Kreperat

... a není to jen můj život, že mi to celé připadá jako ve fimu. Nedávno jsem tu pśal, že jsem se Stefanem diskutoval o našem společném kamarádovi, jehož jeho přítelkyně přestala milovat. A co se stalo včera? Kolem sedmé večer jsem zrovna zavíral svůj "krám" a koho nevidím. Přijela za mnou na kole ona. Nejspíš tušila, že se nám náš kamarád se svým trápením svěřil a chtěla to ze svého pohledu narovnat, že je to celé trochu jinak. To že ho už nemiluje, je pravda a může si za to sám. Je to chlap, který se točí jen ženskými a chce si užívat, pořádně nepracuje, žije jako bohém, doma taky nic neudělá a její trpělivost už prostě přetekla. A ráda by si se mnou někdy i vyšla. Co myslíte, mám mu to udělat? Večer jsem to tady na icq prodiskutovával s Lenkou, mojí dobrou kamarádkou a ta mi řekla, že bych si to měl rozmyslet, protože bych mohl tak ztratit i kamaráda. Za jeho zády to rande s jeho bývalou sice nechci, ale na druhou stranu, říkám si, proč si s ní nevyjít, když jejich láska ...

Zase jednou úporně pracuji, takže dnes jen fotka. .

Fotka je včerejší u nádraží, takže žádnej karneval nebyl. .

.

Kdo mne zná a kdo mne tady často navštíví, tak ví, že pár měsíců přes léto trávím v Německu a je to opravdu někdy i otrava. Jsem daleko od domova, tedy od Prahy. Pár kamarádů a přátel tady sice mám a s nimi se i občas vidím, nebo je navštívím, ale večer se většinou zdržuji doma (můj byt je navíc na samém okraji města) a to je často docela nuda. Od nejbližích by mohl člověk čekat víc porozumění, že si najdou chvilku a přijdou si na icq nebo na fb s ním popovídat, ale opak je pravdou. Buď se na něj prostě vybodnou, nebo se vymluví, že icq se jim nepovedlo nastartovat. Známá věc, že v nouzi nakonec poznáme opravdové přátele a jedna z nich je právě jedna neznámá (v životě jsme se neviděli), která si na mne najde vždycky čas i když je vdaná a celý den pracuje. Včera jsem měl docela špatnej den a tak jsem se jí večer ozval, jestli má na mne pár minut času a ona, přestože byla unavená, svolila. Napřed jsem ji sice upozornil, že až mne bude mít dost, ať klidně řekne a rozhovor ukončíme... ale ...

Nedávno blogerka Radka zveřejnila článek o čem se baví ženy, když se sejdou. Většinou o těhotenství, porodech a dětech a muži prý o fotbalu, motorkách a autech. Někdy prý dojde i na ženy. Já se včera sešel se Stefanem a právě téma dne byly ty ženy, protože ani jeden z nás fotbalu nafandí a auta nás taky tolik neberou. Stefan taky miluje kameny a to nás sblížilo. Kromě těch kamenů šlo o našeho společného kamaráda, kterému jeho družka namísto lásky nabídla přátelství. U něj je to o to víc komplikovanější, že před lety pustil svůj byt a teď ani nemá kam jít. Žili spolu deset let a krize nastala asi před rokem, když jejich sexuální radovánky měly od sebe stále větší odstup, společné procházky taky, pak už ani nechtěla aby ji držel za ruku a nakonec i šetřila s polibky. Když se jí zeptal proč, řekla mu, že ho má sice ráda, ale to zamilovaní, že byla do něj celá blázen, přece po tolika letech soužití nemůže od ní chtít. Má taky plno starostí a jaksi ta lust na chlapy vůbec, se jí vytratila a...

... jak už to někdy bývá a sneslo se to na mne hned po půlnoci. Nakonec jsem se vyspal do růžova a doktorka, kterou jsem rok neviděl, mne potěšila jen dobrými zprávami. Moje srdce neutrpělo všemi těmi životními kotrmelci a tlak mám krásnej a stabilní. Prakticky celý den jsem pak stávil u kamaráda Stefana. . . Jeho přítelkyně Sabine sbírá kýče a některé z nich tu právě vidíte. .