Kreperat

Poslední dobou internet a spolu s ním i blog docela zanedbávám. Podívám se na maily, na moje konto v bance a tím to pro mne skoro končí. Přirozeně taky často posílám sms své přítelkyni (i dalším kamarádkám) přes internet, protože mne to nestojí, ale to už je asi opravdu všechno a není nad přímé setkání. To ještě internet není tak daleko, abych ty holky vzal do náručí a políbil. . To jsme s M.nevěděli že nad hostivařskou přehradou je staré hradiště. Z toho hradiště není nic vidět, ale je to krásný pocit tamtudy procházet. Je to náhorní plošina, víte jak mám náhorní plošinu v Německu rád, a odtud je i vyhlídka na přehradu. V Praze je vidět plno věcí včetně přírody a nemusíte ani daleko. Fotky nejsou nic moc, protože nebylo dobré počasí, ale to nerozhoduje, byli jsme prostě spolu. Není nad procházky s tím koho milujeme a internet nám může být v ten moment ukradenej. .

Tak tahle to místy vypadalo s počasím a upřímně řečeno, takové proměnlivé a divoké mám rád, pokud mám v suchu nohy. Tentokrát jsem si vyšel sám, protože M. odjela na návštěvu příbuzných a docela jsem si tu procházku užíval. Jako vždy to bylo k Vltavě a na Karlův most, protože tam mne pořád něco láká.... Že by nějaká tajemná osoba, která tam stále na mne čeká? Pavla to asi nebude (tedy ta, která tam občas prodává), ale i tu to tam stále láká, jak mi onehdy i sama řekla. Bez toho aniž by aspoň po tom mostě neprošla, nedojde prý klidu a něco ji tam stále znovu žene. Ani milenci tam neodolají a mají potřebu se aspoň políbit. No řekněte, kdo z vás se tam nepolíbil? A pokud dosud ne, tak utíkejte, dokud ten most ještě stojí. Když už jsme u těch tajemných osob, v týdnu jsem si s M. vyšel nad hostivařskou prahradu, kde je původní keltské sídliště a to byl pro nás taky takový zvláštní pocit, těmi místy procházet... kde stála ta vesnice a žili lidé. Stejně jako když jsem nacházel po našich předc...

Zní to jako černý vtip. Před chvílí při cestě domů jsem je viděl jak u Václava demonstrují, že nejsou všichni muslimové vrazi a zrovna dnes ve zprávách stojí, že jedna desetiletá muslimka se nechala odpálit, jen ale vzala sebou do smrti víc lidé. Islámci pošlou na smrt i docela malé díte. Podle posledních údajů je na světě jimi pronásledováno 100 milionů křesťanů. . . . . . Jak je vidět, celá ta jejich akce proběhla bez povšimnutí Pražáků. .

A tak si říkám, mohli by se mi konečně odhalit, abych věděl, kdo mne tu navštěvuje bez klepání... Já vím, mám tady každodenně dny otevřených dveří, ale přesto by mi mohli říct aspoň ahoj. Po delší době, já a M., jsme se zase vydali na procházku kolem Hostivařské zahrady. Vypadalo to tak, že konečně bude sněžit, ale záhy přestalo. I tak to byla krásná relaxace. Za celou dobu jsme nikoho nepotkali. Tady jen tajemná osoba zanechala střevíce a došla domů bosa. .

Někdo z vás mi tady psal, že mám kuchařky, které o mne pečují, ale opak je pravdou, já jsem ten kuchař a pečuji o ně. Poslední dobou mám i docela fofr, že ani na blog nemám čas... To není docela lehké všechny ty moje ženy náležitě zasytit. Nic nestíhám. Nevíc mne samozřejmě zaměstnává M., která sice tvrdí, že ná dietu (ani ji nepotřebuje), ale přesto sní jako za nás dva. Včera jsem pro ni uvařil bramborovou polévku a pak zapečené brambory... samozřejmě bez masa. Je v nich celer, mrkev, pórek a nakonec vajíčko rozmíchané se smetanou a s nivou. Samozřejmě jsem to vyfotil, celé pochody přípravy, takže tady je máte. Jediné co M.dělala byl ledový salát... . . Fotku jsem musel střihnout, protože M. obvykle jí "nahoře bez" abych z toho taky něco měl. .

... a tak jsem si ho s M. i krásně užívali. Nejdřív jsme se jako obvykle zastavili na náplavce u labutí a pak přes Karlův most dál po Praze. K večeru (vlastně kolem čtvrté, to už se stmívá) mne napadlo zatáhnou M. ještě do jiného kostela, který neznala. Šlo o kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí o které jsem věděl, že má taky betlém, ale nejen ten, je tam i Marie ve skále. A musím říct, že se v tomto kostele M. nejen líbilo, ale byla z té krásy tam přímo nadšená a nemohla se odtud odtrhnout. Sedli jsme si tedy na pár minut a v tichu rozjímali... a taky jsem ji tam, nedalo mi to, políbil. Co myslíte, hřešil jsem? Ještě jsem vám zapomněl říct, že mne hned prvního ledna i ostříhala, ale křídélka to nebyla. Má mne ráda takovým jakým jsem. Když jsem vyšli, už se rychle začalo stmívat a den přestal být, aspoň co se týče barev, malovaný... a navíc začalo mrznout. Takže rychle domů do tepla. . . . . . . . . Přeji i vám takový malovaný den... .

Jistě vás to napadlo taky a máte pocit, že vám toho člověka někdo vyměnil a rázem je všechno jinak. Mohl bych tu zase psát o své ženě, jak ji ta její sekta proměnila, ale to už bych se jen opakoval a už vám bych s tím jistě lezl na nervy. Podobně je na tom jedna moje přítelkyně, která se s tou proměnou jejího může taky stále nemůže smířit. Obvykle teprve když o něco jde, zejména při rozvodech o společný majetek, lidé se projeví v pravdivém světle a jen žasneme. Ta osoba, kterou jsme milovali je najednou docela cizí ženská nebo chlap a jen se podivujeme, jak jsme s ní mohli ty dlouhé roky vydržet. A právě o tom jsme i včera s M. diskutovali, kde je asi zlom se ti lidé tak odcizí. Většinou je na vině nějaká třetí osoba, která se prostě do našeho vstahu přimotá a toho dotyčného svede. Tu bychom taky mohli navat jako tajemnou a někdo by mohl říct, že je to samotný zosobněný ďábel. Omámí nás, všecho co vám bylo drahé zahodíme a kráčíte jako slepci za ním... do pekla. Včera jsem vyzvedl M. j...