Kreperat

Neděste se (stejně byste se neděsili), práci nehledám a ani ji už nikdy nemíním hledat, jsem rád že jsem svým pánem a že pracuji na svém a nemusím šéfy poslouchat... ale Jitka tam musela, takže jsem šel s ní. Byl to ovšem i tak pro mne velký zážitek a vrátil jsem se v čase, kdy jsem opravdu 5 let chodil v Německu na pracák, dokud jsem se nakonec nerozhodl, že se raději postavím na své nohy a ten risk mi za to bude stát. Jsem prostě taková dobrodružná povaha. Dřív to ovšem bylo v Německu trochu jinak (dnes to už není), protože lidem,. kteří se chtěli osamostatnit, stát jim ještě pro začátek 6 měsíců finančně pomáhal. Pro ujasnění jsem ale nebyl migrant, nýbrž díky své ženě, která byla po otci Němka, se všemi právy Němec. Jitka mi ráno dělala k snídani vajíčka na cibulce. . A za oknem nás přišly pozdravit i sýkorky. Tak to jen pro začátek. Vyšli jsme tedy na jejich radnici, já a Jitka, do druhého poschodí a bylo tam docela plno... i když (kromě jedné dívky) jen samí cikáni. Museli jsme č...

Na rozdíl od denně pracujících lidí, se víkendů docela hrozím, protože všechny moje kamarádky buď odjedou na chaty nebo k svým příbuzným a dětem a stává se, že na mne nemají čas. Ale tak jsem to i vybral, protože prostě s jednou, kterou bych si k sobě nastahoval, nevydržím. V sobotu jsem se měl vidět s Aničkou, ale ta mi vzápětí zavolala, že její sestra musela do nemocnice, takže ji jede navštívit. V neděli jsme se měli tedy sejít znovu, ale hned ráno jsem od ní dostal sms, že si popálila ruce a utíká na pohotovost... a nebyla by prý jistě milá společnice. Asi Pánbůh nám schůzku nepřál. Naštěstí se hned nato ozvala Jitka z Mílovic jestli bych za ní přijel, že mne čeka na oběd. Asi si to ten Pámbůh se mnou nakonec rozmyslel a tak jsem i jel. To byste snad jeli taky. Nakonec mne Jitka umluvila ať tam zůstanu a přespím a co myslíte, zůstal jsem? Jo, zůstal a udělal jsem dobře, protože se ten oběd protáhl až do pondělí do večera. Ráno nás přišla pozdravit hrdlička... ... a po dalším obědě...

Vyspali jsme se oba do růžova, svatá Maria taky celou noc nad námi držela ochrannou ruku (viz poslední fotka v minulém článku) a Zdeňka mi hned poránu chtěla ukázat svoji zahrádku. . Roste jí tam dokonce chmel a dává si z něho koupel na vlasy. Ještě jí tam stále něco kvete. Pak jsme zajeli do Vysoké, kde má Dvořák památník, což byla jeho vila. Hned u brány bydlel v tomto domku Sládek. . K Dvořákově vile pak vedlo tohle stromořadí. Byloi tam i plno borůvčí, ale žádné houby. . Rusalky jezírko jsem si představoval větší a hezčí. Navíc kvůli suchu jen močál. Nevím jestli to bylo počasím, ale byli jsme tam sami. Po cestě domů jsme pak sbírali žaludy. A víte v čem tkví umění lišit se? Nesnažit se lišit. .

Na Svaté hoře je více k vidění, například i tento památný dub, který údajně pamatuje Otce vlasti. . . . . V Příbrami mají i Václavák... . ... a kostel, který byl i v sobotu zavřený. Zašli jsme do obchodního domu ještě něco nakoupit a tohle vidím poprvé. Večeři nám Zdena připravila docela prostou, knedlíky s vajíčkem. Že by měla taky před výplatou? Ale ustlala nám pod madonkou a ta nás celou noc ochraňovala. .

Jak jsem psal v minulém článku klášter byl zavřený, tak jsem se šel sám (Zdeně bolely nohy, nic nevydrží) aspoň podívat ke Studánce, která byla ovšem taky zavřená a navíc už mnoho let bez vody. Jestli byla zázračná, přínášela zdraví, nebo omlazovala, jsem se nedočetl. . Ale aspoň ten obraz s Marií je prý zázračný. Byl tam i krásně prosluněný lesík, pokud by se dal tak nazývat. Na tom místě sálala dobrá energie... ... a nakonec jsem si po setkání s tímto mužem uvědomil proč. Hledal tam staré mince, protože v těch místech odpočívali věřící a občas nějakou tu minci utrousili. Zůstala tam totiž i jejich energie. Ty mince mi ukázal a přestože byly zašlé, věděl přibližně jejich stáří a byly skutečně i hodně staré. . . Opodál byla ještě jedna studánka, ale taky bez vody. .

Do Příbrami jsem před lety jezdil na haldy hledat kameny a tak jsem i rád přijal pozvání od Zdeny (o té jsem tu ještě nepsal), že bych si tam mohl osvěžit vzpomínky. Zajel tedy hned v sobotu ráno na Smíchov, že bych jel autobusem a ten mi ujel přímo před nosem, když jsem pár kroků od něho docházel. Takovej sprosťák. Příští měl jet za půl hodiny a mezitím přišla jedna holka a tak jsme se bavili a nakonec i spolu jeli. Aspoň nám krásně uběhla hodina jízdy. Ukazovala mi že si zlomila nehet a byla z toho docela nešťastná. Zdena na mne už čekala s obědem. Špagety se sýrem a sojovým "masem"... jen kvůli mně, když jsem ten vegetarián. Měla doma krásnou dětskou židličku a musel jsem si ji vyfotit, protože takovou jsem jako dítě taky měl. Měla na okně i rajčata ze své zahrady, kam jsme pak šli v neděli. Musela je sklidit i zelené, protože přišly mrazy. Odpoledne jsme pak vyšli na Svatou horu, ale jak vidíte, byla v rekonstrukci. V neděli jsme ještě zajeli k Dvořákově vile, kde je i Ru...