Kreperat

Ženě se neodmítá a tak jsem se k ní vydal. Podrobně mi popsala kde bydlí a jak se k ní dostanu. Pozvala mne na půl jedenáctou na kávu a tak jsem cestou na autoubus ještě koupil v Pennu nějaké oplatky. Byla to pak docela komplikovaná cesta. Nejdřív na autobus na Kačerov a z Kačerova jiným autobusem dál. Taky jsem mohl zajet na metro Smíchovské nádraží a pak jiným autobusem směrem na Opatov, který nikde jinde nestavěl. Jel jsem raději tou první možností ale kdybych si vybral tu druhou, byl bych tam dřív. Octl jsem se v takové malé vilové čtvrti krátce před jedenáctou a jediné poznávací znamení které jsem měl, byl rohový domek obrostlý břečťanem a ten jsem taky po kratším bloudění našel. Zazvonil jsem u zeleně natřených kovových vrátek a nic. Teprve až po třetím zvonění, uběhlo dobrých pět minut, zarachotil klíč v zámku a proti mne stála její malá dcera, která vypadala tak na patnáct. Řekl jsem ji že jdu za její maminkou, že mne pozvala a ona mi odpověděla, že máma spí a že jí nemá budit....

Na té Šárce jsme mimuli pár keřů černých bobulí, které mne lákaly, však mne znáte, abych je ochutnal, ale Maruška mi to zkázala. Jo, nechce mne ztratit, ale vypadaly fakt lákavě. .

Aby nedošlo k mýlce, po Šárkách nešlapu, ani se po nich neprocházím, nýbrž se jedná o přírodní rezervaci na okraji Prahy. Sousedí s ní i Tichá Šárka a Horní a Dolní Šárka. Už jsem tam byl dokonce i s živou Šárkou, ale i s Viktorkou a Aničkou... a včera byla tedy na řadě Maruška. Ta Prahu zatím moc nezná a tak ji často provázím místy kam turisté normálně tolik nechodí. Praha není jen Karlův most a Hradčany. Stačí si jen sednout na tramvaj č. 20 a jste uprostřed divoké přírody. Jelikož bylo včera pondělí, bylo tam prázdno bez lidí, jen klid a ticho... a někdy i ohlušující, když nám na těch kopcích čas od času zavanul mrazivý větřík do uší. To jsem si to TT krásně zdůvodnil, co říkáte. Každopádně tam bylo fajn a báječná relaxace. . . Ta Divoká Šárka, podle které se ten kraj jmenuje byla opravdu divoká, i když dlouho nepršelo. . . V dálce vidíte Hvězdu. . . Pár lidí jsme tam přeci jen potkali. . . . . . Předpokládám, že je to rozkvetlý vřes. Každopádně byla Maruškla z přírody tam nadšená a...

Tento víkend byl jako zrozený k procházkám, takže i já jsem vylezl z postele i když se stále necítím docela dobře a doufám, že i vy jste si vyšli. Dal jsem si rande s Maruškou na Malostranské, že si vyjdeme nahoru na Hrad. Na Kačerově jsem nastoupil do metra a jen jak jsem dosedl, fakt si nevymýšlím, přisedla si ke mne blondýnka a hned se dala se mnou do hovoru. "To je dnes krásně", řekla. Za tu dobu šesti stanic mi stačila říct, že je prodavačka, že si včera koupila nové sandále (a hned mi je ukázala) a že má problémy s nohami od toho stání. V Německu je to lepší, jak jí prý říkala kolegyně, která tam pracuje, protože tam mají povinné přestávky. Napovídala toho moc a byl jsem rád že už jsme na Muzeu. "Vyrážíte na procházku?" ještě stačila říct, "tak ráda bych taky, ale nemám s kým", ale to už jsem se zvedal. Ta chudák holka se opravdu snažila... ale pokud má bolavé nohy, stejně by nám nastačila a jak bych vysvětlil Marušce, kdych dorazil s ní. No řekněte....

Už jsem zde Marušku několikrát chválil jak o mne pečuje. A ještě s větším úsilím, když jsem onemocněl. Jistě mi dáte za pravdu, že si to ani nezasloužím. Buď přijede ke mně mi uvařit, nebo včera, když se mi ulevilo, přichystala oběd u sebe doma. Co to bylo, vidíte dole na fotce, smažený sýr s bramborem. Při jídle jsem se zminil, že by to chtělo spláchnout pivem... a hned se zvedla, že pro něj poběží do obchodu. Ale to jsem odmítl... takovej neotesanec zase nejsem. Maruška si to dala taky, ale jak jste si jistě všimli, drží dietu a jí jako konipásek. Když jsem přišel, malej ještě spal. Uvařila mu zeleninovou polévku s nudlemi a když se probudil, tak ho nakrmila. Ten kluk je pěknej bordelář. Je v tom věku, že všechny hračky rozháže po pokoji a pak je teprve spokojenej. Z jeho dosahu se musí i všechno uklízet ze stolu. Co je na stole, láká ho pochopitelně nejvíc a tak taky všechno letí na zem. "Takhle si hezky vyhraje," řekla Maruška, "a máme klid". Klid bychom mohli m...

... i když jsou lidé, kteří mají tolik "hoven" ve slovníku (stojí to za hovno, neser mne, neposer se, hovno víš...) že člověk jen žasne v jakých obratech tohle slovo se může použít. Ale já tu nechci rozebírat to hovno ve slovních spojeních, nýbrž to jeho aroma, které se dokáže tak rychle vzduchem rozšířit, že dokáže během pár vteřin zamořit celé okolí. Možná to nevíte, nebo nejspíš víte, ale nezabýváte se tím, že mnoho záleží na tom co jíte... a podle toho to taky s tou vůní (neboli pachem) tak bude. Asi vás nepotěším, snad jste to na sobě i poznali, že nejvíc páchnou hovna od žroutů masa. Například kravské lejno tolik nesmrdí jako třeba od koček nebo od psa. V mnoha duchovních knihách, které jsem četl, se dokonce píše, že u mystiků a gurů, samozřejmě vegů (kteří jedí jen zeleninu a ovoce) hovna nejenže nesmrdí, ale dokonce božsky voní, že lidé v jejich blízkosti mohou i dosáhnou samádhí, neboli extáze, vytržení. Jejich mysl i vědomí se uvolní z našeho světa a vnoří se do cen...

Okřídlený koník... byl vystavený den nebo několik dní dole na Václaváku. Pro děti i dospělé vítaná atrakce. .