Kreperat

Ve skutečnosti si nemám na co stěžovat, protože mi v životě všechno docela vychází, ale někdy bych potřeboval nějaké to kouzlo... třeba včera, na dálku vyléčit Marušku... to pořád ještě nedovedu. Nejen zdraví, ale i její hlavičku. Ráno mi napsala, že bychom si mohli vyjít ven, když je tak hezky, dali jsme ve dvě sraz na Kampě... a to by nebyla ona, aby mi ve dvě teprve z domova nezavolala, že nepřijde. Šla si prý koupit nítě a tak jí začala bolet noha, že není schopna udělat ani krok. Nic u ní nového. Spolehlivá nikdy není a já ji to pořád toleruji, protože je to její povaha. . . Pod platanem si tyhle krásný holky fotily selfíčka. Prošel jsem se tedy po Kampě sám, zašel jsem se znovu podívat i k fr. velvyslanectví (v předešlém článku mám i fotku Zemana, se kterém jsem se tam v neděli potkal) a pak za jel za Jitkou na kafe, u které vždycky najdu útěchu. . . . . Tenhle voňavý květ jsem si dal ve Vojanových sadech do klopy a dostala ho tedy místo Marušky Jitka. Vždycky si nakonec dokáži a...

Včera jsme si zase vyšel s Dagmar na procházku a po cestě nás napadlo, že bychom tam mohli dát svíčku. Nebyli jsme ani odtamtud daleko. Shodou okolností jsme navíc vystihli ten pravý okamžik, že tam přijel i Zeman se Sobotkou. Ne že bych toužil oba vidět, ale aspoň jsem mohl udělat pár fotek. Většinou se k takovým situacím namanu, takže proč ne. Bylo už šero, takže kvalita fotek nic moc. . . Ještě než přijel Zeman, byl tam už Diensbír a lidé mu docela nadávali, protože právě on se migrantů zastával. Zasahovala policie. Chvíli nato přijel Zeman se Sobotkou. Francouzský velvylanec ho šel k autu přivítat. Tady už po pár minutách odcházejí. Jediné co bych k tomu mohl říct, hodně se mluví, ale nic se nevyřeší... a muslimové pomalu zaplavují celou Evropu. To je ta síla slov? Pak jsme si sedli do hospody na pivo, ale to už je jiná historie. .

Anička dojela do té své vesničky dobře a poslala mi zprávu, že mi děkuje, že jsem se jí tak ujal, že nespala někde pod mostem. Ten muž který jí vyhodil uprostřed noci z bytu měl pak jedinou starost, jak ji dnes napsal, jestli se se mnou vyspala, když jsem ji nabídl postel. "Takové starosti bych měla mít," napsala Anička. "Asi největší starost mužů je o naše vagíny, jestli nepatří jinému muži, ale jak nám je, o to se nestarají." Ve Vojanových sadech stále kvetou růžičky zatímco mají už i "šípky". Každopádne včera jsem se prošel po Praze a kolem Vltavy s Gabrielou a zase jsme spolu řešili jiný problém. Má dva týdny před stáním u soudu a čeká, že se s ní muž rozvede. Našel si mladší, jak to bývá. Snažil jsem se jí trochu utěšil, ale odpověděla, že stejně o moc nepřijde, že to s ním už i tak nebyla žádná sláva. Takhle to obvykle končí a asi není jediná. . . Na náplavce jsme zase viděli svatbu, dosud nevědí co je čeká. .

a rozhodně jim to ženství, včetně každodenních ranních hodin u zrcadla, porodů a všecho dalšího, nezávidím. Ale abych začal od začátku. Včera odpoledne jsem se "u koně" sešel s Miroslavou a protože bylo hezky, dopřáli jsme si krásnou podzimní procházku. Tohle si Miroslava (nerad ženy oslovuji zkratkami, protože například Miroslva zní krásněji než třeba Mirka) doufám užívala a tak jsme se až dlouho v noci třemi polibky rozloučili a ona jela za dětmi a já domů. Velké překvapení krátce před půlnocí mi připravila moje dlouholetá kamarádka Anička otázkou, zdali by mohla u mne přespat. Jelikož jsem ještě nespal a byl jsem doma sám, tak mi to nedělalo žádný problém a řekl jsem ano. Když pak přijela, dozvěděl jsem se další podobnosti. Jeden chlap, který ji oslovil skrz inzerát, a se kterým si nějaký čas psala, ji pozval do Prahy na celý víkend. Sliboval jí vážný vztah a hory doly, takže za ním přijela až z jedné vesničky někde za Plzní. Když nastal večer, ten "vážný vztah" ...

S Haničkou jsme se neprošli jen lesem, ale vyšli i do otevřené krajiny, která byla krásně osvětlená odpoledním sluncem. Bylo to jako vstoupit do jiného světa, do světa impresionistů, kde syté barvy mají navrch. A modrá oblohy tomu dodávala ten správný ráz. Dokonce i Hanička vyndala svůj foťák a fotila jako smyslu zbavená. No není to krása, i když ta příroda live je přeci jen krásnější než ty fotky, které vám tady předkládám? . . . No řekněte? Nedá mi abych ještě nevrátil k té síle slov. Jak tu napsala minule Radka, slovo je opravdu jen taková berlička, jak se dorozumět, ale pocity, zážitky, které zažijeme a prožijeme, můžeme sice slovy popsat, ale nikdo tu intenzitu, která je v nás, nelze zcela přenést na druhé. To se třeba týká i zážitků, které máme při meditaci, ty jsou prostě nepřenosné a to se samozřejmě i týká i pocitů, když někoho milujeme. Ta snaha básníků, vstřeba to všechno do slov, je sice chválihodná, ale je to zase jen pouhý obraz, který si někde pověsíme. A podobně je to i...

Před nějakým časem, když jsem se sešel s Haničkou, přišla řeč i na migranty a došlo k nedorozumění, když nesprávě pochopila moji odpověď. Vysvětlila si moje slova, že je hájím a že bych byl nejraději, kdyby se tu jich nastěhovaly miliony. Jen jsem řekl, že některým lidem, tedy hlavně matkám s dětmi, by se mělo aspoň po čas války pomáhat, ale rozhodně ne natrvalo, jak je tomu třeba v Německu nebo ve Švédsku... a Hanička už mne od té doby nechtěla ani vidět. A nebyla by asi jediná. Podobnou zkušenost jsem měl už dřív několika ženami, že si každé slovo, které jsem napsal nebo řekl, vysvětlily opačně. Kvůli maličkosti často dochází k hádkám a dokonce i k rozkolu. To je ovšem slabina slov a měli bychom si na každé slovo, které vypustíme z úst, dát pozor. Dobrým příkladem by mohl být náš prezident, který je k těm běžencům stejně neúprosný jako Hanička a často řekne něco co mezi lidmi rozproudí vášeň. Ovšem v jeho případě, aspoň myslím, je to úmysl, protože rád provokuje. Tentokrát se mu ovše...

V sobotu po obědě jsem si vyšel s Haničkou do lesa, ale o tom až někdy jindy, ale večer se konečně ukázala Maruška... a dokonce i jabkovým závinem... ... který mi hned naporcovala. Ten jsem slupnul k večeři. V neděi uvařila guláš s rýží a houbami... ... a pak jsem vyrazili na Hrad. I katedrála byla prosluněná... ... a barevná sklíčka malovala obrázky na zdi. Lidé si na tam sluníčko užívali... . ... a my si tam taky sedli a krásně to hřálo do zad. Maruška vzala sebou jablka. . K večeři byly kapustové karbanátky... ... a pak jsme padli na postel, protože jsme byli uchozený. .