Kreperat

Kdo mne tu na blogu navštěvoval loni, dobře ví, že tam chodím (nebo na kole jezdím) každý den. Tam mne to nabíjí. Byly tam nalezeny i opracované pazourky, takže tam stálo pravěké sídliště a to mne nějak s tím místem (a s těmi lidmi) nějak spojuje. . . . Je tam taky pod modrou oblohou jen zelená, ta relaxuje a léčí unavené oči. Bohužel tento týden pracuji až do večera, takže asi nebudu mít tolik času vám oplácet komentáři, ale fotky tu budu dávat. Přeji vám hezké dny. .

Už jsem se tu trochu opět zabydlil, právě jsem dojedl bramborák, sice bez česneku (myslel jsem, že mám český sebou, ale zapomněl jsem ho v Praze a tady jsou v neděli zavřené obchody) a teď jsem upravil pár fotek z cesty přes Německo na jiný formát, které ty záběry snad i víc zvýrazní. Jsou to momentky přes špinavé sklo za jízdy, jak jsem obvykle zvyklý. . . Přes boční sklo se za jízdy docela špatně fotí, ale zvládl jsem to. Při Pinkelpause v lese jsem zahlédl tohle zvířátko. Jinak mám ještě mega fotek z Prahy včetně svateb, takže ani v Německu o ně nepřijdete. Postupně jich tu ještě dost uvidíte. .

... nejspíš patří mezi ty nejhanebnější závislosti. Takovým lidem by se měly uřezávat ruce. Dojel jsem těch 700 km do Německa docela v pohodě a bez problémů, zastavil jsem se ještě večer u dcery na kafe, ale jak jsem dojel ke svému domu, čekalo mne tam "milé" převapení. Vyražené dveře policií zabezpečné tak, že byly pobité prkny, které jsem musel pracně odšroubovat, abych měl kde vůbec spát. Ten idiot se nenamáhal zničit zámek, ale raději hned vyrazil celé dveře od futra. Televize, vysavač, mikrovelle a jiné věci tam naštěstí zůstaly protože byly pro něho asi velké, aby je nerušeně odnosil a nejsíš hledal nějaké maličkosti jako peníze nebo šperky, ale ty jsem tam nenechal. Není taky příjemný pocit, že by se vám nějaký cizí člověk špinavými prackami hrabal ve věcech a v prádle, sral třeba na vašem záchodě, nebo se vám vyválel v posteli. Blbej pocit. Čeká mne abych tu všechno dal do pořádku a za chvíli mi má přijít člověk, aby mi opravil ty dveře. Je to prostě nechutný... a mě...

Ony ty ženy nejsou tak docela moje a ani se na ně tak nedívám, ale jak to jinak napsat, že rád nové ženy poznávám, je to takové dobrodružství a že se rád nima scházím. Každá je jiná, originál, jsou zajímavé a tak se jich nemohu nabažit. Někdo to může brát jako moji závislost, ale každý z nás má nějaký koníček, že něco sbírá. Ty moje moje ženy mají aspoň tu přednost, že jimi neplním svůj byt. No nic, to bylo jen na úvod. Dva dny jsem tu na blogu nebyl a měl jsem taky k tomu pádný důvod. Na čarodějnice jsem poznal jednu čarodějku, která mi učarovala a první máj jsem krásně prožil s mojí milou Maruškou. Původně jsme chtěli na Strahov, ale protože ty jabloně, nebo třešně tam už odkvetly, zůstali jsme v posteli (dnes bohužel už odjíždím do Německa a tak to bylo dlouhé loučení) ale ten polibek v mé ulici pod sekurou jsme taky nakonec stihli. Přece ji nenechám uschnout... to bych ji třeba ani nepoznal, až se do Prahy vrátím. Tu čarodějku jsem poznal, kde jinde než ve Vojanových sadech. Jmenuj...

Každý máme pár závislostí, u někoho alkohol, u jiného ženy, ale mohou být i nevinné, jako je fotit svatby. Jednou se mne tady někdo ptal, proč je fotím a tak jsem přemýšlel proč asi. Asi proto, že jsem někdy zlomyslný. Pro mne by to byl horor, kdybych se musel u své vlastní svatby podřídit focení. . . . . . . . . . K té svatbě jsem se jako vždy náhodně nachomýtl, když jsem kráčel po Karlově mostě a byli to, jak jinak, Rusové. K předchozímu článku moc komentářů sice nebylo, ale věřím, že jste si ho aspoň přečetli. Přejí vám krásný slunný den. .

Většinou je za tragickou závislost považován alkohol, nebo herny, které dokáží zničit člověka a rozvrátit rodiny. Ale se sektami to není jiné a dokonce si dovolím tvrdit, že ještě horší, protože ti lidé se nechávají jimi ovládat, jsou proti tomu vymývání mozku bezmocní, nikdo jim není schopný pomoci aby prohlédli, zv. ztratí duši. Kdo to osobně nezažil, nepochopí, jaká je to pro člověka tragédie. Tohle jsem dostal mailem a tak jsem se rozhodl, jak to v té jedné sektě chodí, s vámi podělit. Dobrý den Před devíti lety v Zpravodaji Veselice z 26.června 2006 byl uveřejněný článek o zámku ve Vlčím poli, který odkoupila jistá paní Valerie Schořová. Článek podtrhoval pozitivní přínos paní Schořové nejen pro samotný objekt, který zvelebila, ale i pro duchovní činnost, kterou v tomto objektu prováděla. Původ finančních zdrojů na rozsáhlou opravu byl v Zpravodaji vzpomenutý jen stručně: "Jejich původ je širší veřejnosti neznámý. Zřejmě pochází od darů bohatých mecenášů." Následně se...

... je těžké, ale Jehovisté mi poradili, jak pokušení odolat. . Pro slabozraké aspoň první část s většími písmeny. Ženy jsou pro nás muže velké nebezpečí a jak zjišťuji, a vy všichni kteří mne tady znáte, a jistě to u mne i vidíte, že v té závislosti na ženy se skutečně až topím. Na pornografii se sice nedívám, když mohu poznávat každý den spoustu opravdových žen, kterých se mohu dotýkat a případně se s nimi i pomilovat, ale ta moje záliba nemá hranic a měl bych se sebou už něco dělat. A Strážná věž, kterou mi jedna dobrá duše na ulici podsunula, mi otevřela oči a už vím jak té žádosti po ženách vzdorovat. Například teď, když jdu po Karlovce v Praze a vidím tuhle figurínu, veřejně odhalenou, nestyda jedna, hned odvrátím oči... ... protože už jen v myšlenkách bych s ní zcizoložil. A já s pomocí boží opravdu nechci. .