Příspěvky

S Maruškou na Letné

Obrázek
Jak jsem včera psal, vydali jsme se s Maruškou skutečně na Letnou... ... ale nakonec jsme dali přednost, před tím ledním areálem, výhledu na Prahu... ... se sklenkou bílého, které Maruška miluje... ... a pak jsme se vydali na dlouhou procházku po Stromovce. .

Ta mrška myška...

Obrázek
... mne tentokrát přímo umordovala, ale měl jsem to být já, který by ji zničil, že by lezla ode mne po všech čtyřech domů. Každopádně mi předem napsala, že tentokrát přijede jen jako kamaráda, i když jsem tomu moc nevěřil. Trochu jsem ji už poznal, že stačí když ji pohladím po prsou... a promění se v divokou kočku, jak už jsem tu jednou napsal. Vlastně mi to přišlo vhod, že přišla s úmyslem si jen popovídat. A taky jsem tu měl přes noc Marušku a ta taky nemá nikdy dost. Navíc přišla myška z hor odpočatá, spala tam prý denně 12 hodin a ještě po obědě si často schrupla a já právě ne. Jako vždy mne myška mobilem prozvonila když byla na cestě k mému domu a já jí šel naprosti. Potkal jsem ji na poloviční cestě a samozřejmě se zapálenou cigaretu. Políbil jsem ji jako kamarádku lehce na ústa, vy výtahu trochu víc a doma jsem jí uvařil černý čaj s mlékem. A sobě kafe. Zatímco si šila poutko ke kabátu, které měla utržené už minule, trochu jsme si povídali o jejích dětech, jak bylo v Jizerkách, ...

Nový svět pro ty dva...

Obrázek
. . . . . ... ale jak dlouho jim vydrží. .

Ten dnešní svět...

Obrázek
... za ten můj vnitřní svět bych rozhodně nevyměnil, protože na rozdíl od toho vnějšího, který je plný problémů, je můj v pohodě. Nic mne nerozčílí, nic mi neschází, dovedu si užívat každý den, uvařím si co mi chutná (a když ne já, tak Maruška) a hlavně nic mne nebolí, cítím se zdravě. V dnešním světě si každý na něco stěžuje a i proto dohromady nevím, jestli už nepatřím do včerejšího světa. Nakonec jsem už i v učebnicích pro děti základních škol a tak asi opravdu patřím do historie. Navíc se mi dnes ráno zdál sen, který mi připomněl právě ty učebnice. Stál jsem v jednom knihkupectví, vypadalo to tam spíše jako antikvariát, probíral jsem se tam knihami a náhle přistoupil ke mně prodavač s tím, že mne poznává podle fotky na obálce, jestli bych mu ji podpsal. Já ji otevřel a tam byl datum vydání 1914. Ta kniha byla podle toho i hodně zvetšelá. A to mne probudilo a v prvních vteřinách jsem nevěděl kde jsem... jestli už nejsem na onom světě. Ale po chvíli jsem se toho snu přeci jen otřepal...

S tou svatbou si ti lidé nedají pokoj...

Obrázek
. Má špatně kalhoty... .. a jako správná žena si toho hned všimla... takhle ji zkazit svatební fotku. . Ti lidé neví co je čeká... měli dát ty peníze raději na chudý. Upřímně řečeno, mne zaujala víc ta zapálená fotografka. .

Utajený kalendář mé ženy

Obrázek
Co bylo dřív, dnes už není a svět se vám někdy může převrátit úplně naruby... a postačí k tomu třeba jen to, že se vám dostane do ruky starý kalendář vaší ženy, který se při úklidu sklepa najde založený mezi starými papíry. Shodou okolností mi při úklidu pomáhala i moje Maruška a právě to ho objevila. Byla zvědavá jako každá ženská a tak hned do něj i nahlédla. Kromě několika telefonních čísel a pár jmen kdo kdy má svátek nebo narozeniny, to si každý rok opisovala ze starého kalendáře, tam bylo několik poznámek a jiných termínů. Nejzajímavější ovšem tam bylo, to hned Marušce trklo a hned mi to četla, záznam ze 14.března: "2. hod. početí Filípka." Pro mne ovšem nic nového. "To je docela zajímavé", ale pravila Maruška. "To jste se spolu vyspali poprvé, že si to tak zaznamenala a hned bylo z toho dítě?" "To ne", řekl jsem,"to už jsme spolu byli pár let a věděli jsme že se vezmeme." "Ale stejně je to divné," nedala si pokoj Maruš...

Bylo tu v noci UFO...

Obrázek
a zanechalo mi tento sněžný vzkaz. Přemýšlím co mi tím chtěli říct a co to znamená. A naproti v lese, když jsem šel vyvenčit Kikinu, jsem našel další vzkaz. .