Kreperat

V minulém článku se mi tu zase otiskla jen polovina fotek, tak to teď doplňuji. Kréfeld je jen středně velké město, víc jak 200 tisíc obyvatel založené už za Říma, ale nic zvláštního tam z historických staveb kromě kostela asi nenajdeme. . . . To by měla být promenáda, která protíná celý střed města, něco podobného jako třeba v Barceloně, ale je docela oipuštěná a člověk tam vidí jen lidi, kteří jdou venčit psy. Škoda. Nákupní střediska s obchody a kavárnami je bokem a točí se prakticky kolem kostela. . Podle mého docela nehezký obchoďák kde je i kavárna. .

Včera jsem jel za dcerou do Krefeldu, které je od mého domova asi 5O km a jsem tam po dálnici přes Essen a Duisburg za pár minut. Fotky s dcerou vám sice neukáži, protože si to nepřeje, ale aspoň to město a hračkářský obchod, kam jsme zajeli. Oslavenec si tam pár dní před oslavami vybere co se mu líbí, nechá to tam v jedné pro to určené místnosti a lidé které si na oslavu pozve, se pak mohou rozhodnou, podle své finanční situace, co mu z té krabice darují. Docela dobrý nápad a obchodní tah. Dárci nemusí přemýšlet co mu koupit (překvapení sice odpadá) a obdarovaný dostane co se mu líbí a není pak s dárky zklamaný. To by mělo být pro dospělé hlavně před Vánoci. .

Raději nevědět co si o nás blízcí myslí. V opačném případě bychom těch kamarádů a kamarádek měli podstatně méně, pokud vůvec nějaké. Ono už by stačilo vědět co si o nás myslí náš partner, neřkuli naše vlastní děti. Bylo by to pro nás velké překvapení, i když si to můžeme domýšlet. Naše sebevědomí by bylo rázem na nule. Obvykle se o sobě od partnera dozvíme "pravdu" když jde při rozvodu do tuhého a dělí se najetek. To pak slyšíme takové věty jako zničil jsi mi život, jak jsem mohl s takovou tvojí povahou vydržet, byl to horor... a z láskyplného partnera, který nám naše malé nedostatky odpouštěl a toleroval, je najednou soudce a často i vrah. Proč vrah? Před pár dny mi poslala Maruška mail jak to někdy mezi manžely dopadne. " Včera mně napadl ten můj bývalý blb jsem samá modřina chtěl mně shodit z balkonu,volala jsem o pomoc,aby mi zavolali policii,byla jsem na kontrole u doktora,odpojil mi elektriku tak jsem si ji nahodila a to byl v ráži,ale uz to má spočítany snad už te...

... když jsem v Německu, nemusím zrovna vědět (i když věřím, že by mi to řekla, protože máme dohodu, že nic tajit před sebou nemusíme), ale co co naopak rád vím, je stav mého zdraví. Kdo mne tady zná, dobře ví, že se stravuji zdravě (bez masa), nekouřím, nepiji (kromě piva po jídle, nebo sklenice červeného večer - ostatně je to zdravé), rozumně sportuji (neřeknu vám jak) a hlavně, což je podstatné - myslím pozitivně (pokud vůbec myslím) a snažím se každému, pokud to chce, pomáhat. Ráno jsem se šel nejdřív projít po městském parku a trochu fotit. Bylo moc krásně. A kromě toho všeho chodím každý rok (když jsem v Německu) ke své doktorce (i proto, že ji rád vidím) na kontrolu. Dobře sice vím, že mi nic není a cítím se (často až přespříliš) zdravě, si ten čas udělám. Nejdřív jsem šel kvůli tomu nalomenému obratlu na kontrolu... Na fotce vypadá křivě, ale tak asi má vypadat. :D ... a pak jsem zavítal ke své krásné doktorce Sylvě, která si postěžovala, že jí hrozně bolí hlava. Hned jsem se j...

... které zase neuvidím celou zimu. Například Stefana. Měli jsme štěstí, protože se právě vrátil ze Švédska. Ukázal mi na svém foťáku jak tam konzertoval... ... a taky svoji dceru. Není krásná? Ty její pomněnkové oči! .

Dortmud bylo vždycky multikulturní město, protože je tu velká univerzita, kde studuje hodně cizinců. Ti sice často už vystudovali, ale samozřejmě zůstali dál a založili si tady rodiny... kdo by taky toužil zpátky do nějaké chatrče v Africe. Dokud jich tady bylo málo a žádná migrační vlna jako je teď, bylo to v pořádku a docela hezky ty ženy barvami rozjasnily ulici. Mají prostě zálibu v barvách. Teď jich je tu vidět ovšem stále víc, jsou dost ukřičené, rády všechno řeší na ulici, takže je někdy s nimi i veselo. Abych byl upřímný, na černošky mám slabost a od pár jsem už vyloudil i polibek. Za kámen. :D Některé jsou vysoké a štíhlé a jiné macaté, to záleží z jaké africké země. Ta vpravo má krásnou prdel. Na rozdíl od Němkyň hodně o sebe dbají a parádí se. Nejhůř oblečené jsou ovšem Turkyně.

Poslední dobou se tu snažím moc o mých vztazích nepsat, ale i tak jsem tu o sobě už napovídal víc než dost. Dnes udělám výjimku a něco tedy na sebe prásknu. S mojí M. (není tak docela moje), jsme před pár dny slavili jednoleté výročí a při té příležitosti jsme si uvědomili, že jsme se za celou dobu ani jednou nehádali, ale nejen to, ale ani neměli nějakou nevoli, nebo pocit nedorozumění... Zkrátka řečeno, jsme spolu rádi, těšíme se na sebe a máme si stále co říct. Každý den, kdy jsme spolu, je pro nás velký svátek, což si při zpětné vzpomínce na moje manželství si nedokáži ani představit. I v době kdy jsme se měli se ženou rádi, stále něco bylo co nás, mne, nebo ji, rozčílilo a přerostlo to pak v rozepře nebo tichou domácnost. Je to sice rok, co jsme s M. spolu, ale přeci na tom bude, že volný vztah je mnohem šťastnější a nekonfliktnější než manželství. Jednak jsme si vzácnější, nevidíme se denně, dáváme se i víc volnosti a ani neřešíme co ten druhý zrovna dělá, když se rozejdeme. Tím ...