Kreperat

Včera jsme si s M. zase vyšli do noční Prahy a byla docela opustěná. Jestli to bylo zimou, nebo turisté po víkendu odjeli, to se dá těžko říct, ale nebylo skoro vidět člověka a tedy ani v barech. A do jednoho jsme výlohou také nahlédli. Co by tomu asi říkal majitel toho baru. :D Jistě víte, že v minulách dnech bylo výročí upálení Palacha a tak u Václava byly svíčky jako jeho ležící tělo. Počasí dnes moc hezky nevypadá, ale přesto vám přeji hezký den. .

Tohle mi ve své slabé chvilce řekl můj kamarád, sám muslim, který je věřící a skutečně se čtyřikrát denně modlí. Pochází z Egypta a žije již pár let v Německu a podniká. Napsal jsem kamarád, protože se s ním už pár let vídám, je milý a ochotný, někdy mi v obchodě i zaskočil, když jsem si potřeboval něco vyřídit, ale ruku bych za něj nedal. Doslova mi totiž řekl, že "musilmové mají dovoleno v zájmu víry lhát", protože víra je jim víc svatá než nejaká lež, která je prostředkem nečeho docílit. Jiný můj kamarád v uvozovkách, s kterým se také stýkám a který pochází ze Syrie, ale není tak nábožensky založený (má ostatně za ženu Němku blondýnku, která šátek rozhodně nenosí) mi zase onehdy řekl, že stejně jednou Německo přestoupí na jejich víru... pokud ne násilně, tak prostě tím, že nás Němce ženskou plodností převálcují. Každá normální německá rodina má tak maximálně dvě děti, zatímco muslimové, viz fotky, které jsem loni fotil, aspoň dvojnásobvek. Pak už stačí jen tři generace a N...

Byly doby, kdy jsem měl velkou návštěvnost, až tisíc denně, a byl bych neupřímný, kdyby mne to tehdy netěšilo. Pochopitelně to nebylo tak zcela mojí zásluhou (přestože jsem publikoval aspoň jeden článek denně a to mi i zůstalo). protože, co si máme lhát, se o to zasloužilo mé členství v Autorském klubu, ve němž jsem byl skoro od samého počátku. To pak je člověk denně na první stránce blogu.cz a bylo by smutné, kdyby se u mne nikdo neukázal. Při čistce asi před rokem mně vyloučili (ani dodnes nevím docela proč a ani jsem se po tom nepídil) a bylo po tisícovek návštěv, přestože nějakých třista zůstalo. A taky mne blogování už ani tolik nebavilo. Moji staří kamarádi (a kamarádky) postupně taky odešli z blogu (hodně jich bylo vyloučeno i z AK jako já, třeba moje láska Bohunka) a už blog taky nebyl co dřív. Ale abych se vrátil k tomu, proč už nestojím o tolik návštěv. Předně tu píši jen pro sebe (jako deník abych v tom neměl moc velký bordel) a navíc se mi ten život vně internetu (tedy i bl...

Ono to nejde moc dohromady, ale tim cukrovím můj den prakticky začal a železničním mostem skončil. Ve skutečnosti den začal ještě o něco dřív a docela špatně. Zapomněl jsem si totiž v počítači paměťovou kartu do foťáku a to byla pro mne přímo katastrofa. Novou kartu jsem si nechtěl koupit, protože jich mám už doma aspoň deset (taky jsem si je kupoval, když jsem je doma zapomněl) a tak si řekl, že si musím vystačit jen se zabudovanou pamětí, která ovšem nemá takovou kvalitu a fotky pak nejdou ani upravovat ani zmenšit. K tomu všemu neštěstí jsem si ještě omylem zablokoval mobil a pin jsem taky nechal doma. Kromě těchto svízelí jsem měl včera ovšem i radosti. Ozvala se mi Jitka, že má ještě pro mně vánoční cukroví (od Vánoc jsme se neviděli) a docela mne potěšilo, že na mne stále myslí. Pro to cukroví jsem se tedy u Jitky zastavil, za to jsem ji aspoň promasíroval záda, na které si stále stěžuje (má velká a tedy těžká prsa) a pak rychle i s tím cukrovím tramvají č.26 za M., která už na m...

Nebo v roklině a s kým jiným než s M. Šel bych tam i sám, ale věřím holky, že by vás samotné tam nikdo nedostal. Takové rokliny miluji, dříve v nich jistě číhali loupežníci a proto mají i takový půveb nebezpečí. Dnes tam místo loupežníků můžete maximálně potkat bezdomovce a okradeni můžete být nakonec taky. Když jsem putoval po neznámých divokých krajinách v daleké cizině, taky jsem tam nacházel takové rokliny. Ty vypadaly i nebezpečněji, protože člověk pak nevěděl jestli v nich nezabloudí a vůbec jimi i někam dojde... ale to se v Praze stát opravdu nemůže. Ale zato má Praha ještě i jednu přednost a to s M. stále i říkáme. Hodně nepražáků ohrnuje nad Prahou nos a říká, že by se v takovém městě plném domů nemůže nikdo cítit dobře. Ale opak je pravdou. V Praze najdete úplně všechno... a příroda, kde celý den nikoho nepotkáte, i tady je. A je tu i stále co nového poznávat. . Tady si ji nepleťte se Zemanem. Nad tou strží jsme viděli i boudu nějakého (bez)domovce. Když jsme vylezli nahoru ...

Bylo krásně jak z jara, tak byly v parku všechny lavičky obsazené milenci, ale jednu jsme přeci našli. . . . Na téhle fotce to má být polibek. Jestli vydrží dnes krásné počasí, vyjdeme si na Petřín. Nešmírujte nás tam. :D .

Poslední dobou internet a spolu s ním i blog docela zanedbávám. Podívám se na maily, na moje konto v bance a tím to pro mne skoro končí. Přirozeně taky často posílám sms své přítelkyni (i dalším kamarádkám) přes internet, protože mne to nestojí, ale to už je asi opravdu všechno a není nad přímé setkání. To ještě internet není tak daleko, abych ty holky vzal do náručí a políbil. . To jsme s M.nevěděli že nad hostivařskou přehradou je staré hradiště. Z toho hradiště není nic vidět, ale je to krásný pocit tamtudy procházet. Je to náhorní plošina, víte jak mám náhorní plošinu v Německu rád, a odtud je i vyhlídka na přehradu. V Praze je vidět plno věcí včetně přírody a nemusíte ani daleko. Fotky nejsou nic moc, protože nebylo dobré počasí, ale to nerozhoduje, byli jsme prostě spolu. Není nad procházky s tím koho milujeme a internet nám může být v ten moment ukradenej. .