Kreperat

... když jsem v Německu, nemusím zrovna vědět (i když věřím, že by mi to řekla, protože máme dohodu, že nic tajit před sebou nemusíme), ale co co naopak rád vím, je stav mého zdraví. Kdo mne tady zná, dobře ví, že se stravuji zdravě (bez masa), nekouřím, nepiji (kromě piva po jídle, nebo sklenice červeného večer - ostatně je to zdravé), rozumně sportuji (neřeknu vám jak) a hlavně, což je podstatné - myslím pozitivně (pokud vůbec myslím) a snažím se každému, pokud to chce, pomáhat. Ráno jsem se šel nejdřív projít po městském parku a trochu fotit. Bylo moc krásně. A kromě toho všeho chodím každý rok (když jsem v Německu) ke své doktorce (i proto, že ji rád vidím) na kontrolu. Dobře sice vím, že mi nic není a cítím se (často až přespříliš) zdravě, si ten čas udělám. Nejdřív jsem šel kvůli tomu nalomenému obratlu na kontrolu... Na fotce vypadá křivě, ale tak asi má vypadat. :D ... a pak jsem zavítal ke své krásné doktorce Sylvě, která si postěžovala, že jí hrozně bolí hlava. Hned jsem se j...

... které zase neuvidím celou zimu. Například Stefana. Měli jsme štěstí, protože se právě vrátil ze Švédska. Ukázal mi na svém foťáku jak tam konzertoval... ... a taky svoji dceru. Není krásná? Ty její pomněnkové oči! .

Dortmud bylo vždycky multikulturní město, protože je tu velká univerzita, kde studuje hodně cizinců. Ti sice často už vystudovali, ale samozřejmě zůstali dál a založili si tady rodiny... kdo by taky toužil zpátky do nějaké chatrče v Africe. Dokud jich tady bylo málo a žádná migrační vlna jako je teď, bylo to v pořádku a docela hezky ty ženy barvami rozjasnily ulici. Mají prostě zálibu v barvách. Teď jich je tu vidět ovšem stále víc, jsou dost ukřičené, rády všechno řeší na ulici, takže je někdy s nimi i veselo. Abych byl upřímný, na černošky mám slabost a od pár jsem už vyloudil i polibek. Za kámen. :D Některé jsou vysoké a štíhlé a jiné macaté, to záleží z jaké africké země. Ta vpravo má krásnou prdel. Na rozdíl od Němkyň hodně o sebe dbají a parádí se. Nejhůř oblečené jsou ovšem Turkyně.

Poslední dobou se tu snažím moc o mých vztazích nepsat, ale i tak jsem tu o sobě už napovídal víc než dost. Dnes udělám výjimku a něco tedy na sebe prásknu. S mojí M. (není tak docela moje), jsme před pár dny slavili jednoleté výročí a při té příležitosti jsme si uvědomili, že jsme se za celou dobu ani jednou nehádali, ale nejen to, ale ani neměli nějakou nevoli, nebo pocit nedorozumění... Zkrátka řečeno, jsme spolu rádi, těšíme se na sebe a máme si stále co říct. Každý den, kdy jsme spolu, je pro nás velký svátek, což si při zpětné vzpomínce na moje manželství si nedokáži ani představit. I v době kdy jsme se měli se ženou rádi, stále něco bylo co nás, mne, nebo ji, rozčílilo a přerostlo to pak v rozepře nebo tichou domácnost. Je to sice rok, co jsme s M. spolu, ale přeci na tom bude, že volný vztah je mnohem šťastnější a nekonfliktnější než manželství. Jednak jsme si vzácnější, nevidíme se denně, dáváme se i víc volnosti a ani neřešíme co ten druhý zrovna dělá, když se rozejdeme. Tím ...

... na rozdíl od vás v Čechách, kde je opět vedro, jak mi včera odpoledne psala moje M. Takže jsem včera neprodával a věnoval jsem ten promarněný čas (žádný zisk) aspoň takovým činnostem jako navštívit s autem servis a pro mne samotného taky "servis" - běhání po doktorech. Ne že bych byl nemocný, ale jen preventivní prohlídka u mé krásné doktorky (je opravdu krásná, ale bohužel nedostižná) a zubařky. Kupodivu jsem dostal od všech okamžitý termín... hned mne vzali, až sem se nad tím podivil. V květnu jsem čekal na termín víc jak dva týdny.... na tu zlomeninu obratle a zubař pro mne taky neměl čas. Teď mi na tu páteř dali termín už na pondělí.. jen kontrola jestli mi to tam srostlo i když to vím i bez nich. . Moji krásnou doktorku jsem se neodvážil poprosit o fotku a tak tu aspoň vidíte jaké tu mají krásné záchody. Jinak jsem mezi doktory trávil čas i v knihkupectví (u Mayersche si člověk nemusí knihu koupit, ale jen si sednou do křesla a přečíst si ji) a nakoupit si v metru (v...

Tohle řekli včera v německé televizi. Češi se spolu s Poláky nechtějí dělit o chudáky běžence a jen Německo, které prý dokáže bezelstně milovat, jich tedy vezme 800 tisíc.... jakoby těch Turků tu bylo málo. Tohle ovšem říkají jen němečtí politici, zatímco ostatní lidé tu vypalují domy, v kterých by se ti muslimové měli ubytovat. Kdyby to nebylo tak vážné, to vše tu působí jako fraška. Německo si stále nechce přiznat, že ta multikulturní politika, kterou tu léta propagovali byl nesmysl a jednou budou všichni nad tím plakat. Němci chtějí být prostě před celým světem milí a milovaní. To je ten jejich problém. Takových sudiček, jako tihle tři, je vidět na každém kroku. Mimochodem tu pláču i já, protože můj foťák se rozbil a to je pro mne (kdo mne zná, to dobře ví) ta vůvec největší pohroma. Naštěstí jsou tu ke mně lidé hodní, rádi mne vidí, rádi si se mnou povídají a navíc mi nosí peníze... dokonce jedna holka mi dala jen tak 5 euro dyška... a to nebyla jediná. Ovšem je zajímavé, že jen že...

... protože se mám rád a nebojím se přiznat, že se dokonce miluji. Upřímně řečeno, říkejte si co chcete, jen my sami se dokážeme opravdu milovat a proto i tak visíme na svém životě. Vyměnil by snad někdo svůj život (kdyby to šlo) za život někoho jiněho? Snad jen vlastního dítěte, i když ani ty děti si to většinou nezaslouží. Takže ještě jednou protože se mám rád a plavání mi dělá dobře, hlavně na tu páteř, jsem v neděli neváhal si vyjet na kole 12 km k vodnímu kanálu, když bylo tak krásně. Voda byla po těch deštích studená a kromě těch dětí se nikdo nekoupal. . Plula tam na moji počest loď Praha. Sám jsem si šel zaplavat na druhý břeh. Naproti se jen slunily tyhle dvě ženy a jejich pes. Z toho mostu jsem neskákal, protože se mám opravdu moc rád. Tahle holka nakonec taky neskočila, protože se má taky ráda. .