Kreperat

Praha je pro mne země v malém, protože tu najdu, snad jen kromě moře, všechno. A je samozřejmě kouzelná. Včera jsem si vyšel k Vltavě sám, ale zapomněl jsem v počítači paměťovou kartu, takže jsem bohužel mohl fotit jen do vestavěné, takže fotky, pokud jsem je doma trochu ořízl jsou malé. Ale nevadí, jako momentky snad i tak splňují svůj účel. Nejdřív mne zaujal mrak nad Valdštenskou zahradou... . ... pak stíny na cestě... ... a pak tahle dívka s ruksakem a přitom s boty na vysokém podpatku. Měla i hezký věneček na hlavě. Na náplavce u Vltavy se fotily dvě holky... . . ... a připletl se mi tam i jeden Číňan. . Ve Vojanových sadech si četla jedna dívka, ale mne spíše zaujalo její krásné červené kolo. Rostou tam krásná minijablka, nespíš planá. Taky jsem dvě ochutnal. Pak jsem po cestě ke Karlovu mostu nahlédl oknem do jedné hospody... ... a tam krásnej balkonek, který byl i v jednom hraném filmu. Zastihl jsem tam i zcela zahalenou muslimku jak fotí manžela a dítě. . . Ani krásnou prodava...

Včera jsme měli narozeniny s Maruškou společně oslavit a já se na to opravdu těšil. Ale kolem páté mi poslala sms, že na cestě z práce celá zmokla, takže to odkládá na pátek a jede přímo domů. No řekněte, dělá se to a jen kvůli dešti? A to jsem jí ráno ani nepopřál, protože se vytratila jako myška, takže jsem její odchod zaspal. Sebral jsem se tedy a zajel do města, protože s takovou představavou, že budu večer trávit v bytě sám, jsem se nedokázal vypořádat. Sami víte jak to je, když se člověk na něco naladí a pak to padne... Vystoupil jsem tedy na Malostranská z metra a jediným mým cílem bylo se s někým se seznámit. Klidně do přiznávám, protože mi šlo jen o procházku kolem Vltavy. Že bych měl někoho oslovil na ulici s takovým úmyslem mi sice bylo tak trochu proti srsti, obyvkle to vypynulo ze situace, ale nic jiného mi nezbylo. Ani moc odvahy neměl a vlastně jsem ani nevěděl jak začít. Vyhlédl jsem si si přesto tu nejhezčí ženu, která procházela kolem a oslovil ji. Zprvu se zdráhala, ...

U holešovického nádraží. Taková gorilí samice je rozumnější. Moje ex, včera měla ostatně narozeniny, a dlouhý čas v tom vězela, tak vím jak může taková žena v opilosti vyvádět. .

Jak jsem se tu už zmínil, zajel jsem dnes odpoledne za sestřenicí, že se mi její muž podívá na počítač a pokusi se ho pročistit. Betynka vlastně ani není tak docela sestřenice, ale já ji tak říkám. Kdykoli je navštívím, cítím se u nich krásně a jako doma. Ale nechci je zase tak často svojí přítomností obtěžovat. Každý má svých starostí dost. Její dědeček, o něm jsem tu už psal, byl známý keramik a měl atelier na Kampě, kde i své výrobky prodával a některé vázy si u něj objednal i president Beneš. Můj počátač byl mým neodborným zacházením v takovém stavu, ze se s tím její muž trápil až do pozdního večera. Ale nakonec to víceméně natolik pročistil, že ani nemusel vyhodit některé zbytečné programy. Ještě vám ukáži Václavák, tam to všechno krásně kvete. .

... a proto o ni tak urputne bojují, zatímco já ji mám ve Vojanových sadech. Na rozdíl od nich je to tam pro mne oaza pokoje a lásky a není skoro dne, abych tam nezasel, bud sám, nebo s kamarádkou nebo prítelkyní, coz je castejsi. Tolik schuzek jsem tam mel, ze bych je ani pri nejlepsí vuli nespocítal. A ani po tom pocítání netouzím. Doufám, ze se po mne nebudete opicit, aby tam pak byly zcela zaplnené lavicky a na nás by nezbyla zádná. Chodil jsem i na Petrin, nebo za studií v Hradci do Jiráskových sadu, ale ty Vojanvy sady mi nejak nejvíc prirostly k srdci. A jak je to s vámi a s parky? .

... a pro mne zase Japonky. Tuhle stíhlou Japonku jsem poznal ve Vojanových sadech, kdyz si prohlízela ze svého mobilu fotky. Touha po milém a po domove. Kouzelná zeme kde zijí jen zeny, jak zmáme z antické mytologie... to by se mi docela líbilo a hned bych ji touzil navstívit. Ale to není mozné, aby taková zeme byla... ty by se tam hned rozhádaly. .

Já mám rád cervené a Maruska bílé, takze jsme kazdý pili to své, ale jak se ríká, protiklady se krásne doplnují. V sobotu po poledni jsme se ruku v ruce prosli na nasich místech kolem Vltavy a pak jsme jeli ke mne domu dodatecne ty moje narozeniny oslavit. Maruska je má ve ctvrtek, oba jsme lvi. Moje ex byla taky lev, takze nejak ty lvice jsou mi osudné, i kdyz s tím rozdílem, ze s Maruskou, krome toho vína, se krásne ve vsem shodujeme a nase souzití je harmonické. Jak jsou ty lvice hodne odlisné. Vecer Maruska jako obvykle u televize usnula, hlavne to asi bylo tím vínem, a tak jsem ji nechal spát a co jsme nestihli vecer, dohnali jsme ráno. Ráno je to stejne nejlepsí, co vám mám povídat, to jiste sami víte. A pak se pustila do knedlíku, navarí mi jich vzdy do zásoby z celkého kila, které jsem celé tri mesíce v Nemecku postrádal. Zkrátka a dobre, nedele v naprosté pohode. Vásnivá ctenárka v metru na pohyblivých schodech. Dnes mám zajet k sestrenici, která bydlí kousek od Prahy, protoze...