Kreperat

Jedna je jako sluníčko a druhá taková moje noční můra. Jedna jako správná gurmánka ráda vaří a miluje dobré jídlo, nýbrž ta druhá se stravuje střídmě podle Komenského, což znamená syté jídlo zrána, který by mělo vydržet po celý den a potom už jen ovoce večer. Podle toho taky každá tak vypadá. Ta první má krásné hebounké bříško, na kterém tak rád pospávám, ta druhá je zase taková divoká šlachovitá kočka, která se ukáže pokaždé jen v noci a zamňouká. Když tak nad tím přemýšlím, opravdu je ve všem každá jiná. Ta první pije jen kávu a může jich mít i dvacet denně, ta druhá jen čaj s mlékem. Ta první to má bez cukru, ta druhá s cukrem. A není to jen tohle, rozdělují je i jiné kvality. Například jedna je prostá holka, ale umí dobře vařit, zatmco ta druhá je sice intelektuálka, ale ani si nedovede příšít poutko u kabátu. I v tom milování, jistě čekáte, že na to dojde, je každá jiná. Ta první to má nejraději za slunce, za plného světla a nestydí se, zatímco ta druhá by to měla nejraději za úpl...

Mezi dvěmi čísly, kdy jsme si oba dopřáli malý oddech, jsme si i trochu povídali. Myška se mi po malém váhání svěřila, že si připadá jako by mne měla zneužívat. "Jak to prosím tě myslíš?" řekl jsem. "No nevím jak to říct, mám prostě špatné svědomí." Dost mne tím překvapila. "Prosím tě, proč?" Skutečně jsem ani v náznaku netušil, že bych se měl cítit jako její oběť. Zase dlouho přemýšlela, jak to formulovat a nakonec řekla něco v tom smyslu, že jsem takový objekt jejího dobrodružství a že má pocit, že to dělám jen pro ni abych ji potěšil a sám z toho dohromady nic nemám. "Připadám si jako když poznávám nějaké neznámé končiny," dodala. "Jako cestovatel na neznámé planetě. Všechno je pro mne tak nové, jako když objevuji Ameriku." Musel jsem se zasmát její úvaze a myška se musela zasmát se mnou. Vzal jsem ji víc do náruče a ona se pevněji přitiskla. To mi i docela lichotilo, přiznávám, ale zároveň i překvapilo, jak některé ženy, několik let...

Myška včera skutečně přišla, i když tentokrát až za tmy. Poslala mi z autobusu opět sms, že je na na cestě, ale než jsem se stačil obléknout a sjet výtahem dolů, stála přede dveřmi. Chtěl jsem ji stihnout aspoň na napůl cesty, jelikož zase pršelo. Už v tom výtahu jsem si pomyslel, že skoro všechna moje první setkání s mými láskami byly za deště. Ne nadarmo se říká, že prší štěstí. Myška měla tentokrát dlouhou sukni a tak ani neměla punčochy, což jsem zjistil až později. Nakonec není divu. I přes ten déšť bylo teplo jako zjara. Ve vchodu se k nám přimotal i jeden důchodce o holi. Jemu jsem sice přidržel dveře, ale vzali jsme druhý výtah, abychom byli už spolu a mohl myšku přitisknout ke zdi a políbit. Jelikož už jsem věděl, že myška miluje polévky, uvařil jsem jí tentokrát zeleninovou s nudlemi. Nebudete mi asi věřit, ale chutnala ji natolik, že snědla dva talíře. První talíř jsem jí nandal sám (a taky sobě), ale u toho druhého jsem jí řekl, ať si dá sama podle toho jestli hustou, hodně...

Jistě víte, že každá myška nejraději vylézá z díry v noci, když je v domě klid a ticho a hledá co by snědla. Všechno proleze, očichá a ochutná, najde někde zapadlý třeba kosek sýra a pak je spokojená. Podobně se zachovala i ta moje všetečná myška. Prokousala se do facebooku a tam mne i nalezla. A co tam objevila? V přátelích samé holky... Bohunku, Klárku, Viktorku a jen jedinej chlap. "Viděla jsem na fb, že máš hodně kamarádek, to se v Praze jistě nenudíš," řekla a čekala co asi povím. "Je to tak, mám tam pár kamarádek a rád se s nimi i po Praze procházím," dal jsem ji za pravdu. Vlastně jsem byl rád, že ty mé holky ta myška vyšťárala. Vždycky je lépe ženy přiznat, než zapírat a nakonec se vždy víc vyplatí říkat pravdu. Člověk nemá lhát, to nakonec známe i z politiky když si pár lidí zajde potajmu na Lány k Zemanovi a pak všechno zapírají. Výsledek je pak tristní. Každopádně myška tu moji upřímnost s lehkým úsměvem přijala a ví, že není k procházkám jediná... stejně...

Tentokrát se nejedná o sen můj, ale Marušky, který se jí zdál, když byla na návštěvě u své sestřenice. "Zdálo se mi o myších a všude po zdech bylo od nich načůráno", řekla mi, aniž jsem se jí na sny ptal, protože ji to trápilo. Byl to zvláštní sen, protože v tom snu to tak páchlo, že se i vzbudila a měla pocit, jako by to měla být skutečnost. "To jsi ty myši viděla, nebyly to třeba krysy?" optal jsem se. "Ne, ne, řekla, vůbec žádné myši jsem neviděla. Jen jsem cítila ten smrad a jak to teklo po zdechi." Každopádně, vám všem, kteří mne tady na blogu navštěvujete častěji, jistě hned napadlo kdo by asi mohla být ta myška, která počůrala Marušce tu zeď. Navíc je zajímavé, že to byl první sen, který mi Maruška tak spontánně vyprávěla. O jiných snech mi vždy řekla, že si je nepamatuje, že je takzvaně "zaspala". A pak dostanu tuhle sms Každopádně ta souhra snů, nočních návštěv a myší něco osudového znamená. Že by ten Marušky sen byl od strážných andělů ...

Ať si už budete myslet, že byl sen, nebo skutečnost, pravdou je, že mi ta myška poslala navečer mail, že by mne ráda zase viděla. Odpověděl jsem jí že může, že jsem doma sám. Pak ještě napsala jednou, že by dorazila kolem deváté a že mi z autobusu pošle ještě sms, abych v tom mrazu na zastávce zbytečně nečekal. Tentokrát přijela stejně oblečená jako minule, v kabátu a takové zástěrce, ale měla fialové silonky. Doma jsem jí ohřál bramborovou polévku se sušenými houbami z mého německého lesa aby se zahřála. Přišla mi trochu přesolená a tak mne dost překvapila, že si ji ještě dosolila. Prý všechno solí. Doma prý dělala dětem k večeři jen chleba s tvarohem a tak ji ta moje polévka přišla docela k duhu. Ta malá myška mne chtěla vidět hlavně proto, že by se zase ráda přitulila a že jí bylo pak trochu stydno, že se minule tak spustila. "Byla jsem prostě nadržená... a to tělo už to moc chtělo." Odpověděl jsem jí, že s tím musím jen souhlasit, že proti tělu jsme prostě často slabí a b...

. . . Včera byl snad poslední krásný slunný den, tak jsem si vyšel na procházku s Alenkou. Alenka je na tom docela psychicky špatně. Jako mladá holka ovdověla a navíc její manžel jí zanechal dluhy. Celá se stále třese chudinka a ani moje ruka její třes nezastaví, tak jsem ji aspoň vytáhl na zdravý vzduch. Jak vidím nešťastnou holku, tak nemohu jinak, než pro ni ani to málo udělat. Maruška přijede z návštěvy odpoledne a tak i ji procházku vynahradím. Líbí se mi, když jsou ty moje holky tolerantní a nejsou na sebe jako saně. .