Kreperat

Poslední dobou mám opravdu problém s nahráváním fotek na blog, takže jen jedna ze včerejší procházky. .

Vím, že někteří z vás čekají, že tu uvidí fotky, ale s nimi je to stále složitější, protože mám tu pomalý internet a dlouho se mi na nahrávají. Až budu v Praze, bude to lepší a všechno co jsem vyfotil snad dohoním a ukáži. Ale k té hádce. Pokud jsem doma, sedávám u stolu u otevřeného okna a tak mi ani nemůže uniknout, co se děje v protějším domě. V prvním poschodí bydlí dva starší manželé a není dne, kdy by se zuřivě nepohádali. A ještě si k tomu otevřou okna dokořán, abychom my všichni z toho taky něco měli. Nemohu pochopit, proč se lidé takto trápí, znepříjemňují si život, když by se mohli rozejít. Vždyť je to tak jednoduché. Zkrátka lidé mají ve svém osudu napsáno, že musí tvořit dvojice a netýká se to jen hetero vztahů, možná se hádají gayové a lesbičky i víc, a drží je to i přes každodenní neshody stále pospolu. Já se například s Maruškou nikdy ani jedným slovem nepohádal a to jsme spolu už od podzimu. Pokud se pamatuji, já se nikdy s žádnou přítelkyní nehádal a i když se naše ces...

Upřímně řečeno, nejvíc jsem u těch vodních kanálů obdivoval ty mosty. Museli byste ho vidět na vlastní oči, byl krásně červenej a zářil už z dálky. . . Hezký den vám všem přeji. .

Hlavně v pátek a v sobotu a navíc, když jsou teď letní nabídky, ulicí s obchody skoro neprojdete. Hlava na hlavě. . Tak si říkám, že to lidi baví a že nejsou raději u vody. Ale na druhou stranu je docela zajímavé pozorovat ty tváře. . Ale upřímně řečeno, tahle byla pro mne z toho davu nejvíc zajímavá. .

... jedno z mých nejblíbenějších jídel. Jak víte, maso nejím, ale cibulku si neodepřu. Cibuli vlastně jím denně v jakékoli úpravě, bez cibule u mne nic nejde, je to základ všeho mého jídla. Ze zelí mám nejaraději kysané, ale hlávkovým taky nepohrdnu a i červené mám rád. Ty chlupaté knedlíky, jak známo jsou ze syrových brambor, ale přidávám do těsta i trochu vařených. Nejsou pak tak tvrdé. .

Dnes sice už druhý den prší, ale v pondělí bylo krásně, příjemně, nebylo vedro, takže jsem vzal kolo a vyjel na delší projížďku. A proč k vodním kanálům? Celé Německo je jimi doslova protkané a často kolem nich vedou skvělé cyklostezky. Mám to štěstí, že jedna z těch cyklostezek vede kolem mého domu, takže k těm kanálům jsem pohodlně dostal po asi patnácti kilometrech. Zajímavé také je, že ta cyklostezka vede trasou bývalé trati železnice, takže se jede převážně po rovině. A pochopitelně, to by nebylo Německo, aby tam občas nestály i stánky s občerstvením. Takže abych moc nepovídal, tady máte první fotky. . Ten krásný most je postaven jen pro tu cyklostezku... ... tak jsem ho ze všech stran vyfotil. . . . Samozřejmě je tam lodní doprava. Škoda, že jsem si nevzal plavky, protože jsem viděl, že se tam lidé koupou. Voda je tam čistá. .

... a nakonec tu svojí orientací zjistí až moc pozdě, dochází k tragédiím. Jeden můj kolega, bylo mu něco přes dvacet, ale už byl ženatý a dvě malé děti, skutečně zjistil jak na tom je hodně pozdě. Je to až k neuvěření. Stačilo aby se zůčasnil nějaké sobotní oslavy, na které byl bez ženy. Tam se pravděpodobně opil a do jednohu muže se natolik zbláznil, že nepřišel domů (ani v pondělí do práce) celé tři dny a jeho žena ani nevěděla co s ním je a co se mu stalo... a volala nám zoufale do práce. Nakonec se spolu opravdu rozvedli a ten můj kolega se k tomu muži odstěhoval. Asi ještě horší je to, když ten člověk opravdu neví na čí straně je. I když naopak jedna moje přítelkyně to považuje dokonce za přednost. Když zatouží po ženě, pomiluje se s dívkou a když zjistí, že jí u ní přesto něco schází, jistě se dovtípíte co to je, dá si rande s mužem. Ale jestli je přesto šťastná, to ví opravdu jen sama. Do hlavy člověk lidem nevidí. Včera to bylo bez fotek, ale našel v archivu jednu, která se k ...