Kreperat

To se může stát jen v Čechách, že když se jeden den nepovede (díky panu Zemanovi, jak víme), že bude prostě ještě jednou. Každopádně to repete bylo pozitivnější. Byl jsem moc daleko, takže na kvalitě fotky se to podepsalo. Promluvili namísto Zemana profesoři, jak by to mělo i být, když to byla studentská slavnost. Byli tam namísto těch zemanovců mladí lidé, takže i tohle mělo tak být. Byl tam i můj kamarád, jestli vám něco říká rodina Tomášových. Jeho rodiče měli krásné duchovní přednášky v Lucerně. Pak se šlo na Václavák. Ten 17. listopad byl opakován díky několika studentů, kteří se sešli v hospodě a řekli si, že by si ten den neměli nechat od Zemana vzít, že si ho tedy dají znovu. Hodně věcí se v Praze řeší v hospodách. Shodou okolností jsem si s Dagmar v sobotu taky zašel do jedné hospody a tam na nás čekalo docela jiné překvapení. V sousední místnosti se taky sešlo pár lidí, ale narozdíl od studentů to byli konspiranti, spiklenci, kteří kuli pikle. Byli ovšem tak hlasití, že nám n...

To myslím v souvislosti s jeho vystoupením na Albertově o kterém je (včetně fotek) předešlý článek. Těmi dveřmi jsem nechtěl něco symbolizovat. Minul jsem je cestou k kostelu Sv.Panny Mariepod řetězem. Ale abych vás neochudil o fotky při mých procházkách po Praze, tady je máte. Například pod Petřínem teď kvete strom a na zahrádce kostala Sv Panny Marie pod řetězem zase uvidíte fík, pokud ho mezitím někdo neutrhne. . . . . Taky tam kromě svatojánského chleba něco roste jako pomeranč, ale ten to asi nebude. A na závěr ještě něco z mého života. Ten jablkový koláč jsem pro Marušku upekl já... ... a Maruška mi zase na na oplátku uválela knedlíky. Hezký deštivý víkend přeji. .

Jak jsem tu už napsal, měl jsem ve dvě s Dagmar schůzku na Albertově. Byl jsem tam o pár minut dřív, tak jsem se tam šel nejdřív podívat a byl jsem dost rozladěn. Místo nápisů "17.listopad" bylo tam "Až žije Zeman!"... takže jsem se rozhodoval jestli tam mám vůbec jít. Vrátil jsem tedy na křižovatku ulice na Na slupi, kde jsem měl s Dagmar sraz a tam mne zaujala jedna holka kolem dvaceti let, která si "pod fousy" říkala "ty debilové". Pozorovala ten ten dav zemanovů, který se tam hrnul. "To myslíš ty lidi tady" říkám ty holce? "Jo, právě ty a Zemana, ukradili nám 17.listopad, náš studentský svátek." Musel jsem jí dát za pravdu a jen škoda, že jsem ji neřekl o fotku, nebo o telefon a rád bych vám tuhle krásnou holku ukázal. Nakonec přišla Dagmar, nejdřív jsem tam šel s ní, ale během cesty jsem si to rozmyslel a šel raději mezi sluníčka, která nakonec policie z obou stran oblíčila, aby nerušila zemanovce. . . . . . . . Ten Zeman...

Ve skutečnosti si nemám na co stěžovat, protože mi v životě všechno docela vychází, ale někdy bych potřeboval nějaké to kouzlo... třeba včera, na dálku vyléčit Marušku... to pořád ještě nedovedu. Nejen zdraví, ale i její hlavičku. Ráno mi napsala, že bychom si mohli vyjít ven, když je tak hezky, dali jsme ve dvě sraz na Kampě... a to by nebyla ona, aby mi ve dvě teprve z domova nezavolala, že nepřijde. Šla si prý koupit nítě a tak jí začala bolet noha, že není schopna udělat ani krok. Nic u ní nového. Spolehlivá nikdy není a já ji to pořád toleruji, protože je to její povaha. . . Pod platanem si tyhle krásný holky fotily selfíčka. Prošel jsem se tedy po Kampě sám, zašel jsem se znovu podívat i k fr. velvyslanectví (v předešlém článku mám i fotku Zemana, se kterém jsem se tam v neděli potkal) a pak za jel za Jitkou na kafe, u které vždycky najdu útěchu. . . . . Tenhle voňavý květ jsem si dal ve Vojanových sadech do klopy a dostala ho tedy místo Marušky Jitka. Vždycky si nakonec dokáži a...

Včera jsme si zase vyšel s Dagmar na procházku a po cestě nás napadlo, že bychom tam mohli dát svíčku. Nebyli jsme ani odtamtud daleko. Shodou okolností jsme navíc vystihli ten pravý okamžik, že tam přijel i Zeman se Sobotkou. Ne že bych toužil oba vidět, ale aspoň jsem mohl udělat pár fotek. Většinou se k takovým situacím namanu, takže proč ne. Bylo už šero, takže kvalita fotek nic moc. . . Ještě než přijel Zeman, byl tam už Diensbír a lidé mu docela nadávali, protože právě on se migrantů zastával. Zasahovala policie. Chvíli nato přijel Zeman se Sobotkou. Francouzský velvylanec ho šel k autu přivítat. Tady už po pár minutách odcházejí. Jediné co bych k tomu mohl říct, hodně se mluví, ale nic se nevyřeší... a muslimové pomalu zaplavují celou Evropu. To je ta síla slov? Pak jsme si sedli do hospody na pivo, ale to už je jiná historie. .

Anička dojela do té své vesničky dobře a poslala mi zprávu, že mi děkuje, že jsem se jí tak ujal, že nespala někde pod mostem. Ten muž který jí vyhodil uprostřed noci z bytu měl pak jedinou starost, jak ji dnes napsal, jestli se se mnou vyspala, když jsem ji nabídl postel. "Takové starosti bych měla mít," napsala Anička. "Asi největší starost mužů je o naše vagíny, jestli nepatří jinému muži, ale jak nám je, o to se nestarají." Ve Vojanových sadech stále kvetou růžičky zatímco mají už i "šípky". Každopádne včera jsem se prošel po Praze a kolem Vltavy s Gabrielou a zase jsme spolu řešili jiný problém. Má dva týdny před stáním u soudu a čeká, že se s ní muž rozvede. Našel si mladší, jak to bývá. Snažil jsem se jí trochu utěšil, ale odpověděla, že stejně o moc nepřijde, že to s ním už i tak nebyla žádná sláva. Takhle to obvykle končí a asi není jediná. . . Na náplavce jsme zase viděli svatbu, dosud nevědí co je čeká. .

a rozhodně jim to ženství, včetně každodenních ranních hodin u zrcadla, porodů a všecho dalšího, nezávidím. Ale abych začal od začátku. Včera odpoledne jsem se "u koně" sešel s Miroslavou a protože bylo hezky, dopřáli jsme si krásnou podzimní procházku. Tohle si Miroslava (nerad ženy oslovuji zkratkami, protože například Miroslva zní krásněji než třeba Mirka) doufám užívala a tak jsme se až dlouho v noci třemi polibky rozloučili a ona jela za dětmi a já domů. Velké překvapení krátce před půlnocí mi připravila moje dlouholetá kamarádka Anička otázkou, zdali by mohla u mne přespat. Jelikož jsem ještě nespal a byl jsem doma sám, tak mi to nedělalo žádný problém a řekl jsem ano. Když pak přijela, dozvěděl jsem se další podobnosti. Jeden chlap, který ji oslovil skrz inzerát, a se kterým si nějaký čas psala, ji pozval do Prahy na celý víkend. Sliboval jí vážný vztah a hory doly, takže za ním přijela až z jedné vesničky někde za Plzní. Když nastal večer, ten "vážný vztah" ...