Kreperat

Poslední dobou se tu snažím moc o mých vztazích nepsat, ale i tak jsem tu o sobě už napovídal víc než dost. Dnes udělám výjimku a něco tedy na sebe prásknu. S mojí M. (není tak docela moje), jsme před pár dny slavili jednoleté výročí a při té příležitosti jsme si uvědomili, že jsme se za celou dobu ani jednou nehádali, ale nejen to, ale ani neměli nějakou nevoli, nebo pocit nedorozumění... Zkrátka řečeno, jsme spolu rádi, těšíme se na sebe a máme si stále co říct. Každý den, kdy jsme spolu, je pro nás velký svátek, což si při zpětné vzpomínce na moje manželství si nedokáži ani představit. I v době kdy jsme se měli se ženou rádi, stále něco bylo co nás, mne, nebo ji, rozčílilo a přerostlo to pak v rozepře nebo tichou domácnost. Je to sice rok, co jsme s M. spolu, ale přeci na tom bude, že volný vztah je mnohem šťastnější a nekonfliktnější než manželství. Jednak jsme si vzácnější, nevidíme se denně, dáváme se i víc volnosti a ani neřešíme co ten druhý zrovna dělá, když se rozejdeme. Tím ...

... na rozdíl od vás v Čechách, kde je opět vedro, jak mi včera odpoledne psala moje M. Takže jsem včera neprodával a věnoval jsem ten promarněný čas (žádný zisk) aspoň takovým činnostem jako navštívit s autem servis a pro mne samotného taky "servis" - běhání po doktorech. Ne že bych byl nemocný, ale jen preventivní prohlídka u mé krásné doktorky (je opravdu krásná, ale bohužel nedostižná) a zubařky. Kupodivu jsem dostal od všech okamžitý termín... hned mne vzali, až sem se nad tím podivil. V květnu jsem čekal na termín víc jak dva týdny.... na tu zlomeninu obratle a zubař pro mne taky neměl čas. Teď mi na tu páteř dali termín už na pondělí.. jen kontrola jestli mi to tam srostlo i když to vím i bez nich. . Moji krásnou doktorku jsem se neodvážil poprosit o fotku a tak tu aspoň vidíte jaké tu mají krásné záchody. Jinak jsem mezi doktory trávil čas i v knihkupectví (u Mayersche si člověk nemusí knihu koupit, ale jen si sednou do křesla a přečíst si ji) a nakoupit si v metru (v...

Tohle řekli včera v německé televizi. Češi se spolu s Poláky nechtějí dělit o chudáky běžence a jen Německo, které prý dokáže bezelstně milovat, jich tedy vezme 800 tisíc.... jakoby těch Turků tu bylo málo. Tohle ovšem říkají jen němečtí politici, zatímco ostatní lidé tu vypalují domy, v kterých by se ti muslimové měli ubytovat. Kdyby to nebylo tak vážné, to vše tu působí jako fraška. Německo si stále nechce přiznat, že ta multikulturní politika, kterou tu léta propagovali byl nesmysl a jednou budou všichni nad tím plakat. Němci chtějí být prostě před celým světem milí a milovaní. To je ten jejich problém. Takových sudiček, jako tihle tři, je vidět na každém kroku. Mimochodem tu pláču i já, protože můj foťák se rozbil a to je pro mne (kdo mne zná, to dobře ví) ta vůvec největší pohroma. Naštěstí jsou tu ke mně lidé hodní, rádi mne vidí, rádi si se mnou povídají a navíc mi nosí peníze... dokonce jedna holka mi dala jen tak 5 euro dyška... a to nebyla jediná. Ovšem je zajímavé, že jen že...

... protože se mám rád a nebojím se přiznat, že se dokonce miluji. Upřímně řečeno, říkejte si co chcete, jen my sami se dokážeme opravdu milovat a proto i tak visíme na svém životě. Vyměnil by snad někdo svůj život (kdyby to šlo) za život někoho jiněho? Snad jen vlastního dítěte, i když ani ty děti si to většinou nezaslouží. Takže ještě jednou protože se mám rád a plavání mi dělá dobře, hlavně na tu páteř, jsem v neděli neváhal si vyjet na kole 12 km k vodnímu kanálu, když bylo tak krásně. Voda byla po těch deštích studená a kromě těch dětí se nikdo nekoupal. . Plula tam na moji počest loď Praha. Sám jsem si šel zaplavat na druhý břeh. Naproti se jen slunily tyhle dvě ženy a jejich pes. Z toho mostu jsem neskákal, protože se mám opravdu moc rád. Tahle holka nakonec taky neskočila, protože se má taky ráda. .

I tentokrát mne čekalo překvapení - další vloupání do bytu v mé nepřítomnosti, jen co jsem v červnu odjel do Prahy. Někdo mi opět vylomil dveře (o půl druhé v noci) a sousedka, kterou to vzbudilo, zavolala policii. Ta naštěstí, když přijela, ty dveře spravila a ne jako minule, když je jen prkny zašroubovala. Někdo si usmyslel mít zálibu v mém bytu. Nejspíš asi neměl kde složit kosti a rozhodl se tam přenocovat.... jenže byl mojí milou sousedkou vyrušen. Lepší ani nemyslet co mne tu pokaždé, když přijedu, čeká. Loni kromě toho, že mi při vichřici spadl strom na auto, se taky někdo do bytu vloupal a letos na jaře přo změnu i do sklepa. Kupodivu se mi z bytu, kromě snad nějakého kamene, který si vzal pro štěstí, nic zase neztratilo. Musel jsem nejdřív byt po něm uklidit a všechno umýt (sedli byste si třeba na záchod, když tam před vámi seděl nějakej muslim?) a pak jsem si sedl na kolo a rozjel do města. Byl tam trh látek, hlavně zbytků a žen tam bylo kolem jako vos. . . Taky jsem se zas...

Na rozloučenou to tak docela nebylo, za pár týdnů jsem zase v Praze, ale podobně jako v pohádce, když vypravila máma hloupého Honzu na cestu buchtou, nebo lívanci, mi M. ukuchtila, než odjedu do Německa, musím taky někdy pracovat, švestkové knedlíky. A pár jsem jich skutečně měl i na cestu. Mám to do druhého domova docela velký kus jízdy, 700 km... S těmi knedlíky to bylo její náhlé rozhodnutí a jelikož jsem neměl doma tvaroh ani šlehačku, jen ty švestky, polili jsme je čokoládou.... i do bylo dobré, i když docela neobvyklé. V Německu jsem si je pak dal se šlehačkou. . . I když to nebude na dlouho, loučení bylo přesto dlouhý... už se mi ani moc nechce z Prahy. Tady, už v Německu jsem si dal pauzu. Vzadu parkovali Ukrajinci. Než jsem dojel domů, zastavil jsem se i v Dortmundu. Takhle se tam mladí muslimové jen poflakují. Zastavil jsem se i u mé kamarádky Michaely, která tam taky prodává. . . Viděl jsem tam jako obvykle plno žebráků, kteří tam jezdí odněkud z Balkánu za výdělkem. Všichni...

Pávi nemají ruce aby se mohli něžně dotýkat, laskat, ale dokáží si i tak poradit. . . . . . . . Nakonec si i polibek dokáži dopřát, přestože mají jen zobáky. Ostatně i my lidé jsme v lásce vynalézaví a dokážeme při laskání nanacházet neobyklé způsoby. Nemám pravdu? .