Kreperat

Nechci vám dnes kazit náladu, ale pro mne je Silvestr už několik let dnem smutku a vzpomínek, protože právě někdy v těchto hodinách, krátce po poledni, zemřela moje máma. Byla ta náhlá smrt, kterou nikdo nečekal. Po obědě si dala černou kávu a ani ji nedopila. Takovou rychlou smrt bych si docela i sám přál. Opíjet se dnes nebudu, ani nemám chuť, ale skleničku červeného vína si dám a na ni zavzpomínám. Její fotografie trochu jinak: Na té zažloutlé fotografii, kterou držím v ruce, je mladá. Malá vesnická holka, jakou jsem nikdy nepoznal. V pozadí je jejich statek, kde celé dětství a dospívání prožila, ale ten se nezměnil, ten znám, i když už viditelně zchátral. Sedí na dřevěné stolici, je bosa a zdá se, že se nerada fotografuje, a že by už ráda vstala. Je živá a neposedná, protože kmitá nohama. Proč to vím? Ty její nohy jsou na té fotografii neostré. Je dost hubená, tahle holka, a všechno na ní visí. Možná to tmavé vytahané tričko a bílou krátkou sukni, dost nad kolena, zdědila po sestře...

Přemýšlím, který den jsem měl v pravém slova smyslu štědrý, ale rozhodně to nebyl 24.prosinec. Nejspíš ten poslední štědrý, který jsem zažil, bylo letní deštivé odpoledne, kdy jsme se poznali a štědře se vzájemně darovali. Sama jsi mi tehdy řekla, že jsem pro tebe dárek. Jen nevím, jestli mne třeba nemáš v úmyslu reklamovat. Mám pořád tu dvoletou záruku a brzo vyprší. :D -

Znáte to. Zvláště v zimním období. Necítíte se najednou dobře a říkáte si "něco na mne leze, měl bych s tím něco udělat". Pobolívá vás v krku, jste jako rozlámenej a pro jistotu si vezmete hned dva aspiriny... a nakonec je vám to stejně hovno platný. Už je pozdě. Ten příznak neznamenal už nic jiného, než že vás na týden čeká postel. Ale jsou i jiné příznaky a taky většinou přicházejí už s notným spožděním. Když vás například váš miláček už tolik nemiluje jako dřív. Většinou to začne u sms. Jeho milostná vyznání mají sice postupně, ale přesto stále delší pauzy. A pokud vás to hned netrkne, přijdou brzy i další jeho náznaky. Napřiklád že vám něco vytkne. A to se taky pak stupňuje a slyšíte ty výtky stále častěji. Najednou vidí všechny vaše nedostatky a chyby. A pak už je jen malý, opravdu malý krůček k nedorozuměním, které se zákonitě vystupňují v malé hádky. Nevím proč, ale ty příznaky si dávají opravdu většinou načas, když už je vážně k nějakému řešení pozdě. Je to jako když ...

Líbí se mi když si dávají ženy květiny do vlasů. V tomhle jsou Japonky trochu napřed, taky je to národ krásných květin. .

-

O zenu jsem se tady zatím nevyjadřoval, protože jsem to jednak nepovažoval za nutné a navíc by vás to třeba ani nezajímalo. A nikomu nechci taky zen vnucovat. Není to v podstatě ani náboženství, natož církev. Je to každého svobodná volba a k ničemu. ani k nikomu, se člověk nezavazuje. Je to názor na život. Cesta ke svobodě. Takže čím se zen hlavně projevuje? Člověk je snášenlivý a bere život takový jaký je. Nemá předsudky ani žádné vzory. Nemá ani výhrady vůči svému okolí. A proč by taky měl? Každý člověk je strůjcem svého osudu a zodpovědný sám za sebe. Není třeba se ho snažit měnit k svému obrazu. A proto tedy ani žádný člověk se nesmí nechat jinými lidmi manipulovat. Odměnou je mu pak vnitřní klid a rovnováha. Nic ho moc nerozháže (těch nepříjemností má člověk jen za jediný den i tak dost) a na všechno se dívá s nadhledem. K tomu všemu mu nejvíc pomáhá meditace a nemusí být jen vsedě, jak se často doporučuje. I v chůzi se dá krásně meditovat a tu si i často při procházkách Prahou už...

. . . . . . Zazvonil zvonec a svatebních fotek je konec. .