Kreperat

Do Příbrami jsem před lety jezdil na haldy hledat kameny a tak jsem i rád přijal pozvání od Zdeny (o té jsem tu ještě nepsal), že bych si tam mohl osvěžit vzpomínky. Zajel tedy hned v sobotu ráno na Smíchov, že bych jel autobusem a ten mi ujel přímo před nosem, když jsem pár kroků od něho docházel. Takovej sprosťák. Příští měl jet za půl hodiny a mezitím přišla jedna holka a tak jsme se bavili a nakonec i spolu jeli. Aspoň nám krásně uběhla hodina jízdy. Ukazovala mi že si zlomila nehet a byla z toho docela nešťastná. Zdena na mne už čekala s obědem. Špagety se sýrem a sojovým "masem"... jen kvůli mně, když jsem ten vegetarián. Měla doma krásnou dětskou židličku a musel jsem si ji vyfotit, protože takovou jsem jako dítě taky měl. Měla na okně i rajčata ze své zahrady, kam jsme pak šli v neděli. Musela je sklidit i zelené, protože přišly mrazy. Odpoledne jsme pak vyšli na Svatou horu, ale jak vidíte, byla v rekonstrukci. V neděli jsme ještě zajeli k Dvořákově vile, kde je i Ru...

... a tím se, včetně rozdílného pohlaví, nejvíc lišíme. Já jsem tolerantní, jen to maso v žádném případě nekoupím, protože právě tím bych podporoval zabíjení zvířat, ale může ho Maruška u mne upéct, usmažit, nebo uvařit.... a před mými zraky i jíst. Jen jsem rád, když si pak, než mne políbí, vyčistí zuby. Ovšem jde si je sama od sebe vyčistit, protože je ke mně pozorná a taky tolerantní. . Abych nepřišel zkrátka a nehladověl, upekla mi k večeři jablkový závin. Trochu se jí prolomil, ale byl moc dobrý. Minule jsem vám ukázal, že má M. hezká prsa, ale Maruška má za se krásná lýtka. Každá žena je něčím vyjímečně krásná, mají schopnostz lišit se... a taky proto mám tak hodně kamarádek. .

Čím vším se liším, tu nechci ani rozebírat a raději si to nechám pro sebe. Faktem však je, že mám schopnost včítit se do jiných lidí (a doufám, že nejsem tak docela sám) a potřebu jim pomáhat. Navíc mám pozitvní energii i v rukou, takže dotykem mohu i zdravotně pomáhat (a to má nakonec taky každý, ale ten to buď neví, nebo to nechce nebo nedokáže v sobě rozvíjet) a nemusí to být, jak si někteří myslí, že to mám od Boha. Samozřejmě, nejen dotek, ale i myšlenka je silná energie a ta často každému z nás pomůže ještě víc.... pokud ji taky dokážeme v sobě rozvíjet. Pomáháme tou pozitvní myšlenou sobě, ale i na jiného a tak mu i pomůžeme. A nakonec, co tu píši, ví vlastně každý, tak proč to tu vlastně píši a rozebírám? Abych tu ještě dodal, že někdy stačí i pohled... i v tom je velká síla. Každý z vás to jistě zná. Stačí pohled na toho kdo se nám líbí a pokud si nás všimne, rád ho opětuje... a je z toho rande, někdy i zalíbení a nakonec i láska. I malé děti (jsou víc senzitní víc než my dosp...

Ze samé radosti tam sice zapomněl napsat .O", ale i tak nás nápis potěšil. Je dobré vidět někoho kdo není škadohlíd a neváhá to všem sdělit. U Hlavního nádraží jsme pak s M. obdivovali do folie zabalené auto jako dárek a ten darovaný se nejspíš taky rozradostnil. Musí být radost takové auto rozbalit. Kdybych byl milionář, taky bych takto rád rozdával dárky. .

Tentokrát jsme si vyšli, já a M., na Vítkov, protože jsme tam dlouho nebyli. Kdo není z Prahy, nahoře stojí obrovitý kůň a na něm Žižka a oba mají krásný výhled na Prahu. Obešli jsem je dokola a pak jsme uvažovali, kam se vlastně Žižka dívá. Vypadlo to že asi na Žižkov a mohlo to být i někam ke Smíchovu, kam jsme pak i šli. . Byla i neskutečně krásná obloha. . Samořejmě nás zaujal víc než Žižka ten jeho kůň a řeknu vám proč. Byl to jeho penis o které jsme taky diskutovali. Já prohodil, že to vypadá docela lidsky, až na to že je kovový, tedy i věčně tvrdý a M. namítla, že asi velký rozdíl mezi nimi být nemůže, protože jsou oba, kůň i člověk savci. Jsme z města, takže moc zkušeností s koňmi nemáme a třeba nás tady někdo rozsoudí. Potom, jak jsme šli Jindřišskou, taková shoda náhod, v jednou obchůdku nabízeli koninu. Já si ten salám pochopitelně nedal, když jsem vegetarián a M. nakonec taky ne, protože jsme oba došli k názoru, že je to jako kdybychom jedli psa a ty ona miluje. . Pak jsme...

Včera jsem si vystačil sám, dokonce dobrovolně, a vydal jsem se na Žižkov fotit. Původně jsem ani neměl úmyslu ty pavlače fotit, ale četl jsem v novinách že tam rostou mirabelky... ale objevil jsem tam jen tahla mini-jablíčka. Ta rostou i ve Vojanových sadech a chutnají mi. Měl tam růst i nedvědí česnek. Ten jsem už v Německu viděl, ale kvetoucí. Co je tohle a dá se to jíst? Nebo tohle? Jako česnek to zrovna nevonělo. A teď konečně k těm pavlačím. Vidíte tu kočičku? Zvětším vám ji. . Kdo není z Prahy, pavlačové domy jsou typické pro Žižkov, ale je jich k vidění stále míň a míň. Typický Žižkov rok od roku mizí. . . Žižkov je plný koček a to je pro něj taky typické... ... jako i hospody. Těch je taky stále míň. . . Mám těch fotek mnohem víc, ale pro dnešek to snad stačí. Dnes si opět vyjdu s mojí M. a možna i něco uvaříme. Samotu mám občas rád, ale moc dlouho to nevydržím. .

... kdybych se stal milionářem. Ale já vlastně milionářem jsem (to nespíš každý druhý v naší vlasti, kdo vlastní byt nebo dům)... a harém svým způsobem taky mám. S tím harémem to myslím samozřejmě z legrace a už vidím jak tady některé blogové feministky se na mně jako saně oboří. České peníze samozřejmě mají tak malou kupní hodnotu, že skutečně není problém tu mít milion a spíš by TT mělo znít "Kdybych se stal miliardářem". Každopádně jsem se s jednou harémovou kamarádkou v pondělí vydal do Prokopského údolí na procházku. Tam nahoře na skalách nad Prahou pouštěly děti draky a bylo to krásné pozorovat. Jako kluk a později se svými dětmi jsem taky pouštěl za větrného počasí draky (dokonce po domácku stavěné) a měl jsem pokaždé pocit, že když se proti větru rozběhnu, že i vzlétnu. Vy taky? . . . . Byl moc krásný den a miluji taková stromořadí. Obraz jako od Slavíčka. . . Dana mne pak k večeru pozvala na večeři, měla tam kapra od svých pacientů, ale zapomněla, že doma nemá brambo...