Kreperat

Včera jsem se vydal s M. za Terezkou, kráskou do které se kdysi zamiloval důstojník v záloze a odkázal jí deset tisíc zlatých. Abych vás dlouho nenapínal, jedná se o dvě stě let starou sochu, na kterou měl ten muž výhled z protějšího okna. Kolem ní sice sice občas chodím, ale neznal jsem o ní tu legendu. Po přečtení článku v novinách jsem byl na ni hned zvědavý a chtěl jsem si ji prohlédnout líp. Ta socha znázorňuje soutok Labe s Vltavou a jedna dívka která k ní chodila pro vodu se údajně jmenovala Terezka. A je i docela je možné, že se právě do téhle Terezky mohl zamilovat. To už se ovšem nikdy nedozvíme. "Má krásně vymodelovaná prsa jako ty," říkám mojí M. "To jsem čekala, že řekneš," na to M. A mohl bych vám je tu i ta dvě prsa porovnat, jenže nechci riskovat, aby mi byl zase pozastaven blog. Ale řekl bych že má moje M. prsa ještě hezčí a hlavně živější. Pak jsme zašli do Vojanových sadů abych vám vyfotil a ukázal tu Výklenkovou kapli sv. J.Nepomuckého s vyhlídko...

Jak jsem minule napsal, vytáhla mne Pavlínka v neděli odpoledne do Prahy a náhodou, aniž jsem to věděl, byl den otevřených dveří drobných památek po Praze (jinak nejsou přístupné) a mezi jinými i vyhlídková terasa nad výklenkovou kaplí sv.Jana Nepomuckého a kaple sv. Eliáše. Ty kaple vám dnes neukáži, protože jsem je fotil už dřív a tentokrát jsem je fotit zapomněl. Vpravo ještě vidíte kapli sv. Terezie z Avily. Je odtamtud opravdu krásný výhled. Tady jsem taky moc nefotil... jen Pavlínku. Stěny jsou imitace krápníků jako ve Valdštejnově zahradě. Pak jsme se šli podívat na pávátka. Byla docela zima, tak ty dětičky lezly mamince do tepla. . Pak jsme se zastavili u Johnovy zdi, kde se fotily Japonky. .

O tom bych měl vědět, ale vždy mne překvapí, jak jsou moji kamarádi ke mne laskaví a ochotni mi pomoci i když ani o tu pomoc neprosím. Taky mne už by nemělo překvapit co mohu čekat od příbuzných. A proč to tady píši? Jen jsem se v Německu před kamarády zmínil, že se z bytu hodlám zjara odstěhovat, protože se tam krede, o dům se majitel nestará a navíc bere tam podezřelé lidi, jsou tam vlhké zdi, přičemž jde o zdraví (sůl mi tam zvlhne jen co ji koupím) a dost podivně mi tam oblečení už po několika dnech "načuchne", kamarád mi okamžitě nabídl, že mi pomůže se stěhováním a věci mi prozatím uskladní ve svém skladu. Kamarádka Mona mi navíc slíbila, že si další byt ani nemusím pronajímat, protože když přejedu do Německa, mohu přespat v její kamceláři, která je zčásti obytná s rozkládacím gaučem. To pak má člověk jen dobrý pocit a samozřejmě i já se snažím jim pomáhat, když potřebují. Do Prahy jsem už v pořádku dorazil a cenější věci jsem si již i odvezl. Kromě toho jsem vezl pár v...

Tím ovšem nemyslím německou hymnu, ale to volání migrantů jak touží za každou cenu po Německu, jistě to vidíte i v české televizi. Chovají se hystericky jako blázni... a ani často nezdráhají použít násilí. Snad nikoho neurazím, když tu napíši, že se chovají zvěř. A tím si pochopitelně sami jen škodí. Kdo mne tu zná a už léta čte moje články, dobře ví, že už před deseti lety jsem tu před nimi varoval. A němečtí politici si to stále nechtěli připustit. Vlastně i USA (přestože teď jako pštros strká zobák do písku) má na tom velký podíl. Tím, že její armáda vstoupila do Iráku, tím to vlastně všechno začalo... a rozvrátila tím tam zavedený "pořádek". Je to docela vtipné, kdyby to nebylo tragické, že zatímco já mám Německa dost a vracím se na zimu raději do Prahy, tihle lidé se sem ženou. Co je tady asi čeká? S otevřenou náručí jen oficiální představitelé, zatímco normálni lidi, jako moje sousedka má z nich obavy. Docela je možné, že se i nastěhují do domu kde má byt ona, protože p...

V minulém článku se mi tu zase otiskla jen polovina fotek, tak to teď doplňuji. Kréfeld je jen středně velké město, víc jak 200 tisíc obyvatel založené už za Říma, ale nic zvláštního tam z historických staveb kromě kostela asi nenajdeme. . . . To by měla být promenáda, která protíná celý střed města, něco podobného jako třeba v Barceloně, ale je docela oipuštěná a člověk tam vidí jen lidi, kteří jdou venčit psy. Škoda. Nákupní střediska s obchody a kavárnami je bokem a točí se prakticky kolem kostela. . Podle mého docela nehezký obchoďák kde je i kavárna. .

Včera jsem jel za dcerou do Krefeldu, které je od mého domova asi 5O km a jsem tam po dálnici přes Essen a Duisburg za pár minut. Fotky s dcerou vám sice neukáži, protože si to nepřeje, ale aspoň to město a hračkářský obchod, kam jsme zajeli. Oslavenec si tam pár dní před oslavami vybere co se mu líbí, nechá to tam v jedné pro to určené místnosti a lidé které si na oslavu pozve, se pak mohou rozhodnou, podle své finanční situace, co mu z té krabice darují. Docela dobrý nápad a obchodní tah. Dárci nemusí přemýšlet co mu koupit (překvapení sice odpadá) a obdarovaný dostane co se mu líbí a není pak s dárky zklamaný. To by mělo být pro dospělé hlavně před Vánoci. .

Raději nevědět co si o nás blízcí myslí. V opačném případě bychom těch kamarádů a kamarádek měli podstatně méně, pokud vůvec nějaké. Ono už by stačilo vědět co si o nás myslí náš partner, neřkuli naše vlastní děti. Bylo by to pro nás velké překvapení, i když si to můžeme domýšlet. Naše sebevědomí by bylo rázem na nule. Obvykle se o sobě od partnera dozvíme "pravdu" když jde při rozvodu do tuhého a dělí se najetek. To pak slyšíme takové věty jako zničil jsi mi život, jak jsem mohl s takovou tvojí povahou vydržet, byl to horor... a z láskyplného partnera, který nám naše malé nedostatky odpouštěl a toleroval, je najednou soudce a často i vrah. Proč vrah? Před pár dny mi poslala Maruška mail jak to někdy mezi manžely dopadne. " Včera mně napadl ten můj bývalý blb jsem samá modřina chtěl mně shodit z balkonu,volala jsem o pomoc,aby mi zavolali policii,byla jsem na kontrole u doktora,odpojil mi elektriku tak jsem si ji nahodila a to byl v ráži,ale uz to má spočítany snad už te...