Kreperat

Vidíte ten pohled té staré paní. Copak si asi říká, pomyslel jsem si. Asi je pro ženu hrozné, podívat se do zrcadla a vidět se jak rok od roku stárne.... a muži se po ní už na ulici neotočí. Stárnout, aspoň podle toho co mi občas řekne Jitka "vy chlapi jste stejně na tom líp, vy sbalíte ženu v každém věku a jak vypadáte ani neřešíte..." je pro ženu přeci jen asi horší než pro muže. Tak to bylo jen na okraj k té fotce, když jsem šel v úterý na demo proti migrantům. . . Snaživé "sluníčko" pilně kreslilo nápis na jejich podporu... . ... zatímco pár tisíců bouřilo proti migrantům. Na metru se mi dostal do ruky jeden leták od jistého Jana Urbana v kterém tvrdí, "že za vším je Putin a expanzivnost Ruska. Cílem Putina je oslabit Evropu a hlavně demontovat Evropskou unii. Paralyzovat ji dopady uprchlickúé krize. Syrská občanská válka otevřela možnost vyhrotit vztahy mezi evropskými státy s pomocí vyvolávání paniky a nejistoty z masivních uprchlických vln s konečnou pla...

Jak jsem v předchozím článku napsal, M přišla o práci (pondělí byl její poslední den) takže to těžce nesla a proplakala celé odpoledne a mně taky nebylo nejlíp. Nebudeme se tak často vidět, jak jsme měli ve zvyku a to nám bude hodně scházet. Naštěstí, když M.odjela domů, ozvala se mi Pavlínka a já to docela uvítal... ta dokáže každému zahnat chmury. Ta rozesmátá holka je jako bezprostřední rozpustilé dítě a ani se nestydí ze sebe udělat blázna. . . Sedli jsme si pak do jedné pizzerie poblíž Staromáku a tam se přestrojila jako muslimka. Taky nemá problém z toho, že je trochu macatá a dala si dort... a pak ještě jeden. . Pavlínka není prodejná, jak se zdá. Ta dvou-stovka je moje, když jsem chtěl zaplatit. . . . Noční Praha je prostě kouzelná a ve dvou dvojnásobně. .

Moje M. dnešním dnem tady v Praze s prací končí (ten úřad kde pracovala taky končí) a jelikož sem denně dojížděla, naše milostná budoucnost je nejistá. Podobně jsem před dvěma roky dopadl s jinou M. (jaká shoda křestních jmen s nejspíš špatným koncem) která se po rozvodu musela odstěhovat až na druhý konec Čech. Jediný plus s M. je ten, že nebydlí tak daleko a můžeme se aspoň občas (i když ne denně, jak jsme byli zvyklí) vídat. Život prostě není nebíčko. Jsme tu jak v očistci a musíme se s ním pokaždé nějak vypořádat. Už včera byl celý den jako předzvěst něčeho nedobrého. Pro co jsem se rozhodl, nakonec skončilo špatně. Sedl jsem na vlak, že se podívám do Klánovic do lesa jestli rostou, ale zůstal jsem viset v Běchovicích, že vlak hned dál asi nepojede, protože někdo skočil pod vlak. V kupé jedno školní dítě prohlásilo: "Zase nějakej zasranej debil..." Doma jsem se pak dočetl, že to byla dvadvacetiletá holka. Taky asi řekla životu sbohem. Čekat jsem nechtěl a tak jsem se radě...

Nevím jak u vás někde v dědině, ale v Praze bylo krásně a přesto jsem musel zůstat doma. Jitka si totiž umínila, že z vděčnosti za ten botník (který jsem ji složil) mi dá do pucu kuchyň... a trvala na tom. Procházka s ní by mi byla milejší. Bylo to takové její milostné vyznání... a to se prostě neodmítá. Ovšem netušil jsem, že je Jitka v úklidu tak důsledná a poctivá. Trvalo jí to celou sobotu a ani to ji nestačilo... pokračovala i v neděli. K večeři chtěla bramborák s párkem. Párek dostala, ale musela si ho koupit, nepodporuji zabíjení zvířat. Sám jsem ho měl pochopitelně bez masa. Zapomněl jsem říct, že Jitka je vášnivá kuřačka a to mělo i vlastně podstatný vliv na tu dobu. V mém bytě se nekouří, takže každou hodinu si vzala přestávku a šla si před barák (bydlím ve 12.patře) zakouřit. Takhle dopadnou lidé, když mají sucht (návyk) a stanou se otroky. Po půlnoci, než jsme šli spát, jsem musel s ní, protože se bála. Ráno šla před barák naštěstí sama, to jsem odmítl, protože si vzala ven...

... mne Maruška tak dokáže vynervovat. Abych to řekl popořádku, jeden důvod bych tu hned měl. Ve středu mě měla navštívit a uvařit mi knedlíky, což bych i sám dokázal... byla to její nabídka. Ale nakonec poslala sms, že musí jet domů, protože ten její debil (tak to i uvedla) nezaplatil nějaký dluh a přijede si pro něj nějaká vymahačská firma. Prý pak ke mně přijede přímo hned jak to bude možné... a teď už je pátek ráno a stále od ní žádná zpráva. Mezitím se mi ozvala Jitka, že by mi přijela uklidit kuchyň (prý se na ni nemůže dívat jak je upatlaná) a já to musel kvůli Marušce, protože jsem se domníval, že přijede ve čtvrtek nebo v pátek, odvolat.... a tím jsem ji docela naštval. Napsala mi že "se nebudu vnucovat a ať ti to uklidí ona." Mám já tohle zapotřebí? Nakonec jsem se tedy včera raději domluvil s Dagmar, že půjdeme na Petřín na jablka a aspoň ta je v tomhle ohledu důsledná, přesná a svědomitá... jeli jsme dokonce ve stejné tramvaji na Pohořelec a jelikož jsem do ní nas...

Kavky si oblíbily celou Malou Stranu a nejvíc jsou v poslední době vidět na Karlově mostě a ve Vojanových sadech... a rád je tam pozoruji. Jsou šikovní a když teď tam padají ořechy, je až k neuvěření jak jsou rychlí, aby si je mohli sebrat a uletět s nimi než se k nim skloním třeba já. Ale neperu se s nimi o ně, naopak jim je dopřeji, protože je mám rád a mohu sám, na rozdíl od nich, něco koupit a uvařit. . . . Toho dne, 8.října, byla i překrásná obloha, jaká se často nevidí. . . . Měli jste se mnou krásnou procházku? Pak jsme zašeli i do Vojanových sadů, proptože jsme té procházky neměli dost. . Dnes jdu s Dagmar na Petřín na jablka a třeba se tam i pod jabloní políbíme i když nebude rozkvetlá. .

Často se do něčeho, do nějakých cizích osudů přimotám a ani nevím jak. To mám z toho, že rád lidem v nouzi pomáhám. Moje kamarádka potřebovala pomoc při skládání botníku, který ji přišel v dílech (které byly navíc špatně označené), tak jsem se z Masaryčlky vypravil za ní. Dokonce i návod na ten botník (byl z Polska) byl nepřesný, takže jsme si na ním docela lámali hlavu a vydrželo nám jeho sestavování (byl i se šuplíky) skoro celé odpoledne. Když jsme byli v nejlepším (myslím uprostřed práce) zavolal její kamarád (chodí s ním dva roky), aby ho pustila nahoru... a ona mu řekla ne. On si to hned vysvětlil, že tam někoho má (no já tam byl) a hned ji začal bombardovat esemeskami ať mu vrátí klíče a jeho kolo, které měla v ve sklepě v kočárkárně. To moji kamarádku ovšem naštvalo, "je to magor," řekla mi, "tohle mi dělá pořád a nebudu skákat jak chce" a telefon nebrala. Ten botník jsme nakonec zdárně postavili, udělala mi k večeři palačínky a šli jsme si sednout kousek od...