Kreperat

... protože nejenže tam lépe prodávám, ale jsou tam i hezčí holky, které se u mně zastaví. Dortmund mám vůbec rád, protože už je to tak trochu víc velkoměsto než Bochum. Má přes půl milionů obyatel, žije kulturněji a přijde tam i plno turistů a přespolních. Tam se už cítím jako ryba ve vodě, i když na Prahu nemá. Mám tam i víc kamarádů a kamarádek jako třeba Monu, Češku, která se u mne ve středu se svojí dcerou zastavila. Holka se jí krásně povedla. Na podzim chce studovat psychologii. A samozejmě i mílé, esotericky založežené holky u mne kupují, takže se ani nenudím. Není to radost v takovém městě prodávat? .

... kteří se nám vnucují do života a pak záleží jen na nás jakým hlasům jsme ochotni naslouchat. Ale je i jiný druh hlasů, který nespíš patří múze, která se potřebuje naším prostřednictvím projevit. V dobách kdy jsem psal básně, ani jsem se o ně nijak nesnažil... prostě ta slova mi sama vyvstala v hlavě a já je jen zapsal. Často mi ty hlasy něco našeptávaly v nevhodný okamžik, třeba když jsem jel autobusem domů ze školy a to jsem si ty verše jen snažil zapamatovat, aby mi nevymizely z paměti, což se mi přesto občas stalo... a kulturní svět tak přišel o velké "klenoty". Každopádně mám i dnes pocit, že ty básně (a mohou to být i melodie a podobné, třeba výtvarné, počiny) není vlastně naše tak docela zásluha a neměli bychom na případný úspěch být nějak hrdí. Byly to ty múzy, které by měly být oceněny. Byli jsme jen jejich nástroji, jako je právě v hudbě instrument. Některé názory zase říkají, že je to vesmírná paměť, která nám napovídá. To znamená, že je v ní zakódováno dědictví...

Teď prodávám v Dortmudu, tak je to podstaně lepší, ale v Bochumi, kde je drahý poplatek, málem jsem zkrachoval, protože lidé nekupovali. Buď odvykli, nebo je tam méně milovníků kamenů, nebo prostě nepřišli ti správní. A zachránili mne nakonec tito Vietnamci, kteří se u mne zastavili skoro každý den a kupovali, i když se snažili, jak je u nich asi zvykem, abych šel s cenou trochu dolů. To byli asi první Vietnamci, které jsem taky tady v Bochumi viděl. Mají tu asi rok vietnamskou restauraci, tak bych se měl k nim taky někdy podívat. Vlevo je jejich šéf. Ten kuchař měl má hezkou ženu a taky je na ni náležitě pyšnej. .

Auta plná vlaječek a tento dům v Essenu taky ověnčenej. . Němci si vůbec na vlaječky potrpí a tyhle trikoty a podobné serepatičky kupují jako pominutí. . . Ty dvě poslední fotky jsou ze včerejšího dne, potom co Němci vyhráli 4:0. Hlavně holky jsou ověnčené jako vánoční stromeček. .

Ale to bude tím, že jsou na to hlavně zvyklé, viděl jsem i v Tunisu, jak se třásly zimou, když tam jednou bylo kolem dvaceti stupňů plus, ale on i ten oděv v podstatě ochlazuje, že slunce nepálí přímo na pokožku. Když byl v týdnu ten největší žár a stál jsem celý den na sluníčku, tak se mi to dokonce i vymstilo, sežehlo mi celou ruku, že jsem si musel koupit speciální spray, první pomoc proti Brandwunden - popáleninám. A pak jsem ani nemohl ven s krátkými rukávy, natož na plovárnu. V sobotu se mi nakonec ulevilo a tak jsem si vyjel na kole do přírody. Fotil jsem ovečky, kozičky, koníčky... bylo počasí tak akorát. Při zpáteční cestě jsem jel před Gelsenkirchen a tak mne napadlo se podívat jak se o tu "zahrádku" tam Andaena stará. Ty kytičky byly sice zalité, ale všude plno odpadků od lidí a ten "dalekohled" už byl rozbitý. Lidé nic nenechají na pokoji a to jsem vlastně i čekal, že to tak dopadne. . Tento týden zase prodávám, tak mi můžete popřát dobré obchody. Musím ...

. . . . . . Stejnou prezentaci pak měla Suzanne i pro veřejnost, ale ta už nebyla tak bezprostřední a krásná jako pro mne. Byl to krásný čas s ní, nic netrvá věčně, ale určitě se ještě uvidíme. .

Mám tady strašně pomalej internet a navíc problém s počítačem a proto jsem i dlouho otálel ty fotky sem nahrávat. Trvá to nekonečně dlouho a já nemám tolik času ani tu trpělivost. Suzanne, jak jsem tu i psal, se nechala inspirovat sloganem "Život pro jídlo a jídlo k životu" a nejspíš proto, že zrovna naproti stojí turecký obchod s pečivem. . . . . . Turecky se to pečivo jmenuje simit, německy Ring a česky prostě kruh. Krásné nohy má Suzanne, co říkáte? Příště vám ukáži její Live-performanci, kterou měla zprvu jen pro mne jako dárek na rozloučenou. .