Kreperat

Samozřejmě nebojoval, ale jen jsem šel fotit tu demonstraci na Staroměstském náměstí. Už z dálky jsem viděl, jak Okamura se zase snažil zviditelnit (jeho Úsvit je na hranici 5%)... Jak já tu jeho plechovou hubu nesnáším. Ale nakonec jsem se dostal i pod podium, abych to měl víc zblízka. Kromě něho pár lidí mluvilo docela rozumně, například jeden Čech žijící v Německu, který má stejné zkušenosti s tamními muslimy, převážně Turky, jako já. Taky mluvil jeden žid, po něm zase křesťan a mohl jsem jen konstatovat, že to bylo k věci a nikterak nenávistné. V jejich slovech šlo hlavně o to VYBER SI...mezi muslimy, kteří přímo v koránu vyzvají k boji proti "nevěřícím" a k nenávisti s křeťany, jejichž bilble naopak vybízí k odpouštění... a to je právě ten největší problém. Evropa zatím byla k muslimům a nakonec i k islámu vstřícná, dokonce jim postavila mešity, zatímco v jejich zemích jsou křesťanské kostely drancovány a páleny a křesťani společně z židy vražděni. Neměli bychom jim stál...

Abych tu předeslal o co jde, moje kamarádka (nebo chcete-li přítelkyně) dojíždí do Prahy denně za prací a její muž se kterým sice nežije v jedné domácnosti, někdy ji do Prahy autem odveze. Sice ten její muž stále tvrdí, že na ni nežárlí, i když ji občas kontroluje kabelku, taky nemá ani proč žárlit, když žijí každý podle svého odděleně, nicméně mu včera ráno nedalo, aby se jí nezeptal, pro koho veze ty zákusky, která hned uvidíte na fotce. Ve skutečnosti je vezla na oslavu do práce, kde její kolegyně měla narozeniny nebo svátek... a taky pár kousků pro mne. Řekla mu na to "A proč tě to vůbec zajímá?" Samozřejmě mu to bude celý den vrtat hlavou a zítra za ní přijde se stejnou otázkou vyzvídat, jako už to několikrát udělal. O mně její muž pochopitelně neví nic, jinak by s ním měla peklo, ale přesto žárlí, i když ani neví na koho. Abych to ještě víc vysvětlil, ve skutečnosti ten její muž je tak na 99 procent přesvědčen, že jeho žena nikoho nemá, tedy zatím nikoho nemá, ale žárlí...

Aspoň tak to vypadá na Palmovce a pokaždé, když tam přesedám, podivuji se proč město s tím místem nic nedělá. Pro nepražáky Palmovka je v Praze a je tam stanice metra. Aspoň to její okolí by tam mělo být přívětivé. Dokonce i synagoga, která tam stojí, je opuštěná a nejspíš se o ni nikdo nestará. Vypadá to tam fakt tristně už roky, ale když jsem tam před pár dny opět přesedal, byl krásný den... a tak jsem si říkal, že někdy stačí jen modrá obloha a aspoň na fotkách všechno je docela jinak. . . Tyhle tři fotky jsou před týdnem a ty následující v tomto týdnu, když svítilo sluníčko. . . . . Palmovka není ani tak daleko od centra Prahy, po ní ještě následuje šest stanic metra. .

M. mi odjela na služební cestu do Českých Budějovic, ale přežil jsem to, protože mi během dne často zavolala. My si ostatně voláme pořád... třeba když jdeme delší cestu a krátíme si ji tak. Volala mi i z vlaku a vzápětí i Jitka. Ta si mi postěžovala, že ráno když utíkala na autobus upadla a pořádně si natloukla koleno. O tom jsem se pak zmínil i M. a ta mne za ní, i když se mi moc nechtělo, poslala. Jak jsem už psal, Jitka se stará o mentálně postižené lidi a právě když jsem tam u ní pil kávu a hladil Jitce to koleno (pro nezasvěcené mám v rukou díky mým kamenům léčivou energii) přišla tam postarší žena, že venku četla na cedulce, že se tam hledá uklízečka. Chtěla to místo pro svoji šestadvacetiletou dceru, která je lehce postižená a chtěla by pracovat, aby si něco přivydělala. To jsem si pak s Jitkou říkal, jaké je to neštěstí mít takové dítě, které je odkázané jen na rodiče. Pořád si na něco stěžujeme a nemáme dohromady proč. Vyber nějakou práci. když pro takové lidi není moc možnost...

Malý dodatek k předešlému článku. Dnes jsem kamarádce sám zavolal, protože jsem měl obavy jak tu rodinnou katastrofu nese, ale byla s tím stavem, že je konec jejich manželství, docela smířená. Vyhodila ho z domu, že ho už nechce vidět, ať ji neotravuje a ponechá ji konečně svobodu. Docela se ji dokonce ulevilo, že to má konečně za sebou a že to ani nebylo těžké. Dříve po takových hádkách celé noci probrečela, ale tentokrát kupodivu spala jako zabitá. Nicméně její manžel se odpoledne znovu u ní doma objevil a tvářil se jako by ani ten včerejší večer nebyl, ten jejich konečný rozchod, ale jen její "hysterie" a na něm je aby ji to odpustil. "Tak vyber si vlastně co ten chlap chce..." řekla mi. Takhle by mu to bylo každopádně pohodlnější. U mne povečeřet, skutečně mu dala jíst, a odjet na noc za milenkou. Každopádně je tentokrát rozhodnutá, že s ním už nadobrou končí a vlastně i její děti ji v tom podporují. Takový čuně z procházky s mojí M. .

Kdyby člověk věděl, kolik jen tragedií se děje v rodinách po celém světě o ničem jiném by se nepsalo. Včera v televizi zrovna bylo jak žena chtěla odejít od manžela a on se jí pokusíl zabít, aby nepatřila nikomu jinému. Pokud se dobře pamatuji, dostal čtyři roky na pevno a nejspíš zatím co bude sedět, stejně už ji neuvidí a nejspíš jinému bude stejně patřit. Včera jsme si opět s M. dopřáli procházku kolem Botiče u Hostivařské přehrady, chvílemi pršelo, chvílemi sněžilo a nakonec i to sluníčko se prodralo z mraků. Byla to moc krásná procházka a náramně jsme si ji užívali. Někdo takové štěstí nemá. Večer jsme potom společnými silami pekli koláč a jak jsem přenášel pánev, abych v kuchyni uvolnil místo, vysmekla se mi z něho skleněná poklice a naráz byt plný střepů. Kdyby aspoň přinesly štěstí mé jiné kamarádce, od které jsem hned nato dostal tuhle sms. Tahle kamarádka mi občas večer zavolá, když nemá komu se svěřit. Jak jsem tu už jednou psal, její manžel ji zanáší, ale ona přesto nemá sí...

... když každá je jinak krásná a přitažlivá. Tady vám ukáži tyhle kytičky ze zahradnictví v Praze v Malešicích, kde jsem včera byl, ale myslím tím hlavně ženy. . . . To zahradnictví je současně i botanická zahrada na svahu hory Tábor vysoké 460 metrů nad mořem. Byl jsem tam procházce dopoledne sám, dokud neskončila M. práce a ani jsem nevěděl, co mne čeká. Prostě jen věděl, že v té pražské čtvrti ještě nikdy nebyl (v Praze je stále co poznávat) a proto jsem se tam i rozjel. Kromě té zahrady je tam i zámeček, přilehlý park a rybník. Fotky odtud vám ukáži přístě, ale ještě k těm ženám. Je fakt a to snad víte, že mám víc kamarádek, ale je to opravdu těžké říct "vyber si jen jednu jedinou" a v ní najdeš všechny ostatní. Mohl bych je ještě přirovnat, když ne ke kytičkám, tedy k zákuskům. Můžete říct, ten budu jíst až do smrti a nedostanu chuť na žádnej jinej? Vždyť každá žena má nejen jinou krásu, ale i vůni, chuť a charakter... a věřte, nebo nejvěřte, úplně nejkrásnější. právě v ...