Kreperat

. . . . Je to taková všeho chuť fotek z jednoho pošmourného dne, ale té Adidasce to nebránilo v úsměvu a tu ženu ve Vojanových sadech taky sníh nerozházel. Nenechme se takovým počasím ovlivnit a těšme se na lepší den. Třeba už bude zítra. :) . .

Z Kinského sadu jste tu nedávno viděli fotky, když jsem si tam s Lenkou vyšel na procházku. Teď jen ještě něco k tomu kostelíku. . Kostelík byl sice uzamčený, ale přesto se mi povedlo oknem vyfotit interiér. Moc světla tam nebylo, proto ta kvalita fotky. . Nicméně jsem za pozednicí objevil, že si tam někdo schoval deku, chleba , konzervu, láhev vína a vývrtku. Hned vedle je ruina, takže tu nespíš pod podlobím přespávají bezdomovci. Aspoň k něčemu je dobrej. . A skutečně mne jeden z té ruiny pozoroval. Asi měl obavy aby mu nezmizela ta flaška a vývrtka. Stejně nechápu, proč tu ruinu tam zanechali, když ty sady byly nedávno renovované. Asi že vypadá tak romanticky? .

Občas jsem mlsnej a tak si něco něco sladkého udělám. Včera to bylo jen z materiálů, které jsem měl zrovna doma, ale přesto se mi podařil báječnej Kuchen. Kdo se tu podívíví, jaké bláboly tu píši, Kuchen je mužského rodu. Zvolil jsem německé označení, protože nevím jak tu dobrotu nazvat. Není to koláč, ani buchta... asi to bude, podle vzhledu, bábovka. Takže k věci, je hrnková. Jeden hrnek ovesných vloček, jeden polohrubé mouky, jeden sypkého kokosu, necelý hrnek cukru krupice, kypřící prášek, dvě lžíce šrotovaných lněných semen, vajíčko, podle potřeby asi tak hrnek mléka, polovinu hrnku oleje a všechno zamíchat. Pak jsem to slil do skleněné varné formy, jinou nemám, a nechal péct při 200 stupních asi 25 minut. Tady bych rád jen upozorníl, že nemám troubu, ale jen mikrowelle, která peče, takže u klasické trouby bude čas jiný. Každopádně je to krásné kypré, lehké a moc dobré. Ale pokuď se vám to nepovede, tak vám za to neručím. :D Fotku vám tady neukáži, protože jsem ji snědl dřív, než ...

Nevím jak vy, ale já když něco napíši a zveřejním, přestane mne to už zajímat. Naopak zase existují autoři, kteří se ke svým textům často vrací a těší se z nich. Můj kamarád se o tom onehdy vyjádřil velmi osobitě... že nad nimi onanují. A že je tam i jistá erekce, si dokáži docela představit. A to se nemusí týkat jen textů. Může jít i o fotografie nebo kresby a obrazy. Svá díla považujeme za své děti, hlavně ta vytvořená v zápalu, horečného potu a usilí, nabízí se tu přirovnání ke kopulaci, a proto je i milují. A jak je to tedy s naší tvorbou, pokud vzniká impulzivně a v zapálení? Pochopitelně nám přináší radost a potěšení. Cítíme se jak v extázi a je to pro nás v ten okamžik doslova mystérium. Svým způsobem je to i relaxace. Taky sebepoznání. Ale pak stačí napsat za poslední větou poslední tečku a všeho je konec a dílo je na světě. V podstaě už nám nepatří, dali jsme do díla kus sebe samého a teď jen zbývá ho předhodit vlkům, tedy čtenářům, aby ho rozcupovali. Pro nás je to už mrtvola...

Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak. To bylo oblíbvené heslo komunistů a vlastně oni tu věčnost měli stále ve slovníku, protože nám při každé příležitosti slibovali skvělý zítřek... a kde jinde než v nekonečnu. To se sice nedá splnit, ale slibovat, ten blahobyt, že každý dostane všechno podle svého přání a potřeb, to se dá. Tohle nekonečno začalo v Československu, jak všichni víme, v únoru 48, ale nakonec skončilo už po čtyřiceti letech. Takže to nekonečno, jak se zdá, stejně jako čas, je taky relativní pojem. :D Včera jsem se ještě v půl páté doma rozhodoval, jestli mám na tu protikomunistickou demonstraci jít, jsem velkej lenoch, ale nakonec jsem přeci jen šel, protože by mi líto, když většina Pražáků na to kašle a raději jdou domů do tepla, že by přišla na Staromák jen malá hrstka lidí. Nakonec jich tam bylo docela dost, asi jeden a půl tisíce a zůstali tam v tom sychravu až do setmění. . . Tady lidé podepisovali výzvu, ale byla komunistiská strana prověřena soudy jako n...

Já tedy maso nejím, ale jinak by mi vůbec nevadilo, kdyby mi dali na talíř místo kovězího koně. Dokonce si myslím, že je koinina zdravější, přesto že je lacinější. Pochopitelně kdo má rád koně, asi by se mu to maso ošklivilo, stejně jako vlastník psa, kdbyste mu připravili na česneku jeho miláčka. Media z toho dělají aféru, každodenně slyším ve zprávách slova o přísném potrestání provinilců, ale nikdo se nepozastavuje nad tím, že oboje, ať je to kráva nebo kůň, je zabité zvíře, které by mohlo žít a dnes jen hnijící mršina. Ale naštěstí na koně převalského nedošlo, je chráněný. .

. . Soudru Skála byl pilnej, sesmolil jich o Únoru víc. . . . . Na závěr jako bonbonek od prezidenta Zápotockého. A možná se ptáte jak jsem k těm skvostům přišel. Můj starší bratr měl velkou zálibu ve sbírání těchto komunistických rarit a tak v bytě, který jsem po něm zdědil, zůstaly haldy fotek a těchto výstřižků. Zkrátka poklad, který bych mohl jednou snad i zpeněžit. Bratr se bohužel převratu, jak vždycky říkal můj otec, krátce před listopadem 89 nedožil. Když se dívám na ty jejich jména, říkám si, jestlipak básní dál? Mohli by teď, pro změnu, třeba básnicky oslavit Zemana. :D .