Kreperat

Včera byl pravděpodobně poslední horký den srpna a tak jsem si nechtěl nenechal ujít plavání. Tentokrát jsem chtěl jet najisto, takže jsem se rozhodl pro koupaliště v Hostivaři. Koupání v přírodě mám raději než plovárny. Jelikož jsem tam byl naposledy před mnoha lety, našel jsem si na internetu nejbližší spoj a byla to stanice metra Háje... a šel jsem pak za lidmi, kteří vypadali jako lační vody. A to bych nebyl já, ta stezka končila na nudistické pláži. Pro mne nic nového, protože jsem na takové chodil v Německu a v dalších zemích se svojí rodinou. Šel jsem tam sám. Maruška odjela k příbuzným a tak jsem kontaktoval moji novou kamarádku Marcelku, ale ta byla zase v Příbrami. Ale slíbila mi, že mi aspoň tam zavolá, pokud se tam budu nudit. Připlula tam ke břehu i labuť. Foťák jsem nechtěl vyndávat, ale když ji fotili jiní, fotil jsem ji taky. Naproti vidíte textilní pláž. Pak se tam objevily i mladé šedé labutě. A kolem čtvrté opravdu zavolala Marcelka. Na nudistické pláži by se neměl č...

Jistě to znáte. Byli jsme včera večer tak uchození, že Maruška odjela domů a já nebyl schopen pohybu. Nohy jak ze železa. Chvíli jsem si pak po telefonu povídal s Marcelou, pak si lehl na gauč a pustil televizi. Mimochodem na závěr fimu Nestyda byl záběr z náplavky... pouštěli tam do Vltavy kapra. Ta náplavka, kam chodím, bývá ve fimech často. Přemýšlel jsem pak nad tím, proč se mi Vladimíra, se kterou jsem chodil v pátek po Praze, ještě neozvala. Dokonce plánovala, že by ráda se mnou vyrazila do krčského lesa na houby a vlastně se po celý večer ke mně chovala docela přítulně. Drželi jsme se za ruce, ráda se nechala vzít kolem pasu a párkrát jsme se i políbili. Když jsme se po půlnoci na Pavláku loučili, neměl jsme mobil a ani tužku abychom si napsali nějaké spojení, takže si Vladimíra do mobilu napsala moji mailovou adresu. Možná jsem ji ten večer jen omámil, že si pak řekla, když přišla domů a vychladla "to jsem blázen co jsem to udělala, nechala jsem se tím chlapem tak rychle p...

Praha je pro mne země v malém, protože tu najdu, snad jen kromě moře, všechno. A je samozřejmě kouzelná. Včera jsem si vyšel k Vltavě sám, ale zapomněl jsem v počítači paměťovou kartu, takže jsem bohužel mohl fotit jen do vestavěné, takže fotky, pokud jsem je doma trochu ořízl jsou malé. Ale nevadí, jako momentky snad i tak splňují svůj účel. Nejdřív mne zaujal mrak nad Valdštenskou zahradou... . ... pak stíny na cestě... ... a pak tahle dívka s ruksakem a přitom s boty na vysokém podpatku. Měla i hezký věneček na hlavě. Na náplavce u Vltavy se fotily dvě holky... . . ... a připletl se mi tam i jeden Číňan. . Ve Vojanových sadech si četla jedna dívka, ale mne spíše zaujalo její krásné červené kolo. Rostou tam krásná minijablka, nespíš planá. Taky jsem dvě ochutnal. Pak jsem po cestě ke Karlovu mostu nahlédl oknem do jedné hospody... ... a tam krásnej balkonek, který byl i v jednom hraném filmu. Zastihl jsem tam i zcela zahalenou muslimku jak fotí manžela a dítě. . . Ani krásnou prodava...

Včera jsme měli narozeniny s Maruškou společně oslavit a já se na to opravdu těšil. Ale kolem páté mi poslala sms, že na cestě z práce celá zmokla, takže to odkládá na pátek a jede přímo domů. No řekněte, dělá se to a jen kvůli dešti? A to jsem jí ráno ani nepopřál, protože se vytratila jako myška, takže jsem její odchod zaspal. Sebral jsem se tedy a zajel do města, protože s takovou představavou, že budu večer trávit v bytě sám, jsem se nedokázal vypořádat. Sami víte jak to je, když se člověk na něco naladí a pak to padne... Vystoupil jsem tedy na Malostranská z metra a jediným mým cílem bylo se s někým se seznámit. Klidně do přiznávám, protože mi šlo jen o procházku kolem Vltavy. Že bych měl někoho oslovil na ulici s takovým úmyslem mi sice bylo tak trochu proti srsti, obyvkle to vypynulo ze situace, ale nic jiného mi nezbylo. Ani moc odvahy neměl a vlastně jsem ani nevěděl jak začít. Vyhlédl jsem si si přesto tu nejhezčí ženu, která procházela kolem a oslovil ji. Zprvu se zdráhala, ...

U holešovického nádraží. Taková gorilí samice je rozumnější. Moje ex, včera měla ostatně narozeniny, a dlouhý čas v tom vězela, tak vím jak může taková žena v opilosti vyvádět. .

Jak jsem se tu už zmínil, zajel jsem dnes odpoledne za sestřenicí, že se mi její muž podívá na počítač a pokusi se ho pročistit. Betynka vlastně ani není tak docela sestřenice, ale já ji tak říkám. Kdykoli je navštívím, cítím se u nich krásně a jako doma. Ale nechci je zase tak často svojí přítomností obtěžovat. Každý má svých starostí dost. Její dědeček, o něm jsem tu už psal, byl známý keramik a měl atelier na Kampě, kde i své výrobky prodával a některé vázy si u něj objednal i president Beneš. Můj počátač byl mým neodborným zacházením v takovém stavu, ze se s tím její muž trápil až do pozdního večera. Ale nakonec to víceméně natolik pročistil, že ani nemusel vyhodit některé zbytečné programy. Ještě vám ukáži Václavák, tam to všechno krásně kvete. .

... a proto o ni tak urputne bojují, zatímco já ji mám ve Vojanových sadech. Na rozdíl od nich je to tam pro mne oaza pokoje a lásky a není skoro dne, abych tam nezasel, bud sám, nebo s kamarádkou nebo prítelkyní, coz je castejsi. Tolik schuzek jsem tam mel, ze bych je ani pri nejlepsí vuli nespocítal. A ani po tom pocítání netouzím. Doufám, ze se po mne nebudete opicit, aby tam pak byly zcela zaplnené lavicky a na nás by nezbyla zádná. Chodil jsem i na Petrin, nebo za studií v Hradci do Jiráskových sadu, ale ty Vojanvy sady mi nejak nejvíc prirostly k srdci. A jak je to s vámi a s parky? .