Kreperat

Ve skutečnosti to byla procházka s jeho maminkou, se kterou jsem se seznámil den před tím, na cestě domů autobusem. (Bylo to docela rychlé seznámení. Vyměnili jsme si za těch pět minut telefony a maily a já musel vystoupit.) Dali jsme si sraz, jak to mívám ve zvyku, na metru Malostranská. Přišla s desetiletým synem, který trpí autismem. Ten autismus mne i docela zajímá, protože jedna moje kamarádka má taky takového syna. Navíc zrovna včera dopoledne byl v televizi pořad v kterém uváděli, že příčinou může být rané očkování dětí. Ovšem taky je to dědičné. Vlasně se to ani pořádně neví, jaké příčiny to jsou. Zašli jsme do Vojanových sadů aby viděl pávy, ale ani moc ho to nezajímalo. Ono ho nezajímalo skoro nic. Byl ve svém svétě, jak to u takových dětí bývá. Představoval jsem si jak by asi bylo mně. . . I tak to byla hezká procházka... a poučná. Mám štěstí, že se tak snadno s lidmi seznamuji, nebo spíš oni se mnou. To každopádně můj život obohatí. .

S Marcelkou jsem vydal k hostivařské přehradě už dopoledne a tentokrát s plavkami. Našli jsme si místo na molu, bylo tam ještě docela prázdno a hned jsme se vrhli do vody. S tou mojí štíplou páteří jsem plaval, raději než prsa, tak na zádech a myslím, že mi to docela i prospělo. To uvidím až ráno, jestli vstanu z postele. Nakonec jsme zůstali až do pěti a teď jsem rudý jako rak. Vzadu je nudistická pláž kam jsem chodil loni. Marcelka je stydlivá. Měl jsem tam chvílemi docela pěkný výhled. Tři Grácie. Na odchodu jsem vyfotil to molo kde jsme leželi. Po cestě domů lesem nás pozoroval zvědavej koloušek. A večer jsem se vydal na procházku noční Prahou s Maruškou. Proč tu dnes jmenu plnými jmény obě? Maruška mne vzala na milost. Ženy které mne jednou poznají, už si beze mne život nedokáži představit. Jo, dělám si legraci, ale jsem rád, že mám zase obě. Na Staromáku byl konzert k týdny víry. Poznáte zpěváka? . Zakončili jsme procházku na náplavce. Byl to pro mne s oběma moc krásný den. Dnes ...

Jako obvykle jsem jel mojí M. k jejímu úřadu naproti i la pak jsme z tramvaje vystoupila na Karlově náměstí, že zajdeme na chvíli do kostela sv. Ignáce. M. má ten kostel ráda a navíc je tam příjemný chládek. . . Svaté přijímání je tam jako samoobsluha. Ležela tam mimo jiné tahle brožůra, do které jsem pak v parku nahlédl. Byl tam i článek Modlitba a kněžská služba v kterém bylo popsáno jak už od středověku jezuité řešili čas a dobu modlitby, tedy i meditace. Ignác odmítal předepisovat jezuitům konkrétní čas kdy by se měli věnovat modlitbě. Podle něho modlitba kněžím umožňuje nacházet Boha uprostřed nejnáročnějších apoštolských činností. Jeho nástupce, sv. František Borgiáš, měl ovšem v roce 1565 jiný názor a předepsal povinnost hodinové ranní meditace a rozjímání. To se pak řešilo až do dnešních dnů, kdy se pak mezi přiznivci těchto dvou pojetí strhla bitva. Mnoho jezuitů si i dnes stále myslí, že bez bez té povinné hodiny nežijí bohatým životem, protože při kněžké činnosti pak na modl...

Moje kamarádka Jitka má malý obchůdek se zdravotními potřebami nedaleko Internacionálu, hotelu někdy z padesátých let a tak jsem vám ho i nejdřív vyfotil. . Udělala nám kafe a porovnávali jsme s těmi jejími bederními pásy ten můj, které tam má na skladě. To je docela velký rozdíl. Ten můj, který mi v Německu doktoři vnutili a který ani nemohu nosit, nepohnul bych se v něm, je tak propracovaný, že to spíš brnění. Když jsem pak přijeli ke mně domů, vyfotil jsem ho na posteli. No nosili byste to dobrovolně? Končila v půl šesté, to už ani nebylo takové horko a vál větřík, tak jsme se prošli jako vždy městem. Nejdřív k Vltavě a pak před Karlův most na Staré Město, kde je pořád co vidět. Nejdřív celá, má krásnou prdelku. "Kuchařky" jak napsala jedna blogerka, fotím bez hlavy a kamarádky zase obvykle ze zadu. Na Staromáku omládli Husa. Hlásal velkou pravdu: milujte se! Od mydlinek jsem měl pak i foťák. Přeji vám tak krásný den jako byl včera. On už je. .

Trochu jsem to téma týdne otočil, ale snad se tak nic hrozného neděje. Mít dítě v sobě je poklad a měli bychom si ho tam jako oko v hlavě chránit. K dětství patří, to mi snad potvrdíte, těšit se z každého dne a být občas i nerozumný. Každý den, každý zážitek, co nám přijde do cesty si vychutnat a nebát se vylomenin. Ty nás jen obohatí. Náš život je tak jako tak krátký, tak proč se tedy stresovat a trápit. Je plný dobrodružství a proto by bylo škoda si je nechat ujít. I ty naše pády (jeden jsem zrovna měl) nám něco dobrého dají a když ne, tak aspoň poučení. Kdo je opatrný a kdo nejpřijme výzvu, nic nezíská. To však neznamená někomu vědomě škodit. Takových lidí je kolem nás dost a dokáží nás často pořádně otrávit. Mohu-li mluvit za sebe, jsem k lidem pozorný a vstřícný a taky se mi to bohatě vrací. I dnes jsem se o tom přesvědčil. Nikdo se ke mně nechová špatně a rád se se mnou zastaví. A to většinou z jejich iniciativy. Že by to ze mne tak vyzařovalo? Ráno v autobuse třeba s touhle ženo...

Nechci tím článkem nikoho pohoršit, ale jisté věci se někdy prostě stávají. S Lenkou mne seznámila naše společná kamarádka a tak jsme se domluvili, že bychom si mohli vyjít na Hrad. Ostatně s Lenkami se nějak rozthl pytel, protože jich docela dost znám. S tou poslední jsem si taky před pár dny vyšel. Jak jste tu i viděli, krmili jsme labutě a pávy. S jinou Lenkou jsem se zase seznámil i před pár lety, když jsem zašal blogovat a společně jsme často fotili. Tahle Lenka je ale z Kladna, to není tak daleko od Prahy, a tedy jsme se sešli na Masarykově nádraží. . . . . Jen v rychlosti zase nastavovaná kaše, ale tentokrát s pohankou. Tu procházku jsme si náramně užili a pak jsem ji pozval ke mně na kafe a večeři. Jednak rád vařím, ale taky nerad jím po hospodách. Jsem vegetarián. To se i Lence líbilo jako asi každé ženě, která vidí muže v kuchyni. Povečeřili jsme a protože, jak víte, mám tu zraněnou páteř, lehl jsem si na chvíli na postel, abych zádům trochu ulehčil... a to jsem asi neměl děl...

... a taky krásně pózovala. Potkal jsem ji včera ve Vojanových sadech, oslovil, dal se s ní do řeči a nakonec si nechala říct. Z toho černobílého klášterního světa trochu vzrušení. . . . . I v jeptišce je ukrytá žena. Snad zase tak moc nezhřešila. .