Kreperat

Chtěl jsem vyjet hned ráno, ale opozdil jsem se. Taky doprava v Praze v dopoledních hodinách je hrozná, nic na sebe nenavazuje a já musím aspoň třikrát přestupovat. V Hostivaři, bylo zrovna jedenáct, jsem natrefil na M. což se mi ještě nestalo. To nás oba docela překvapilo. Šla s třemi kolegy (muži) na oběd. Obědvají brzy, protože nesvačí a berou ten oběd jako společenskou událost. "Kde se tu bereš?", řekla mi, zastavila se a ti chlapi šli napřed. "Jdu si nejdřív zaplavat," řekl jsem a dvakrát jsme se ještě stačili políbit. Jedna pusa mi nikdy nestačí. Byl pak na ni krásný pohled, když za nimi utíkala. U přehrady bylo docela prázdno, jen dva páry na dece a nikdo se nekoupal. Šel jsem si hned zaplavat, protože mi bylo horko. Dvakrát na druhý břeh a zpátky a když jsem měl dost, přišla další dvojice... Mladá hodně tlustá holka, snad jí nebylo ani osmnáct, a chlap, který by mohl být její otec. Ale byli to milenci, protože se líbali. Přijeli na kolech. Nic proti takovým ...

S Haničkou jsem si aspoň spravil názor na Hany, že nejsou takové mrchy (jako moje ex, která byla taky Hana). Pozvala mne do Klánovického lesa na procházku, kde jsem ještě nebyl, i když to patří k Praze a docela jsme si to i přes to horké počasí užívali. . Vzala sebou svoji fenku Sáru, aby ji přede mnou uchránila. . U myslivny byly v ohradách zvířátka. Tahle si mne zamilovala a ráda se nechala ode mne drbat. . . Chutnal jí i můj prst. Jako každý pes, miluje Sára házení klacku. . Byli jsme taky na borůvkách. Sice maličké, ale ochutnali jsme jich pár. Dostal jsem taky od Haničky bublaninu. Bylo moc dobrá, ale bez pecek. Právě na ty jsem se těšil. A nakonec k tématu týdne. Jít s davem vždy bylo a je proti mé povaze i filosofii. Nikdy jsem s davem nešel, ba naopak pokaždé jsem šel proti. Dav jsem nesnášel a vždycky jsem chodil jen ve dvou... a jak jinak než s holkou. Není to lepší? Tam dav je v jistých chvílích dokonce na obtíž. .

Ony ty demostrace byly vlastně dvě, jak ase dalo čekat, jedna proti uprchlíkům, druhá na jejich podporu. Na obou stranách lidé, nevím jak je nejlépe pojmenovat, už podle vzhledu magoři. Normální lidé raděli zůstali na chatách, nebo na koupalištích. . . Tady přívrženci migrantů. Oba tábory oddělovala policie. Ani ten známý pražský taxikář tu nemohl scházet. . . . . . . . . . . Jistě jste v televizi viděli, že přívrženci migrantů jim bránili v pochodu na Staromák. . Víte jak rád fotím a tak jsem si to i v těch vedrech docela užíval. .

Včera jsem byl jako obvykle plavat v Hostivařské přehradě a zastihla mne tam i malá bouřka, z které však moc nepršelo... jen pár kapek. Když začalo hřmít, dal jsem si malou pauzu, co kdyby mne zasáhl blesk (jen jedna žena tam sama uprostřed plavala) a chvíli jsem si pod dubem četl. V nejhorším bych ji šel zachránit. Ale proč tu píši o té náplasti, které pro každý případ mám u sebe. Vedle mne totiž ležel mladý ukrajinský pár s asi desetiletou dcerou, hráli si na honěnou... a dalo se čekat, že se něco stane. Holka zakopla, odřela si koleno a řvala jako tur. Nabídl jsem jim náplast, ošetřil jsem ji, ale nejzajímavější na tom bylo, že jakmile jsem ji tu náplast vlepil na to koleno, jako na povel přestala brečet a začala se usmívat. Stačí nalepit náplast, i v přeneseném smyslu, a člověku je hned líp a každá bolest ustane. Takže co z toho vyplývá? Noste náplasti sebou, protože nevíte kdo je od vás bude potřebovat. Mimochodem, i ten Ukrajinec byl uprchlík a měl jen povolení na jeden rok. Proč...

To mne včera napadlo při pohledu z tramvaje na dva ožraly. Někteří lidé si neumějí vážit v jaké zemi žijí a jsou to jen na obtíž. A to jsou i nepřizpůsobiví cikáni, kterých by se každý rád zbavil. Tuhle hospodu jsem tu už jednou měl, ale tentokrát se mi líbily i ty vzkazy na tabuli. Ani Zeman se nerad omlouvá. :D Ve městě mne pak zaujala i tahla holka. A nebyl jsem sám, koho zaujala. A jako tečku na konec, krásné spící děťátko. Zatím takové starosti s imigranty nemá. .

Májový polibek jsme si s M. museli odříct, protože jsem musel do Německa (taky musím pracovat) a tak včera přišla s tím, že bychom to mohli dohnat, i když se už jedná o začátek července. Já vím, už to neplatí, ale každého polibku je stejně škoda. Vyjeli jsme nahoru lanovkou (kdo by se tam hnal, když se může svézt) a nejdřív jsme zašli do růžové zahrady růžím přivovonět (byly chudinky bez vody) a posedět tam na lavičce. Všechny nevonějí stejně, je to jako s ženami, pár jsem jich ozkoušel, ale tahle krásně voněla. Pak jsme se vydali ke skalám, které jsou na odvrácené straně směrem ke Kinské zahradě. . Mám těch fotek víc, ty vám snad taky někdy ukáži, ale teď k Tématu týdne. Taky jsem byl uprchlík a odešel kdysi do Německa, že jsem to tady už nemohl vydržet... nechat se jimi ovládat a ponižovat. Volnost a svoboda mi byla nade vše a kdo tu v té době žil ví, že jsme tu byli jako ve vězení. Dnes to připadá jako neskutečné, dostal jsem za ten útěk v nepřítomnosti dva roky vězení... a nemohl j...

... a nejlépe co nejvíc obnošené. Takové tři grácie. . . Na Můstku se v metru staví výtah, takže je tam bílá stěna a lidé se tam zvěčňují. Tahle kresba je docela dobrá. I ta maličká vedle není špatná. :D Na Andělu je taky taková stěna. Můžete jí někdo napsat. Cítí se asi opuštěná. .