Kreperat

Však víte jak to s tou chřipkou je a kdo by se s ní chtěl spřátelit. Stačí jeden polibek a jste s ní v posteli. Jak někdo v metru zakašle, rychle popojdu aspoň o dva metry dál, což je minimální vzdálenost jak se tomu viru vyhnout. V metru, pokud nemusím, ani nejezdím a všechno raději obcházím pěšky. Chřipka mi i udělala škrt přes rozpočet. Všechny moje kamarádky jsou nemocné. Kdo čte pozorně moje články, nedávno jsem si tu stěžoval na moji kamarádku P., že není schopna rozumné komunikace a že je nespolehlivá když se máme někde setkat. Buď přijde pozdě, nebo nakonec ani nepřijde. Ale křivdil jsem jí a dnes ráno jsem konečně dostal její omluvný mail, který tu mohu ocitovat: "Od ponedělí mám chřipku, že se ani nemohu otočit na posteli a beru antibiotika. Asi umřu jak je mi blbě." A jí chudince jsem tady tak nadával. Jiná moje kamarádka Julie, má zase chřipku už od neděle a taky jsem s ním měl dojednané rande. Ještě štěstí, že jsem se s nimi nesetkal dřív, jinak bych v tom taky l...

Tentokrát to nejsou tchýně (však víte jaký je o nich předsudek), ale vlastní mámy, které si své dcery uzurpují jen pro sebe. Ale abych nepsal obecně, jak je mi tu často vytýkáno, uvedu tu pár příkladů, které mám od nich hned z první ruky. Plno již dospělých dcer, které mají často i vlastní rodiny a vlastní děti jsou od svých matek stále brány jako děti a jsou i všemožně peskovány. Nejhorší když žijí s již ovdovělou matkou ve společné domácnosti a mají ji, promiňte mi to slovo, stále, kam se jen hnou, za prdelí. Dobrý příklad je jedna moje kamarádka výtvarnice, která raději tráví celé dny na chatě, jen aby ji neměla stále na očích, neposlouchala ty její nekonečné řeči o ničem a mohla se spoustředit na svoji práci. A proč o tom píši zrovna dnes. Včera jsme si opět s M. dopřáli procházku nad Hostivařskou přeharadou, taky jsme pořádně vymrzli, což je ostatně zdravé, ale M.musela ještě zpátky do práce a tak jsem se po cestě domů zastavil u Jitky v práci, abych se u ní zahřál. A ta byla zase...

Měsíc za bílého dne mne pokaždé fascinuje, i když toho dne bylo spíš do modra (modré nebe), a proč ne, když bylo i modré pondělí. V tom koláči byl vlastně taky měsíc, srpky pomeranče. Upekl jsem ho hned ráno, že bych mohl jím M. svést a překvapit, ale měla v práci kontroly nedřízených, takže na naši procházku jsem musel rychle zapomenout. Zašel jsem tedy s tím koláčem za Jitkou, ta sladkostem nikdy nepohrdne, a pak mne napadlo, když je tak krásný den, bydlí na Žižkově, vyjít si nahoru na Vítkov, kde jsem mohl obdivovat ten měsíc. Nejdřív vám ukáži ten koláč, to byla jen taková moje improvizace, nikdy nic nevařím nebo nepeču podle receptů. Hezky mi vykynul a vypadá docela dobře, co říkáte? . . Ti lidé si mysleli že je fotím a ani nevěděli, jakou krásu mají za zády. Lidé jsou prostě nevšímaví a kolem krásy často chodí bez povšimnutí. Co vy? .

Abych předeslal o co mi jde, musím se někde odreagovat a blog je asi nejlepší místo, nejvíc mne dokáže rozpálit, rozčílit P., která nemá nejmenší smysl pro spolehlivost a zásadovost..., jedním slovem chová se jako rozmazlené dítě a nemá ohled na druhé. Ani dochvilnost a komunikace jí nic neříká. Klidně si se mnou domluví schůzku o půl osmé a už napřed ví, že dorazí až po osmé... a ani jí nenapadne napsat sms, nebo zavolat. Nebo taky nepřijde vůbec a v osm zavolá, že jí do toho něco přišlo. Mnohokrát jsem jí mluvil do duše a myslíte že to pomohlo? Je prý to už tak nějak její povaha. Jistě si v duchu říkate, proč jsem ji neposlal už dávno za to do háje, je fakt že jsem si to už kolikrát říkal, ale pokaždé příjde s takovým provinilým úsměvem... že se na ni nejde zlobit. A jinak to odčiní. Asi není v té nesvědomitosti sama, některé ženy to mají zkrátka v genech, že není na ně spolehnutí. Není to dávno co za mnou chtěla v neděli přijet J., která bydlí za Prahou. Ví kde bydlím, tak prý mne p...

Upřímně řečeno, předsudky asi moc moc netrpím, nýbrž spíše jsem jejich obětí. Například když si na mne ve škole zasedla jedna učitelka. Ať jsem se snažil sebevíc, vždycky jsem byl v jejích očích lempl a to se taky vždy projevilo na mém vysvědčení. Jiná předpojatá žena (zajímavé, že to jsou obvykle ženy) byla jedna blogerka a snad se v tomhle článku i pozná. Pořád mne na blogu kritizovala, že fotím po ulicích lidí a omezuji tak jejich soukromí a tak mne napadlo, že bych ji mohl pozvat na malou procházku a mohla by mne aspoň lépe poznat, jakej darebák tedy skutečně jsem. Samozřejmě jsem hlavně chtěl poznat i ji. Dlouho odolávala, v žádném příladě mne nechtěla vidět, dobře si prý dovedla představit jak takhle chodím po městě s foťákem a snažím se za každou cenu nějakou fotku urvat, ale nakonec jedné soboty svolila. Na schůzku přišla hezká štíhlá holka (čekal jsem nějakou zakyslou babu), taky s foťákem, aby si mne vyfotila, kdybych náhodou přes její zákaz fotil já ji, víte přece, že se ner...

Trochu přeháním, je to moje dlouholetá kamarádka a známe se prakticky od samého začátku našeho blogování. Kromě blogu jsme si často povídali na icq, později i fb a protože jsme si důvěřovali, s mnohým jsme se i vzájemně svěřovali... a vydrželo nám to dodnes. Včera jsem se probíral starými fotkami a říkal jsem si jak ten čas utíká... ale Jitka se vůbec nezměnila... je stále krásná a stále taková křehká dívka. Tehdy jsme se viděli (jak můžete vidět na fotkách) začátkem července když jsem se u ní zastavil na cestě do Německa. Před pár dny dala svoji současnou fotku na fb a tak mi napadlo zalovit do mého archivu a ty fotky tu znovu ukázat. Je to i pro Jitku překvapení a snad se na mne zlobit nebude. . . . . . . Tahla fotka je současná z fb a mohla být ještě současnější. Mohli jsem se v sobotu zase vidět, chtěla do Prahy přijet, ale bohužel musela do práce. .

Samozřejmě nebojoval, ale jen jsem šel fotit tu demonstraci na Staroměstském náměstí. Už z dálky jsem viděl, jak Okamura se zase snažil zviditelnit (jeho Úsvit je na hranici 5%)... Jak já tu jeho plechovou hubu nesnáším. Ale nakonec jsem se dostal i pod podium, abych to měl víc zblízka. Kromě něho pár lidí mluvilo docela rozumně, například jeden Čech žijící v Německu, který má stejné zkušenosti s tamními muslimy, převážně Turky, jako já. Taky mluvil jeden žid, po něm zase křesťan a mohl jsem jen konstatovat, že to bylo k věci a nikterak nenávistné. V jejich slovech šlo hlavně o to VYBER SI...mezi muslimy, kteří přímo v koránu vyzvají k boji proti "nevěřícím" a k nenávisti s křeťany, jejichž bilble naopak vybízí k odpouštění... a to je právě ten největší problém. Evropa zatím byla k muslimům a nakonec i k islámu vstřícná, dokonce jim postavila mešity, zatímco v jejich zemích jsou křesťanské kostely drancovány a páleny a křesťani společně z židy vražděni. Neměli bychom jim stál...