Kreperat

. Tady chci žít a umřít. :D .

. . . . Na Masaryka, když ho tady vidím, mám jednu vzpomínku. Tak starej ještě nejsem, abych se s ním kdysi osobně setkal, ale za hluboké totality jsem musel, jako každé šestileté dítě k zápisu do školy. Skalní zapalená komunistka, před kterou mělo celé městro strach, mi tam ukazovala fotografii Jiráska nebo Smetany, už ani ani nevím, ale měl fousy, a mně nic lepší nenapadlo, než že je to Masaryk. Zkrátka a dobře protilidová, reakční, imperialistická výchova a otec tam šel do mdlob. -

Pár minut po té inaugaraci, jak Zemanovi skončila ta sláva, ruský novomanželkský pár si tam udělal fotohapening. . . . . . . . . . . Sice typická Ruska, ale lepší pohled na ní než na Zemana. :D .

- Jednoho dne, zatíco jeho paní dlela v sousedním domě na návštěvě, se mu to konečně poštěstilo. Musel ovšem své krátké blaho tajné rozkoše lásky dodatečně odpykati paterým způsobem, neboť se dostavily bolesti v kyčlích, slzení očí, hučení v uších, rýma a katar měchýře. - To jste si právě přečetli úryvek z jednoho čínského lidového románu z 12.století. Pochopitelně i dnes se často tak stává, že si to rozdá soused se sousedkou, buď v jejím bytě, nebo na chodbě. To si člověk může jen odskočit z odpadky a rychlovku snadno stihne. A často i následky rozkoše nás mohou postihnout, i když trochu v jiné obměně. Je to z neobvyklé polohy hexenschluš, tedy houser, tinititus z leknutí, když někdo náhle zaklepe na dveře, i nějaký vir nebo bacil od ní chytne a v nejhorším to může být i kapavka, které se i říká rýma. Jak je lidstvo staré, tak je stará i nevěra. Ale například pornoherečky soulož jako nevěru nevidí, protože je to pro ně jen fyzická záležitost, pouhá výměna tekutin, která nemá s láskou ...

... aneb úpadek české společnosti. Někdo tomu říká buranství, ale ono vyjde na stejno. Možná, kdo se včera z tepla domova na tu inauguraci díval, se nad tím ani nepozastavil, protože jsme si na ty trapnosti zvykli, ale tentokrát to přímo bilo do očí. Západ, jehož etika nebyla narušená komunismem, se stále na nás dívá jako na plebejce, podobně jako na všechny ostatní země od nich na východ, které mají stále něco společného s orientem. Ale abych dlouze nemluvil, tak přímo k věci. Za prvé si tam Zeman hned rozdělil národ na ty dobré a na ty špatné, přestože stále tvrdí, že chce národ spojovat. Přívržence, kteří ho volili, si pozval na tu svoji slavnost na hradní nádvoří a nechal si je tam dokonce sjet autobusy, zatímco ty ostatní si držel od těla na Hradčanském náměstí za zátarasy. A taky tu stojí ještě za zmínku komický fakt, že ti jeho fandové přišli ověčeni šálami jako by šli na fotbal. Kde tu proboha jsme? Na Hradě, nebo na kopané? Další věc byla samotná inaugurace, kdy první co uděla...

8. březen, jak mnozí znáte, je Mezinárodní den žen, ale já mám s ním spojenou mnohem smutnější událost, dokonce tragickou a to je výroči smrti mého otce. Druhá, méně tragické, ale o to víc pochybná, byla inaugurace Zemana v jehož projevu se tak krásně vyjímalo slovo deviant, česky úchyl. Ale neřešme to. :D Ten hrozný pochmurný den, a to nejen díky počasí, mi ale projasnila dívka jménem Janko, se kterou jsem strávil pár krásných chvil procházkou. Nejdříve jsme nahlédli na Hradčanské náměstí, abychom viděli co se tam děje, stálo tam jen pár lidí a několik i s transparenty, ale pak jsme se raději vydali do Nového světa, taková "čtvrť", kde nám bylo příjemněji. Jen jednu malou chybičku to mělo a to, že Janko si nepřála abych ji fotil, čehož lituji. Je to přece krásná holka a nemá se za stydět. . . . Tady jsem obdivoval jen krásné vlasy. :D . . . . . . . A pak jsme se zajeli podívat na Hvězdu... ... ale spíš nás tam přivítalo bláto a zbytky ledu. Přesto to byl hezký den. .

Na jedné takové pěkně upravené a k pohoštění zřízené povýši kázal jsem sobě kávu dáti, kterouž mně paní sličná velmi milého vzezření přinesla. Vejda však s ní do hovoru, ještě více jsem se z jejího spanilého smýšlení, nežli z příjemné tvářnosti její potěšil. Sama stavu veselého horlila proti nemravosti a ostře tepala zbabělost a otrockou mysl na mužích nynějšího věku. Mužů svobodomyslných je jak šafránu. Co na to říct? Jen to, že ta by se mi moc líbila, jenže žila před více jako stopadesáti lety, článek je z roku 1849. Tak si říkám, jak asi vypadala? Třeba tak podobně? Jedna moje dobrá známá, mohu to snad říct, mne vybídla, abych se přihlásil na TWOO, že si tam můžeme trochu víc a volněji popovídat, než zde na blogu. Jaké bylo moje překvapení, když se na moji stránku okamžitě vrhla řada žádostivých žen s žádostí o seznámení, kolik jsem snad ani v celém životě neviděl. Zadané, nezadané, mohu si zvolit věk a jen si pak vybrat. Není to sňatková kancelář, co myslíte? Dělám si z toho tady s...