Kreperat

... a to by se mnohým ženám líbilo, když mají neblahé zkušenosti s nevěrnými manžely. Jenže problém je ten, když je málo samečků, že ženy které marně hledají aspoň chlapa pro potešení, příjdou zkrátka. . Tetřívka vám neukáži, má krásnou červenou hlavičku, ale aspoň tyhle milence z pražské ZOO, kde jsem byl na jaře. .

Včera jsem si šel si šel opět jako skoro každý den zaplavat do Hostivaře a ta žena o které jsem se minule zmínil (její pes se mi tehdy vyválel na bílých kalhotách) tam byla znovu. Mezi tím od ostatních lidí, kteří tam pravidelně chodí, jsem se dozvěděl, aniž jsem se ptal, že nejsem první se kterou měla spor a dokonce jedna žena na ni musela zavolat policii. Ten její pes napadal její děti, protože nebyla schopna si ho uhlídat. Tentokrát to bylo sice jinak, docela neškodné, ale o to víc vtipnější. Jeden pár, který tam nedaleko ležel, si šel zaplavat a ten pes mezitím vyštrachal z jejich tašky svačinu a ukousl si z ní. Já si pak šel taky zaplavat a když jsem se vrátil, ta holka tu svačinu právě dojídala. Jdu k ní a říkám jí: "Jak vám chutná, nevadí, že si z ní ukousl pes, zatímco jste byla ve vodě?" "Kterej, ten velkej?" "Jo, ten." "To je fakt hnusný...." Já vím, asi jsem jí to raději neměl říkat. Ale určitě to byly pro ni taky velké emoce... ta pře...

Pro dnešek začnu bez fotky, ale žádný strach, fotky budou. Nevím jestli je to tím vedrem, zítra má přijít navíc vlna horka ze Sahary, ale jak jsem vycházel z Tesca, jeden chlapeček, asi tak kolem třech, nebo čtyřech let, se zmrzlinou v ruce, si stěžoval tátovi, že mu teče po prstech. A co táta udělal? Otočil se a vyrazil mu tu zmrzlinu pořádnou ranou z ruky. Výchova synů jak má být, takhle se zocelí a otrká už v dětství. Jindy chodím plavat denně, ale dnes jsem musel vyřídit něco na úřadech, takže jsem si to odřekl a zajel se znovu podívat (minule byla zavřená) na Bertramku. Víc fotek bude jindy. Potom jsem se zastavil u Dagmar... a zastihl jsem ji v nejlepším. Zkrátka a dobře, chystala se na zítra na dovolenou do Bulharska, a tak jako každá žena měla velký problém co si vzít sebou, když může vzít do letadla jen pár kilo šatstva. To byly taky emoce, ale její. V tramvaji pak jela tahle sličná farářka ve slušivých bílých šatech. Jeptiškou nejspíš nebyla, ale měla na prsou velký kříž. Ješ...

Nejdřív fotka k TT. Fešák emu mi krásně postál. . . . Jel jsem si zaplavat a ve chvíli když jsem byl ve vodě, jeden pes se mi vyválel v bílých kalhotách a byly zelené i od trávy. Ta jeho panička mi místo aby se omluvila, mi řekla, že byly už předtím špinavé. Pak ještě dodala, že s těmi nohama, jaké mám já, mohu jet domů bez kalhot. (Byla to lichotka?) Nejraději bych ji nakopal do prdele. To byly taky emoce. Na štěstí za zelená šla doma vyprat. Lepší emoce jsem pak měl odpoledne. Čokoláda od Jitky. A k večeru ve Vojanových sadech tato paví "maminka". Zastavil jsem se u ní. Měla sebou i flaštičku červeného vína. Ti maličké, po dvou dnech, co jsem je viděl, už tak běhají, že je těžké je dobře vyfotit. .

. . . . . . .

M. je stále nemocná a navíc mi napsala " ...j e to zvláštní, ale muž mne stále hlídá a tak nevím co se děje a nemám chvíli klid i u toho doktora byl se mnou... " takže mi ani nemohla zavolat. Ujala se mne ale Dana a odpoledne jsme zašli na procházku na Střelecký ostrov, kde byl Dyzajn, víc jak sto obchůdků s cetkami a hadříky... což byl hlavně ráj pro ni. . . . . Dana se probírala těmi krámy, taky si koupila halenku a sukýnku, a já raději kolem fotil. . . . Taky zajímavý záběr. Ty ženy jako obvykle, fronta před záchody. Pak jsme si dali něco k pití v kavárničce nad Vltavou... ... do Vojanových sadů jsme se šli podívat na maličké pávy... I tyhle plavky si Dana koupila. Ty se mi líbily. a nakonec k Daně domů. A strašidla pod postelí? Tam jen mňoukali její kocouři. .

Po návštěvě Jitky v jejím obchůdku jsem se ještě zastavil v Vojanových sadech, to už je taková moje pravidelní procházka za pávy, a tam se ke mně přitočil takovej magor, nejspíš psychopat a meromocí se mi snažil ukazovat na svém foťáku pornovidea, které si nahrává, aby je mohl lidem na potkání ukazovat. Tohle se mi ještě opravdu nestalo, nemohl jsem se ho zbavit, ale naštěstí mne od něho vysvobodila Lenka, která do sadů taky zrovna přišla. (To je ta, co mi jednou věnovala dvě paví péra). Lenka se nechtěla fotit, ale ještě než se mne zmocnil ten magor, bavil jsem se s touhle ukrajinskou maminkou. Chvíli jsem si tam s Lenkou sedl dokud ten chlap neodtáhl, a pak mi navrhla, jestli bych s ní nezašel ke Gottovi. Zná ho od svých šestnácti let, znala se i s jeho rodiči a občas za ním i jde, aby ho pozdravila. "Proč ne, řekl jsem," a tak jsme sedli na dvacítku a jeli k Andělu. Byl sice už večer, po sedmé, ale stejně jsem neměl nic v plánu, protože M. je stále nemocná a Maruška delší ...