Kreperat

Jelikž čas je nám s M. vzácný, máme jiné zajímavější náplně dne, byl včera kuskus s tím co zrovna bylo doma. To něco vypadalo jako lečo, tedy rajče, paprika, cibul, mrkev a celer, ostře okořeněné, aby nám pálila pusinka. Nakonec jsem přesto M. pak umluvil, jestli by nemohl být závin jako moučník a tak se do něho i dala. Jeden byl s jablky, druhý s tvarohem a třetí s kiwi. Jelikož nemám doma ani vál ani váleček, posloužila láhev vína. M. si dokázala i s tím dobře poradit. Zatím co jsem dělal ten kuskus, M. se pustila do závinu... dělba práce jak to má v "manželství" být. . . Já si to na rozdíl od M. smíchal dohromady. Nejlepší byl ten závin s kiwi. A není nad improvizace. .

Ženám zakázáno a přesto se tam vetřely a očumují. . . . . . .

Když není zrovna dobré počasí, v neděli bylo i docela chladno, zvolíme procházky večer po Praze a zejdeme i někam do tepla na skleničku. Já mám rád červené a M. bílé, ale to není problém, když si dáme každej dvě deci. Poslední dobou mi i to bílé s M. chutná a přemýšlím proč asi. Má na mne neblahý vliv? Nebo blahý? Každopádně jsme to vzali od Náměstí Revoluce po Příkopech a dál přes Karlův most až na Malou Stranu, kde se cítíme nejlépe. Samozřejmě při tom i fotím a tak tady ty fotky máte. . . . . . . . . . . . Doufejme že dnes bude hezky, máme v úmyslu si zase zajít k přehradě. Co vy? .

Včera jsme si s M. zase vyšli do noční Prahy a byla docela opustěná. Jestli to bylo zimou, nebo turisté po víkendu odjeli, to se dá těžko říct, ale nebylo skoro vidět člověka a tedy ani v barech. A do jednoho jsme výlohou také nahlédli. Co by tomu asi říkal majitel toho baru. :D Jistě víte, že v minulách dnech bylo výročí upálení Palacha a tak u Václava byly svíčky jako jeho ležící tělo. Počasí dnes moc hezky nevypadá, ale přesto vám přeji hezký den. .

Tohle mi ve své slabé chvilce řekl můj kamarád, sám muslim, který je věřící a skutečně se čtyřikrát denně modlí. Pochází z Egypta a žije již pár let v Německu a podniká. Napsal jsem kamarád, protože se s ním už pár let vídám, je milý a ochotný, někdy mi v obchodě i zaskočil, když jsem si potřeboval něco vyřídit, ale ruku bych za něj nedal. Doslova mi totiž řekl, že "musilmové mají dovoleno v zájmu víry lhát", protože víra je jim víc svatá než nejaká lež, která je prostředkem nečeho docílit. Jiný můj kamarád v uvozovkách, s kterým se také stýkám a který pochází ze Syrie, ale není tak nábožensky založený (má ostatně za ženu Němku blondýnku, která šátek rozhodně nenosí) mi zase onehdy řekl, že stejně jednou Německo přestoupí na jejich víru... pokud ne násilně, tak prostě tím, že nás Němce ženskou plodností převálcují. Každá normální německá rodina má tak maximálně dvě děti, zatímco muslimové, viz fotky, které jsem loni fotil, aspoň dvojnásobvek. Pak už stačí jen tři generace a N...

Byly doby, kdy jsem měl velkou návštěvnost, až tisíc denně, a byl bych neupřímný, kdyby mne to tehdy netěšilo. Pochopitelně to nebylo tak zcela mojí zásluhou (přestože jsem publikoval aspoň jeden článek denně a to mi i zůstalo). protože, co si máme lhát, se o to zasloužilo mé členství v Autorském klubu, ve němž jsem byl skoro od samého počátku. To pak je člověk denně na první stránce blogu.cz a bylo by smutné, kdyby se u mne nikdo neukázal. Při čistce asi před rokem mně vyloučili (ani dodnes nevím docela proč a ani jsem se po tom nepídil) a bylo po tisícovek návštěv, přestože nějakých třista zůstalo. A taky mne blogování už ani tolik nebavilo. Moji staří kamarádi (a kamarádky) postupně taky odešli z blogu (hodně jich bylo vyloučeno i z AK jako já, třeba moje láska Bohunka) a už blog taky nebyl co dřív. Ale abych se vrátil k tomu, proč už nestojím o tolik návštěv. Předně tu píši jen pro sebe (jako deník abych v tom neměl moc velký bordel) a navíc se mi ten život vně internetu (tedy i bl...

Ono to nejde moc dohromady, ale tim cukrovím můj den prakticky začal a železničním mostem skončil. Ve skutečnosti den začal ještě o něco dřív a docela špatně. Zapomněl jsem si totiž v počítači paměťovou kartu do foťáku a to byla pro mne přímo katastrofa. Novou kartu jsem si nechtěl koupit, protože jich mám už doma aspoň deset (taky jsem si je kupoval, když jsem je doma zapomněl) a tak si řekl, že si musím vystačit jen se zabudovanou pamětí, která ovšem nemá takovou kvalitu a fotky pak nejdou ani upravovat ani zmenšit. K tomu všemu neštěstí jsem si ještě omylem zablokoval mobil a pin jsem taky nechal doma. Kromě těchto svízelí jsem měl včera ovšem i radosti. Ozvala se mi Jitka, že má ještě pro mně vánoční cukroví (od Vánoc jsme se neviděli) a docela mne potěšilo, že na mne stále myslí. Pro to cukroví jsem se tedy u Jitky zastavil, za to jsem ji aspoň promasíroval záda, na které si stále stěžuje (má velká a tedy těžká prsa) a pak rychle i s tím cukrovím tramvají č.26 za M., která už na m...