Kreperat

Takto nějak (ironicky) nazvala jedna blogerka moje všechny přítelkyně, i když to není docela pravda, ale Maruška je opravdu snaživá kuchařka, přestože to není její profese. Ráda vaří a od plotny aby jí člověk odháněl. A dokonce, na rozdíl od M., nádobí po sobě i umyje. Nejdřív mi uvařila z kila mouky knedlíky (část jsem jich nechal zmrazit), pak houbový guláš z mých letošních německých hříbků a protože jí to bylo stále málo, i bramborovou polévku. . Protože má dietu, i M. má dietu, vzala si to s brambory. M, je bohužel zase nemocná, nejspíš ji ta naše poslední procházka nějak zmohla, ty moje holky, i když jsou mladší, taky nic nevydrží a tak se mi tyhle dny zase pro změnu věnovala Maruška. Jak už jsem tu někde napsal, na rozdíl od M. se od muže před pár týdny rozvedla, ten ji však nedá pokoj, a tak raději z jejich zatím společného domu, než se to soudně vyřídí, odešla. Ten toho ovšem využil a hned se tam nastěhoval sám i se svojí novou přítelkyni. To byla taky ta jeho snaha, samými sch...

... s mojí M. v Praze. Jako obvykle jsem M. vyzvedl z práce a zajeli jsme tramvají na Hrad. Po cestě jsem jí i vyprávěl o té sebevraždě mojí kamarádky (viz předchozí článek) a shodou okolností si právě v okamžíku, kdy jsem byl u toho Obecního domu, přisedla do tramvaje jedna zrzka, sedla před mojí M. a asi jí nedalo, aby hned neřekla "máte moc krásnou ženu, ale není tam draho povečeřet?" To nás docela překvapilo, je přece neslušné druhé poslouchat a aspoň nereagovat, a tak to raději M. dopověděl až když jsme vystoupili. "Proč jsi mlčela když řekla že jsi moje žena?" řekl jsem M. "A proč bych měla?" nato M. Tam jsme se pak rozhodli k procházce Jelením příkopem a že se pak uvidí kam dál. Nad Jelením příkopem stojí Masarykova vyhlídka. K ní jsme taky vyšli. Moc toho z ní vidět není. Jen stromy. Pak jsme prošli Novým světem... ... a měl jsem štěstí, že jsem mohl nahlédnout i do jednoho dvorku. Zastavili jsme se i v kostele sv. Panny Marie, který byl otevřen. I...

Láska s člověkem někdy pořádně zatočí, pokud si nenechá malou rozumnou zálohu, odstup, pro případ, že je tím druhým zrazen, odmítnut a řítí se pak do propasti. Někdo je taky až příliš citově založený, zatímco druhý to bere rozumně a moc se případným koncem nermoutí. Každá láska má dvě polohy. Na jedné straně radost a na druhé žal. S tím se prostě musí počítat a to k lásce patří. Ale abych přšel k věci. Za mých studentských let jsem měl jednu dobrou kamarádku, která sice nestudovala, ale chodila několik let s klukem, který studoval na vejšce... a finančně ho celou dobu finančně podporovala. Zkrátka a dobře, když dostudoval a dostal diplom, byl to hajzl, vybodl se na ni. Byl to pro ni ovšem šok a velká rána a nedovedla se s tím vyrovnat. A protože se mi i dřív často svěřovala, zavolala mi a dali jsme si schůzku. Vidím to jako dnes. Pozval jsem ji na večeři do Obecního domu (tam se k nám i vnutila provačka květin a tak jsem jí pár růží koupil) a snažil se ji nějak potěšit a rozmluvit něja...

... mně se tady líbí a každý den mi přinese nějakou radost a nějaké překvapení. Docela se divím, proč jsou někteří lidé tak zahořklí a nedovedou si dopřát co jim život nabízí. V neděli jsem si vyšel po Praze s Danou a na Kampě v jedné kavárničce nad Čertovkou jsem si konečně dal letošní burčák a Dana zůstala u kávy. . Pak jsme se vydali na Střelecký ostrov odkud je nejkrásnější výhled na Karlův most. . U Dany jsem pak dostal tuhle večeři. Špenát s něčím co jsou něco jako brambory. Dana to jedla taky, ale pak jsem měl po večeři i společníka, když umývala nádobí. A pak pro změnu jsem to byl já, kdo přistál v cizí posteli. Je rozhodně lepší než ta moje, na ní je člověk jak na moři, ale zůstat se mi na ní do rána nechtělo. Musel bych si taky, viz předchozí článek, žehlit slipy. A vůbec procházka noční Prahou, když není vidět člověka, je taková krásná dohra... A měl bych snad dobrovolně utíkat ze života? .

Den začal krásně, do okna mi svítilo sluníčko a tak jsem hned zrána vydal do lesa. Nádherný chladný vzduch a klid. Pak jsem tam ale potkal anonymní ženu, sama mne oslovila, ani se mne nebála a ptala se co jsem našel. Nenašel jsem nic, ale pochlubila se že má aspoň tenhle malý hříbek. Pak jsem už našel jen tohle bedlu a to bylo taky všechno. Bude aspoň řízek nebo v těstíčku? . Ve městě jsem potkal tuhle anonymní ženu a ta byla pro mne taky opravdu anonymní. Já si dal pivo a ona kávu. Jediné minus u ní bylo, že byla kuřačka. Prošli jsme se po Karlově mostě... ... a na Kampě si koupila od anonymní prodavačky klobásu v rohlíku protože měla hlad. Já jí to nekoupil, protože jsem vegetarián a nechci podporovat zabíjení zvířat. Byly tam k vidění i vegetariánské obrazy od anonymního umělce. Ty se mi samozřejmě líbily. . . Ve Vojanových sadech jsme pak obdivovali tohle pávátko. Taky bylo anonymní a nemělo ještě jméno. Nakonec ta anonymní žena skončila v mé posteli a tu noční košilku jsem jí půjč...

... a už je zase v Praze. Přes léto ji zaměstnal její dům, její cestovní kancelář v Chortvatsku, její rozvod a samozřejmě hlavně její muž, který se nemohl smířit s tím, že od něj odešla a ruku jí zlomil. Navíc ji mlatil hlavou do zdi a proto byla těch 5 dní v nemocnici. Sádru jí z ruky už sundali, dostala jen obvaz, ale přesto je stále na nemocenské a má aspoň vycházky. Jet do Prahy k dceři jí poradila policie, aby se jeho třetí útok neopakoval, protože by to taky nemusela přežít. Nic jiného jí ani nemohli poradit. Kdyby byla ještě vdaná, mohli by mu zakázat za domácí násilí vstup do jejího domu, ale v tomhle případě je to jediné řešení. To jsou ty právní absurdity. Tak jsme se tedy po dlouhé době viděli, ukázala mi tu ruku... ... a šli jsme to do jedné hospůdky zapít. Tohle ovšem není Maruška, ale jeden muž, když jsem pak vystoupil z autobusu. V metru v novinách Metro jsem objevil tento inzerát a tak jsem si řekl, že se s vámi o něj podělím. Jak je vidět, je ta Žaneta opravdu stydlivá...

Denně potkváme stovky, neřkuli tisíce lidí a nevíme co jsou zač a co můžeme od nich čekat. Většinou je míjíme bez povšimnutí, ale jsou i případy, že s nimi přijdeme pro něco do konfliktu. Ovšem pak máme aspoň možnost, když si s někým "nesedneme", přestaneme se s ním bavit, nebo dokonce stýkat a máme od nich pokoj... zatímco třeba tady na blogu.cz se jim (zejména když se rozhodnou nás vytrvale otravovat) tak snadno nevyhneme. Ale naštěstí na ulici potkáváme víc lidí, kteří jsou k nám milí a něčím nás zaujmou (a to i tady na blogu), že nakonec ta anonymita se změní v přátelství, nebo dokonce důvěrný vztah. To pak vyvažuje tu nepříjemnost, kterou s některými lidmi máme. I tady na blogu jsem takto poznal pár lidí se kterými jsem se zapovídal a nakonec se s nimi skutečně setkal, jako třeba s Bohunkou, nebo Klárkou, ale podobně se mi to samozřejmě stává na ulici. Například s tou paví babičkou, nebo ženou se kterou jsem nedávno klátil ořechy. Ty znám sice jen podle křestního jména, ...