Kreperat

Teď prodávám v Dortmudu, tak je to podstaně lepší, ale v Bochumi, kde je drahý poplatek, málem jsem zkrachoval, protože lidé nekupovali. Buď odvykli, nebo je tam méně milovníků kamenů, nebo prostě nepřišli ti správní. A zachránili mne nakonec tito Vietnamci, kteří se u mne zastavili skoro každý den a kupovali, i když se snažili, jak je u nich asi zvykem, abych šel s cenou trochu dolů. To byli asi první Vietnamci, které jsem taky tady v Bochumi viděl. Mají tu asi rok vietnamskou restauraci, tak bych se měl k nim taky někdy podívat. Vlevo je jejich šéf. Ten kuchař měl má hezkou ženu a taky je na ni náležitě pyšnej. .

Auta plná vlaječek a tento dům v Essenu taky ověnčenej. . Němci si vůbec na vlaječky potrpí a tyhle trikoty a podobné serepatičky kupují jako pominutí. . . Ty dvě poslední fotky jsou ze včerejšího dne, potom co Němci vyhráli 4:0. Hlavně holky jsou ověnčené jako vánoční stromeček. .

Ale to bude tím, že jsou na to hlavně zvyklé, viděl jsem i v Tunisu, jak se třásly zimou, když tam jednou bylo kolem dvaceti stupňů plus, ale on i ten oděv v podstatě ochlazuje, že slunce nepálí přímo na pokožku. Když byl v týdnu ten největší žár a stál jsem celý den na sluníčku, tak se mi to dokonce i vymstilo, sežehlo mi celou ruku, že jsem si musel koupit speciální spray, první pomoc proti Brandwunden - popáleninám. A pak jsem ani nemohl ven s krátkými rukávy, natož na plovárnu. V sobotu se mi nakonec ulevilo a tak jsem si vyjel na kole do přírody. Fotil jsem ovečky, kozičky, koníčky... bylo počasí tak akorát. Při zpáteční cestě jsem jel před Gelsenkirchen a tak mne napadlo se podívat jak se o tu "zahrádku" tam Andaena stará. Ty kytičky byly sice zalité, ale všude plno odpadků od lidí a ten "dalekohled" už byl rozbitý. Lidé nic nenechají na pokoji a to jsem vlastně i čekal, že to tak dopadne. . Tento týden zase prodávám, tak mi můžete popřát dobré obchody. Musím ...

. . . . . . Stejnou prezentaci pak měla Suzanne i pro veřejnost, ale ta už nebyla tak bezprostřední a krásná jako pro mne. Byl to krásný čas s ní, nic netrvá věčně, ale určitě se ještě uvidíme. .

Mám tady strašně pomalej internet a navíc problém s počítačem a proto jsem i dlouho otálel ty fotky sem nahrávat. Trvá to nekonečně dlouho a já nemám tolik času ani tu trpělivost. Suzanne, jak jsem tu i psal, se nechala inspirovat sloganem "Život pro jídlo a jídlo k životu" a nejspíš proto, že zrovna naproti stojí turecký obchod s pečivem. . . . . . Turecky se to pečivo jmenuje simit, německy Ring a česky prostě kruh. Krásné nohy má Suzanne, co říkáte? Příště vám ukáži její Live-performanci, kterou měla zprvu jen pro mne jako dárek na rozloučenou. .

Ne že bych neměl 35 centů na špenát z Aldi, ale rád zkouším, jak někteří víte, co se dá v přírodě najít a uvařit. Jsem zkrátka a dobře i připraven na špatné časy až přijde do českého království nouze. Ten pampeliškový špenát s maldých listů jsem ochutnal už loni a docela mi nahořklou chutí zachutnal. Tentokrát jsem zkusil i variace s mladými lítky kopřiv, nebo s mrkví (mrkev zmírní tu hořkou chuť a je to víc nasládlé). Recept je jednoduchý. Osmažím cibulku, trochu česneku, sůl, pepř, přidám ty pampelišky, někdy dám i pár květů, podusím a nakonec vmíchám vajíčko. . Když to chutná králíkům, tak proč ne lidem. A kdyby všichni jedli podobně jako já, svět by byl krásnější. .

Taky vyhazujete jídlo, které nakoupíte ve větším množství, než stačíte spotřebovat, zkazí se a tak ho zkrátka vyhodíte? Je to tady vlastně dodatek k předchozímu článku jak se plýtvá s plodinami, zatímco třetina lidstva hladoví. Sám to vidím když jsem v Praze a v Německu to není o nic lepší... plné vozíky, zatímco nám s Maruškou se nákup vejde jen do rukou a to hlady netrpíme. Další smutná věc je ta, že jídlo vyhazují i obchody, zejména zeleninu a pečivo. Nemohou ji prodávat druhého dne (i když ve Wanne-Eikel je obchod s pečivem, který je druhý den prodává za polovinu). Největší problém je i ten, že záruční doba spotřeby potravin je příliš krátká a třeba těstoviny bez vajec se natolik nekazí, že by měly jít už do dvou let do stoupy. A to se týká i jiných potravin. Německo to chce, jak jsem to četl v novinách, řešit. V Německu se rok co rok vyhodí jednáct milionů tun potravin v ceně 25 miliard eur do odpadu, což na jednoho Němce činí 235 eur. A v Čechách, mám zato, se vyhazuje potravin j...