Je to rozkoš a radost z dotyků, kdy pociťuji že opravdu žiji. Když se probudím a vím že vedle mne ležíš, jsem prostoupená teplem a štěstím, které jsi mi dal. Bez tebe si neumím ani život představit... jen s tebou se cítím celá. Tak cítím jak celým mým tělem proudí moje štěstí. Tohle vyznání není tak docela z mojí hlavy, ale jistě jsem ho už někdy i slyšel, protože ženy takové prostě jsou. Když ne všechny, tak aspoň jedna moje přítelkyně, která si život bez muže nedovede představit. I M. mi podobně napsala: Ahoj Pavle, je mi dneska děsně smutno, kde jsi? Tím ovšem nechci říct, že zrovna já jsem ten pravý, který ji může plně život štěstím naplnit. V tom jsem sebekritický. Muž smí být tlustý a hloupý, ale přesto se cítí povoláný odsuzovat její povadlé tělo a vyměnit ji za mladší. M. je v situaci jaké jsou vystaveny samostatné či rozvedené ženy. Ty, o nich každý ví, že nikoho nemají. A tím pocitem taky hodně trpí. Podobně na tom je i Jitka, která mi aspoň občas večer zavolá, když potřebuj...
