Kreperat

Každopádně nemá... stačí pak když vám někdo zkříží cestu a všechno je jinak. Z té pražské ZOO jsem tu ještě všechny fotky neukázal, takže tady jsou ty další, které snad nikoho nepohorší. Některé fotky jsou mázlé, protože jsou focené na dálku. Jak asi všichni víme, je dobré vlka moc nedráždit, protože když se rozezlí, tak na vás pošle celou smečku... .... a rozdrásají vás až na kost, že z vás jen stříká krev. A navíc, tuším, je úplněk. A nejhorší jsou rozezlené vlčice. Není bez zajímavosti, že i ta Diesana, tzv. svatá matka, si umístila svůj ašrám na Vlčí poli. .

To je z pražského zoo přes síť, takže rozostřené... ... a možná to nejsou ani holoubci. .

Dnes odpoledne mne vytáhlo počasí do ZOO v Tróji. Jeden asi z posledních dnů, kdy zvířátka mohla být venku. . Jeste k tomu čuchá, fuj. Takto to komentovalo dítě, které se dívalo spolu s námi. I tohle je pro děti zajímavý zážitek ze ZOO, jak je vidět. Mám víc dalších fotek, ale dnes jen tyhle. .

Ty ženy nejsou samořejmě moje, ale jen jako. Se mnou mají naprostou svobodu a totéž bych měl rád i od nich. Jsem teprve krátce sólo a taky si to rád užívám. A plánovat si s "mými" ženami ani nemohu i kdybych chtěl. Vždycky se přihlásí samy a já se pak podle nich zařídím. Každý den, když vstanu, jako třeba včera, ještě nevím, čím nebo kdo překvapí a co podniknu. Nechávám to osudu jako celý svůj život a proto mne taky nic nezarmoutí. Včera ráno jsme vstal, upekl si zapečené těstoviny se zeleninou, zapomněl jsem je vyfotit a pak jen čekal, kdo zavolá. Byla to jako obyvykle Marcelka, ta volá ráno, v poledne i večer... volá z podnikového mobilu. Pak mi poslala Maruška sms, že je dál nemocná a že má hroznou rýmu a teploty. Po obědě jsem se vydal do města a tak jsem si řekl, že se zastavím u Jitky v krámku, jestli taky třeba něco ode mne nechytila. A taky že jo. Byla sice v práci, ale s hlavou na stole a naštěstí žádný zákazník. Na moji obhajobu si ty ženy o schůzky se mnou ale řekl...

Smrt je často neplánovaná a zastihne nás v nepravou chvíli... proto je i tolik nedokončených symfonii a nejen těch. Pochopitelně jsou i lidé, kteří si ji naplánují a třeba skočí z Nuselského mostu. Ale o nich tu článek nebude, ale jen o té smrti. Jak všichni víme, je ženského rodu, tedy alespoň tady v Čechách a proto mi už delší dobu vrtá v hlavě proč právě ta. Je sice pravda, že nás často žena k smrti svým chováním dožene, ale to už je zase jiná kapitola. Kdo jste z Prahy, můžete ji často vidět na Staroměstském náměstí i s kosou. Takže skrývá se opravdu za smrtí žena? Podíval jsem se jí tedy zblízka na zoubek. . . . . . . . . . . . Aspoň podle těch prsou, jak se zdá, ta smrt bude opravdu žena. Měl bych se jich stranit. .

Po tom očkování proti chřipce se dala čekat další fáze a to byly plné plíce a tak jsem se od rána nejdřív trápíl suchým kašlem, který přešel v tekutý, který přímo miluji... je to odporný a vždy je mi z toho blbě, ale aspoň vím, že to končí. Dopoledne mi zavolala Marcelka, dokonce dvakrát, protože tentokrát se jí vybila baterie v mobilu. Po poledni mi zavolala Maruška, že by si i přes to pochmurné počasí ráda prošla po Praze. Tak co jsem měl dělat, nedokáži říct ženám ne a tak jsme se sešli jako odbykle na Malostranské. Šli jsme se podívat k Vltavě na náplavku, podrobněji prozkoumat tu velrybu. Nevypadá zrovna vábně, dílo z gumových plátů a ten člověk ji tam ukotvil, aby byl na ni pohled z Karlova mostu. . . . Na Karlově mostě pozovala tahle judo nebo karate dívka. Prošli jsme pár obchodů, na Národní třídě nahlédli do téhle galerie... ... a musím říc, že v protikladu k Příkopům je Narodní třída hodně špinavá a zanedbaná. Na Spálence naproti tomuto domu jsme sedli do metra a rozjeli se, ...

Život nám opravdu někdy připraví velká a hlavně milá překvapení a působí hodně osudově. Dagmar mne pozvala na schůzku a já docela váhal, jestli mám na tu schůzku jít. Dokonce jsem tu schůzku několikrát odložil a v sobotu jsem se navíc moc dobře necítil, jak už tady víte. Rýma a ještě k tomu jsem si dal bramborák s docela velkou dávkou česneku... to jsem ještě netušil že mi zavolá, když jsem ho jedl. To zrovna není dobrý nápad v takovém stavu jít s ženu na schůzku. Nakonec jsem přeci jen jel a protože věděla, kam mne nalákat, ví, že miluji kameny, ale nic víc, a tak určila schůzku před obchodem Mineraálie, který je proti Masarykově nádraží. Dorazil jsem tam asi o deset minut dřív, tak jsem se nejdřív šel podívat na vlaky. V životě jsme se neviděli, jen jsme si psali, takže jsem nevěděl ani jak vypadá. Hezky mne překvapila. Vešli jsme tedy do obchodu a prakticky jsem jí dělal průvodce. Byla zvídavá, všechno chtěla o kamenech vědět a tak jsme se rychle spřáteli a začali si hned tykat. O p...