Kreperat

Chtěl jsem před pěti minutami vyjít ven na houby, ale začalo pršet. Počkám až naprší a uschne, však mi ty houby neutečou. Dodnes si pamatuji začátek ruské básničky. Já idu za malinoj ja idu za gribami... a tu si někdy v lese i jako magor zpívám. V tom mém lese jsem kromě těch modráků objevil i docela velkou noru. Na králíky velká a hluboká a na medvěda naštěstí malá. Tay půda v tom lese je docela černá, protože se prostírá na bývalých uhelných haldách. Ještě vám ukáži jednu fotku zajímavého páru z Dortmundu z minulého týdne. Tihle dva u mne nakupují. On je Němec a ona Filipínka, má to i na tričku. Je drobná a maličká jako dítě. .

Dnes ráno se mi zdál sen, který neměl ke skutečnosti daleko a ani mne to nepřekvapuje, když jsem byl nedávno terčem útoků lidí z té sekty. V tom snu jsem se s mojí ženou (v tom snu byla stále "mojí" i když popravdě už dávno ne) zajel do jednoho města, protože jsem tam měl schůzku s jedním kamarádem. Tam jsme se na hodinku rozešli a když jsem se vrátil k autu, už tam nebylo. Odjela v něm neznámo kam. Posadil jsem se tedy v přihléhlém parku v naději, že přijede zpátky a dlouho mne tam čekat nenechá. Po chvilce si ke mně přisedl muž se slovy "Viděl jsem vaši ženu odjíždět a brzy se vrátí." "Nechala snad u vás pro mne vzkaz?" já nato. "Jela za svatou matkou." "Nejste vy taky z té sekty?" "Jsem, ale za sektu svatou matku nepovažuji. Matka mi pomáhá a hlavně mi ukázala pravou cestu lásky. V době když jsem ji potkal, nevěděl jsem jak správně žít, dokud mi neotevřela oči. Je to božská bytost, matka která všude dává kde může. Obdivuji ji ja...

Narodil jsem v Polabí a tak vím, že topolů je tam celé stromořadí. Pokud se se dobře pamatuji, je je vidět hlavně podél Labe a v rovině, kde slouží jako větrolamy. Větru se nebojí, dovedou mu odolovávat, jsou pyšné jako vykřičníky a proto je mám i rád. Podobný větrolam byl Josef Topol, otec Jáchyma a Filipa. Znám ho hlavně z jeho překladu Romeo a Julie, knihu mám i doma, a dalších překládů (pro Národní divadlo) Čechova. Nakonec založil Divadlo Za branou, kde například hrál Tříska a Tomášová, které komunisté v roce 1972 zakázali, protože podepsal Chartu 77. Do konce života pak pracoval jako dělník, takže jeho synové vyrůstali v disidentské rodině. Proto taky není divu, že se i oni začali veřejně angažovat v undergroundu - tzv. podzemí, neoficiální kulturní proud, kde se proslavili. Mimochodem, kolikrát si říkám, kdyby ty děti nebyly synové prominentů a byli bez kontaktů a známostí, zdalipak by se proslavili? Tady v Německu v mém okolí žádné topoly nevidím, ale zato v mém lese už rostou ...

. A na louce mi zase kvete tahle kráska. . Tři květy jsem si vzal domů. .

... nezbývá mi nic jiného, než vám zase ukázat Klárku. . Tady jsem jí ležel u nohou. :D Tohle mi minulý týden napsala: Ani jsi tam nedal všechny moje fotky, za což ti bude setnuta hlava, nabodena na kůl a kůl vražen do země před hranicemi Německa pro výstrahu ostatním fotografům, kteří nezveřejňují fotografie. Klárky nakonec není nikdy dost, co myslíte? .

... ale nechápu, proč zrovna o něm téma týdne. Filip Topol je sice známý básník, hudebník a spisovatel, pokud vím, (budu asi nevzdělanec, protože jsem nikdy od něho nic nečetl ani neslyšel), ale vypadá to tak, že se za čas bude blog cz podobat páté straně místních bochumských novin, kde se tisknou sňatková oznámení, výročí a nekrology. Každopádně, abych nevypadal jako necita, pozůstalým upřímnou soustrast. Jako spisovatel tak známej nejsem, takže na TT mohu zapomenout. Ale třeba o mne napíše nekrolog Klárka. :D .

Jak známo, neprobudí se člověk do kocoviny jen po požití přemíry alkoholu, protože často to bývá po nepodařeném manželství, když se chytá za hlavu a říká si, jak je to jen možné, že po tolika letech soužití tu druhou osobu najednou vidí jako cizí. Prostě ji nepoznává. Miloval jsem ji vůbec, říká si, nebo mi ji vyměnili? Je to jako když mu zmizí z DVD celý film a všechno se mu zdá jako zlý sen, z něhož se právě probudil. Všechno je pryč, roky s tím člověkem jsou promarněné jako by ani nebyly. Ještě štěstí, že to DVD je RAM a může si na něj nahrát něco znovu a lepšího. Nakonec, mohu-li mluvit o sobě, dopadl jsem dobře, protože kocovina se u mne nekonala, nýbrž konečné uvolnění. Po tom dlouhém rozhodování mám nemám, nádherná svoboda. A pocit, že na mne někdo jiný opět myslí a (snad) miluje. Hůře například dopadla taková Clara Schumann. Když se její muž pomátl (a nakonec skončil v blázinci), právě s ním čekala deváté dítě. Tak tohle je kocovina jak prase. Jak tu píši Clara, vzpomněl jsem s...