Kreperat

Po delší době jsem si dopřál procházku ... a jako obvykle nejdřív k Vltavě... ... a tam čekali bezdomovci na čaj. Je fakt, že přišla krutá zima a oni nejvíc trpí. Ta fotka je sice mázlá, ale právě proto se mi líbí. Na Karlově mostě hrála tahle žena na flašinet a to mne podnítilo se zamyslet nad ženami. Jak se říká my o vlku a vlk za rohem, právě včera se mi ozvala Miluška z Kladna, ta vášnivá kuřačka. Našla práci, je ráda a taky má víc peněz na cigarety. Povídali jsme si jak jsou některé ženy, a je jich hodně, úzkoprsé (přestože mají dobře vyvinutá prsa) a nerozumí vtipům, ironii a nadsázce. Tím ovšem nemyslím Milušku, ta mi vždy dobře rozuměla, a zasmála se ráda se mnou, ale ženám vůbec. Všechno berou moc vážně, zaútočí, neberou si servítky a hned uráží.. zvláště když se mohou skrýt za anonymitou a nemusí něco říct druhému přímo do očí. Ale abych tuhle slabost nepříčital jen ženám, takoví jsou i leckteří muži. Nerozeznají co je myšleno vážně a co z legrace. Každopádně mne fikce baví, ...

... a nechce si připustit, že jejímu druhu, myším a krysám, je nikotin velmi škodlivý (rozhodně není jako Zeman, kterému cigarety a doutníky naopak prospívají) a navíc možná čeká moje dítě. Jsem sice tolerantní, zejména k ženám, mohou si se mnou dělat co chtějí, ale zdraví mého potomka, který bude nosit moje jméno (je nás v Čechách jen asi osm) je mi nejpřednější. Trochu jsme o tom včera diskutovali, proč je pro ni kouření tak důležité a nemá potřebu s tím přestat. Namítla, že bych měl být rád kouří, protože když nemá přísun nikotinu, je pořádně vzteklá, všechno ji rozčílí a není s ní vydržení. Je prý pro mne rozhodně lepší od ní dostat polibek s příchutí popelníku, než aby mi dělala po večer hysterické scény. A nakonec je prý i ohleduplná. Nekouří mi z okna jako Miluška z Kladna, které byla cigareta přednejšíá než já, zapálí si jen venku a navíc dává pozor, aby kouř vyfukovala po větru, aby mi nešel pod nos. A před polibkem si vezme hašlerku. Tak co na to říct... je to vlastně hodná h...

... a rozhodl se zajet na burzu kamenů, moje celoživotní láska, kde jsem zase viděl pár starých kamarádů. Taky jsem prodával a pomáhala nám Zuzka Michnová, možná ji znáte. Seděla v kožichu a byla jí pořád zima. Bylo to ve škole a byl jsem rád, že zase nějaké změna. Potřeboval jsem přijít na jiné myšlenky. Trochu mi vrtá hlavou, jestli není myška těhotná. Dával jsem si pozor, ale všechno se může stát. Docela si představuji, kdyby to vyšlo a byla by to holčička. Nebylo by to zase tak špatné, mít malé dítě... Asi bych to i uvítal, ale nevím co myška. A co by tomu asi řekla Maruška. Prodávala tam i jedna hezká holka, ta se mi líbila. .

Myška se jmenuje Dana, to jsem vám zatím neprozradil a říkám si, že bych si před dívkami takového jména měl dávat velký pozor. Jsou nemocné láskou. Doufám, že některá z vás se tak nejmenuje. Někdejší Danu jsem poznal, když nám oběma bylo tak kolem patnácti let a byla to velká láska, jak to v tomto věku bývá, ale časem jsme se ztratili z očí a já na tu dívku docela zapomněl. Ovšem ta Dana, ta krásná černovlasá okatá holka na mne nezapomněla. Když mi bylo tak dvacet, přestěhoval jsem se z Hradce do Prahy a našel jsi podnájem na Smíchově, protože jsem se chtěl osamostatnit, mít větší svobodu a tedy nežít společně s rodiči. Bylo to v činžovní domě v posledním poschodí a ten byt patřil praktický celý mně, protože majitelka byla v létě převážně na chatě a druhý klíč byl pro jistotu dole u domovnice. Bylo to ve středu, když se mi Dana po letech přihlásila. To vím přesně, protože středa byl náš den, mne a mých kamarádů. To jsme seděli jako každý týden U tří pštrosů do půlnoci v hospodě a potom...

Snad ji tam uvidíte a kdo ji chce vidět lépe, musel by mne navštívit. Je v levém rohu. Neberte to jako že vás lákám jako na motýly nebo sbírku známek. :D .

Myšku, její tělo, jsem po letech probudil k životu a jak to dopadlo... docela jsem ji vykolejil a necítí se zdravotně dobře. I lék, když si ho vezmeme víc, než tělo snese, působí jako jed a tak je to i s láskou. Sami si představte, co pro ženu asi je, když si dlouhý čas radosti odpírá a pak najednou skočí do toho po hlavě jako do jezera. Řádila jako divoká, neměla toho dost a ty následky si v tu chvíli si nepřipustila. Včera mi poslala mail, že je zcela vyčerpaná, že se jí to ještě nestalo a že jen doufá, že se dá brzy dohromady. A hlavně, že si nemám co vyčítat. "Rozhodně si to nedávej za vinu," napsala, "to vůbec ne, jsi tak citlivý a něžný." Ale přesto si to vyčítám, protože jsem si to musel aspoň já uvědomit jak na tom po letech je, že je pro ni zase všechno jako nové a trochu ji držet v tom milování zkrátka. Ale myslíte že to jde, když žena se rozpálí a neví o sobě? V tomhle jsem prostě zklamal. Takže držte myšce palce, ať se brzy zotaví... a najde ty správné k...

Nedá se se změřit a každý ji zažil... a kdo ji dosud nepocítil, určitě o mnoho přišel. Sami jistě víte, jak ta energie funguje, je silnější než naše vůle, stáváme se jejím otroky, ale přesto se jí rádi podmaníme. Rozpálí nás do běla a jako magnetismus nás vzájemně pojí. Někdy stačí už jen pohled a najdeme v sobě zalíbení... které vyústí v lásku. Ale tentokrát bych vám tady rád něco řekl o energii, která má sice s láskou taky něco společného, i když vzdáleně. Je to energie, kteru bezděky vysílám sám a nemohu si ji docela dobře vysvětlit. A stává se mi to poslední dobou docela často. Jakmile se přiblížím k Marušce (a není to jen ona) takřka ji rozpálím do běla, jak se říká a přitom sám nemám pocit tepla. Marušku jako by sežehl ohnivý žár, vyvstanou všude krůpěje potu. Možná si myslíte, že si z vás zase utahuji, ale myslím to vážně. V takových případech, jako například zrána včera, bylo to až neskutečné. Musel jsem z postele okamžitě vstát a dokořán otevřít okna, aby Maruška ochladla. A t...