoho alkohol, u jiného ženy, ale mohou být i nevinné, jako je fotit svatby. Jednou se mne tady někdo ptal, proč je fotím a tak jsem přemýšlel proč asi. Asi proto, že jsem někdy zlomyslný. Pro mne by to byl horor, kdybych se musel u své vlastní svatby podřídit focení. . . . . . . . . . K té svatbě jsem se jako vždy náhodně nachomýtl, když jsem kráčel po Karlově mostě a byli to, jak jinak, Rusové. K předchozímu článku moc komentářů sice nebylo, ale věřím, že jste si ho aspoň přečetli. Přejí vám krásný slunný den. .

Většinou je za tragickou závislost považován alkohol, nebo herny, které dokáží zničit člověka a rozvrátit rodiny. Ale se sektami to není jiné a dokonce si dovolím tvrdit, že ještě horší, protože ti lidé se nechávají jimi ovládat, jsou proti tomu vymývání mozku bezmocní, nikdo jim není schopný pomoci aby prohlédli, zv. ztratí duši. Kdo to osobně nezažil, nepochopí, jaká je to pro člověka tragédie. Tohle jsem dostal mailem a tak jsem se rozhodl, jak to v té jedné sektě chodí, s vámi podělit. Dobrý den Před devíti lety v Zpravodaji Veselice z 26.června 2006 byl uveřejněný článek o zámku ve Vlčím poli, který odkoupila jistá paní Valerie Schořová. Článek podtrhoval pozitivní přínos paní Schořové nejen pro samotný objekt, který zvelebila, ale i pro duchovní činnost, kterou v tomto objektu prováděla. Původ finančních zdrojů na rozsáhlou opravu byl v Zpravodaji vzpomenutý jen stručně: "Jejich původ je širší veřejnosti neznámý. Zřejmě pochází od darů bohatých mecenášů." Následně se...

... je těžké, ale Jehovisté mi poradili, jak pokušení odolat. . Pro slabozraké aspoň první část s většími písmeny. Ženy jsou pro nás muže velké nebezpečí a jak zjišťuji, a vy všichni kteří mne tady znáte, a jistě to u mne i vidíte, že v té závislosti na ženy se skutečně až topím. Na pornografii se sice nedívám, když mohu poznávat každý den spoustu opravdových žen, kterých se mohu dotýkat a případně se s nimi i pomilovat, ale ta moje záliba nemá hranic a měl bych se sebou už něco dělat. A Strážná věž, kterou mi jedna dobrá duše na ulici podsunula, mi otevřela oči a už vím jak té žádosti po ženách vzdorovat. Například teď, když jdu po Karlovce v Praze a vidím tuhle figurínu, veřejně odhalenou, nestyda jedna, hned odvrátím oči... ... protože už jen v myšlenkách bych s ní zcizoložil. A já s pomocí boží opravdu nechci. .

Musí to být velká míra odvahy, postavit se sám na Karlův most a nabídnou zdarma objetí... ... zvláště když nebyla po něm moc velká poptávka. Bylo mi jí líto, že ji tam lidé jen míjejí... ... a tak jsem jí šel obejmout, načež mi dovolila abych ji vyfotil. Pár lidí ji pak skutečně vzalo do náruče... ... ale nebylo jich zrovna moc. Možná v tom hrála trochu xenofobie... ... nebo rasismus. Kdyby tam stála cikánka, taky bych se zdráhal a hlídal si kapsy. Ten muž to nejspíš udělal pro fotku své přítelkyně. Každopádně doteky, objetí, to se klidně přiznám, je taky moje závislost. Bez toho si neumím život představit... ... ale musí na to být dva a v tom je právě to kouzlo. .

Má Andulko, má zlatá, máte hezký kozlata. Můj Honzíčku, můj zlatej, neplatil jsi - nechmatej. No není ten popěvěk starý dvěstě let roztomilej a docela dnešní? Tím nechci říct, že ženy jsou prodejné, ale v podstatě i na ně platí "bez peněz do hospody nelez". Hlavně ty hezké ženy znají svoji cenu. Ale já si nestěžuji, od Marušky to mám zadarmo. :D . . . . . Škoda těch šatů, má je pěkně ucourané. Ale tihle Rusové si to mohou dovolit. .

Když je to téma týdne, napadla mi k tomu říkanka, kterou znám už od dětských časů. Spadla s habra, roztrhla si košulenku až po ňadra. Spadla višně, roztrhla si sukýnečku a viděli jsme. . . . . . Některé ženy jsou při své svatbě natolik v tranzu, že přestanou mít nad sebou kontrolu. .