Kreperat

Dnes odpoledne mne vytáhlo počasí do ZOO v Tróji. Jeden asi z posledních dnů, kdy zvířátka mohla být venku. . Jeste k tomu čuchá, fuj. Takto to komentovalo dítě, které se dívalo spolu s námi. I tohle je pro děti zajímavý zážitek ze ZOO, jak je vidět. Mám víc dalších fotek, ale dnes jen tyhle. .

Ty ženy nejsou samořejmě moje, ale jen jako. Se mnou mají naprostou svobodu a totéž bych měl rád i od nich. Jsem teprve krátce sólo a taky si to rád užívám. A plánovat si s "mými" ženami ani nemohu i kdybych chtěl. Vždycky se přihlásí samy a já se pak podle nich zařídím. Každý den, když vstanu, jako třeba včera, ještě nevím, čím nebo kdo překvapí a co podniknu. Nechávám to osudu jako celý svůj život a proto mne taky nic nezarmoutí. Včera ráno jsme vstal, upekl si zapečené těstoviny se zeleninou, zapomněl jsem je vyfotit a pak jen čekal, kdo zavolá. Byla to jako obyvykle Marcelka, ta volá ráno, v poledne i večer... volá z podnikového mobilu. Pak mi poslala Maruška sms, že je dál nemocná a že má hroznou rýmu a teploty. Po obědě jsem se vydal do města a tak jsem si řekl, že se zastavím u Jitky v krámku, jestli taky třeba něco ode mne nechytila. A taky že jo. Byla sice v práci, ale s hlavou na stole a naštěstí žádný zákazník. Na moji obhajobu si ty ženy o schůzky se mnou ale řekl...

Smrt je často neplánovaná a zastihne nás v nepravou chvíli... proto je i tolik nedokončených symfonii a nejen těch. Pochopitelně jsou i lidé, kteří si ji naplánují a třeba skočí z Nuselského mostu. Ale o nich tu článek nebude, ale jen o té smrti. Jak všichni víme, je ženského rodu, tedy alespoň tady v Čechách a proto mi už delší dobu vrtá v hlavě proč právě ta. Je sice pravda, že nás často žena k smrti svým chováním dožene, ale to už je zase jiná kapitola. Kdo jste z Prahy, můžete ji často vidět na Staroměstském náměstí i s kosou. Takže skrývá se opravdu za smrtí žena? Podíval jsem se jí tedy zblízka na zoubek. . . . . . . . . . . . Aspoň podle těch prsou, jak se zdá, ta smrt bude opravdu žena. Měl bych se jich stranit. .

Po tom očkování proti chřipce se dala čekat další fáze a to byly plné plíce a tak jsem se od rána nejdřív trápíl suchým kašlem, který přešel v tekutý, který přímo miluji... je to odporný a vždy je mi z toho blbě, ale aspoň vím, že to končí. Dopoledne mi zavolala Marcelka, dokonce dvakrát, protože tentokrát se jí vybila baterie v mobilu. Po poledni mi zavolala Maruška, že by si i přes to pochmurné počasí ráda prošla po Praze. Tak co jsem měl dělat, nedokáži říct ženám ne a tak jsme se sešli jako odbykle na Malostranské. Šli jsme se podívat k Vltavě na náplavku, podrobněji prozkoumat tu velrybu. Nevypadá zrovna vábně, dílo z gumových plátů a ten člověk ji tam ukotvil, aby byl na ni pohled z Karlova mostu. . . . Na Karlově mostě pozovala tahle judo nebo karate dívka. Prošli jsme pár obchodů, na Národní třídě nahlédli do téhle galerie... ... a musím říc, že v protikladu k Příkopům je Narodní třída hodně špinavá a zanedbaná. Na Spálence naproti tomuto domu jsme sedli do metra a rozjeli se, ...

Život nám opravdu někdy připraví velká a hlavně milá překvapení a působí hodně osudově. Dagmar mne pozvala na schůzku a já docela váhal, jestli mám na tu schůzku jít. Dokonce jsem tu schůzku několikrát odložil a v sobotu jsem se navíc moc dobře necítil, jak už tady víte. Rýma a ještě k tomu jsem si dal bramborák s docela velkou dávkou česneku... to jsem ještě netušil že mi zavolá, když jsem ho jedl. To zrovna není dobrý nápad v takovém stavu jít s ženu na schůzku. Nakonec jsem přeci jen jel a protože věděla, kam mne nalákat, ví, že miluji kameny, ale nic víc, a tak určila schůzku před obchodem Mineraálie, který je proti Masarykově nádraží. Dorazil jsem tam asi o deset minut dřív, tak jsem se nejdřív šel podívat na vlaky. V životě jsme se neviděli, jen jsme si psali, takže jsem nevěděl ani jak vypadá. Hezky mne překvapila. Vešli jsme tedy do obchodu a prakticky jsem jí dělal průvodce. Byla zvídavá, všechno chtěla o kamenech vědět a tak jsme se rychle spřáteli a začali si hned tykat. O p...

Maruška u mne spala, pomohla mi abych se pořádně vypotil, zbavil se rýmy a tak jsme po desáté vyjeli podívat se na ten Trojský most a tunel Blanka. Ten most je opravdu krásný a bude se vám jistě taky líbit.. a snad i mé fotky. . . . . . . . . . . . Zažili jsme s Maruškou v sobotu toho víc, třeba prohlídku nových stanic metra Motol a Veleslavín, ale o nich až příště. .

... ale jen pro muže, jak mi včera dopoledna pravila Marcelka. Je to provděpodobně následek toho očkování proti chřipkám, kterému jsem se podrobil v Německu a teď vím, že jsem to něměl dělat. Mám hlavu jako střep, ale snažím se proti tomu bojovat. Včera jsem si Marcelkou po desáté povídal, byla u doktorky ohledně těch depresivních stavů, které má díky chování jejího muže a ta jí prý řekla, že už nespíš pro ni není návratu, pokud poznala něco lepšího, tedy pozornost a něhu. Nevím, jestli tím myslela mne, ale každopádně se někteří chlapi chovají ke svým ženám hrozně. O půl třetí jsme se sešel pak s Maruškou a vyjeli lanovkou na Petřín. Tam, v Růžové zahradě, jsme se pak posadili na lavičku a užívali si krásného dne a sluníčka. Pak jsme se vydali směrem na Hrad. Z Petřína je pokaždé krásný výhled a říkali jsme si, jak se máme dobře, že sem můžeme kdykoli zavítat. N Hradě jsme okukovali svatbu, byli to jako vždy, Rusové. . Na schodech od Hradu tahle harmonikářka... ... a ve Vojanových sade...