Kreperat

Hlavně v pátek a v sobotu a navíc, když jsou teď letní nabídky, ulicí s obchody skoro neprojdete. Hlava na hlavě. . Tak si říkám, že to lidi baví a že nejsou raději u vody. Ale na druhou stranu je docela zajímavé pozorovat ty tváře. . Ale upřímně řečeno, tahle byla pro mne z toho davu nejvíc zajímavá. .

... jedno z mých nejblíbenějších jídel. Jak víte, maso nejím, ale cibulku si neodepřu. Cibuli vlastně jím denně v jakékoli úpravě, bez cibule u mne nic nejde, je to základ všeho mého jídla. Ze zelí mám nejaraději kysané, ale hlávkovým taky nepohrdnu a i červené mám rád. Ty chlupaté knedlíky, jak známo jsou ze syrových brambor, ale přidávám do těsta i trochu vařených. Nejsou pak tak tvrdé. .

Dnes sice už druhý den prší, ale v pondělí bylo krásně, příjemně, nebylo vedro, takže jsem vzal kolo a vyjel na delší projížďku. A proč k vodním kanálům? Celé Německo je jimi doslova protkané a často kolem nich vedou skvělé cyklostezky. Mám to štěstí, že jedna z těch cyklostezek vede kolem mého domu, takže k těm kanálům jsem pohodlně dostal po asi patnácti kilometrech. Zajímavé také je, že ta cyklostezka vede trasou bývalé trati železnice, takže se jede převážně po rovině. A pochopitelně, to by nebylo Německo, aby tam občas nestály i stánky s občerstvením. Takže abych moc nepovídal, tady máte první fotky. . Ten krásný most je postaven jen pro tu cyklostezku... ... tak jsem ho ze všech stran vyfotil. . . . Samozřejmě je tam lodní doprava. Škoda, že jsem si nevzal plavky, protože jsem viděl, že se tam lidé koupou. Voda je tam čistá. .

... a nakonec tu svojí orientací zjistí až moc pozdě, dochází k tragédiím. Jeden můj kolega, bylo mu něco přes dvacet, ale už byl ženatý a dvě malé děti, skutečně zjistil jak na tom je hodně pozdě. Je to až k neuvěření. Stačilo aby se zůčasnil nějaké sobotní oslavy, na které byl bez ženy. Tam se pravděpodobně opil a do jednohu muže se natolik zbláznil, že nepřišel domů (ani v pondělí do práce) celé tři dny a jeho žena ani nevěděla co s ním je a co se mu stalo... a volala nám zoufale do práce. Nakonec se spolu opravdu rozvedli a ten můj kolega se k tomu muži odstěhoval. Asi ještě horší je to, když ten člověk opravdu neví na čí straně je. I když naopak jedna moje přítelkyně to považuje dokonce za přednost. Když zatouží po ženě, pomiluje se s dívkou a když zjistí, že jí u ní přesto něco schází, jistě se dovtípíte co to je, dá si rande s mužem. Ale jestli je přesto šťastná, to ví opravdu jen sama. Do hlavy člověk lidem nevidí. Včera to bylo bez fotek, ale našel v archivu jednu, která se k ...

Někdy jsou rána plná překvapení. Právě se probudíte, hledíte do stropu a uvažujete co si dáte k snídani a najednou slyšíte u dveří zvonek. Trochu podivný čas na pošťáka, ten nechodí v půl deváté, ale až kolem jedenácté. Všichni si zvykli na mne zvonit, protože jsem na prvním místě v řadě zvonků, anebo proto, že jsem obvykle v tuhle dobu doma. A po pár vteřinách následuje na mé dveře zaklepání. Vylezu tedy z postele, obléknu si kalhoty, otevřu a za dveřmi dva statní chlapi ve střední věku a ten nejblíž mi strčí pod noc kovový štítek, kde vyrytě stojí POLICIE. Oba v černém, civilně oblečení. Kriminálka u mých dveří, to se mi ještě opravdu nestalo. V tu chvíliu člověk uvažuje co špatného udělal, co provedl a napadá ho v jedině vteřině hodně věcí. Pokud vím, nikoho jsem nepřejel, žádnou ženu neznásilnil, se všemi to bylo dobrovolné, pod patnáct jim taky nebylo, nic nikde neukradl, ale člověk nikdy neví, co má na svědomí a co časem to vyplave na světlo. "Nelekejte se", řekl ten mu...

. . . . - - . Milenci na konec. Včera jsem si pro změnu dopřál asi padesátikilometrovou projížďku na kole kolem vodních kanálů. Ukázal bych fotek i víc, kdyby se mi tady rychleji na blog nahrávaly fotky. .

Už je tu po dvětadvacáté, čtyři dny na čtyřech pódiích, kolem sto kapel. pár milionů návštěvníků... a vstup zdarma. Nechal jsem si to na neděli, ale bohužel to žačalo za deště. . Nakonec vykouklo i sluníčko. . . Celé město tím žije, Někoilik impresí vám ještě ukáži příště. ,