Kreperat

Hned mi to nenapadlo, vyfotit tu labuť jako vajíčko, ale když přišla ke mně blíž, tak mne osvítila múza. :D . . . . . A tady je finální vajíčková. .

Lenka byla chudinka z té sněhové štrapáce celá zmrzlá a tak jsme na Pohořelci sedli na dvaadvacítku, že pojedeme domů, ale mně to nedalo, pro mne byly ty dvě hodiny pořád málo, a tak jsem na Malostranské vyskočil, že se podívám k Vltavě na labutě. A udělal jsem dobře. Máte tu jednu z nich jako vajíčko.

Menšina je tak trochu pochybné označení, protože časem, kdo ví, může být většinou, která nás převálcuje. Ale žádný strach, o romech, neboli cikánech ta úvaha nebude. Mimochodem oni sami, pokud se vám to označení cikán zdá hanlivé, si navzájem tak říkají. Článek je tedy o buzerantech, říkám to taky bez servítku na ústech. A bez mučení i přiznám, že je zrovna v lásce nemám. Možná některým dívkám tady na blogu zvednu mandle, protože ty je zbožňují a ve své sentimentalitě o nich píší pubertální povídky, protože ta jejich jiná orientace je přitahuje, ale skutečnost o nich je zcela jiná. Nemíním ovšem ty zdrženlivé. Sám s buzeranty mám bohužel jen negativní zkušenosti. Jsou sexem posedlí, smilní až za ušima, vtíraví a z velké většiny i zvrhlí. Nenechají nikoho na pokoji. Jejich počínání bych mohl často přirovnat k úchylům, kteří přepadávají malé dívky a znásilňují, jenže tentokráte se zaměřením na kluky. Takže nějaká romantika v tom rozhodně není. Jako mladej kluk jsem vypadal docela dobře a...

Kdo není z Prahy, vstup do Kinského zahrady je od tanku ze Smíchova. Je to ten tank Rusů, který byl natřen na růžovo a dost mne překvapilo, že tam už není. Trochu chumelilo a po pár krocích, asi v tomto místě, jak vidíte dole na fotce, Lenka dál nechtěla, ale nakonec jsem ji přemluvil. Chumelenice mi nevadí, spíš naopak, pokud mi nejde sníh do očí. Tady si přesto Lenka vyndala foťák a fotila kačenky. Povedly se jí líp a tak se na ně raději podívejte u ní. Pak jsme došli k pravoslavnému kostelíku. Teď vidím, že ty fotky jsou docela smutné, takřka depresivní, ale to se jen zdá. Do Kinského zahrady se procházím rád a kdo mne zná déle z blogu ví, že jsem tam byl na procházce snad se všemi holkami. :D Poprvé jsem tam byl Aničkou, pak s Klárkou a s Bohunkou, pak se Šárkou... a tak si i na ně tam zavzpomínám. Včera jsem tam byl poprvé v zimě. Například na podzim je tam barevněji, ale přesto i to bílo má půvab. Úplně nahoře jsou potom skály a můžete si na nich i číst různé vyryté nápisy. Viděl...

... a Japonky. . Dnes jsem si vyšel s Lenkou do Kinské zahrady fotit, ale ty vám ukáži až zítra až je vložím do počítače a zmenším. Taky chumelilo a Lenka to snášela neblaze a tak se jí ještě jednou omlouvám, že jsem ji v tom sněhu trápil. .

Snad už od dětských let se mi zdá sen o výtahu a není to ledajaký výtah. Je to zcela určitý výtah o kterém nabývám přesvědčení, že někde existuje, či spíše existoval, protože v tom mém snu je tak vetchý a starý, že by TÜV, nevím jak se tomu v Česku říká, bezpečnostní spolehlivost, nedostal. A věřte mi, je to přímo horor, s takovým výtahem jet. Někdo by mi zde mohl namítnout, ať s tím výtahem ani v tom snu nejezdím, zvláště když se jedná jen o 3 poschodí a ať to vyjdu po schodech. Ale právě i ty schody je pro mne velký problém. Nejenže jsou úzké a bez zábradí, ale jsou i napůl zborcené, část jich dokonce schází a musím je tedy, pokud se chci dostat nahoru, tu propast, přeskakovat. Takže to riziko výtahu, jak jistě uznáte, je podstatně menší. Moje každodenní trauma, když jdu z práce domů. Nemohu říct, že ten výtah nefunguje. Jeho problém jen je, že mi ho často nepodaří ani rozjet a tak se tedy stává, že zůstane v půli cestě stát a já v něm musím přenocovat. Navíc ty jeho stěny, včetně po...

Myslím že slovní doprovod nepotřebují. Ale víte proč jsme tady na Zemi? Nikoli kvůli sobě, ale abychom potěšili a milovali ostatní. .