Kreperat

Dáša mne včera vzala na bohoslužbu za oběti terorismu Uctěme oběti terorismu Zveme Vás na bohoslužbu do kostela Jana Křtitele Na prádle ve čtvrtek 10.12.2015 v Praze na Kampě v Říční ulici v 17 hodin (v den Lidských práv). Ekumenickou bohoslužbu povede Jan Židlický farář Československé církve husitské a Jan Kuner, kaplan vojenského špitálního řádu Svatého Lazara Jeruzalémského. a byl jsem jí i vděčný, protože jednak ten kostel byl stále zavřený a navíc jsem nikdy neviděl husitskou mši i s přijímáním pod obojím. Malý problém byl jen v tom, že ji organizoval Úsvit spolu s Konvičkou (pokud nevíte kdo to je, stál spolu se Zemanem na podiu 17.listopadu na Albertově) a jejich přívrženci... radikální odpůrci migrantů. . . . . . . . . Myslím. že tahle je Volfová, ta se připlete v politice všude. . Po mši bylo velké focení a kdo se vyzná trochu v politice, jistě tam někdo pozná. Samozřejmě, nešlo tam jen o tu mši, ale i setkání lidí, kteří proti těm utečencům brojí a bojují. Ta bohoslužba by...

Tak takové nízké sebevědomí mají některé ženy, znám i takové, a kolikrát jsem si říkal, co je asi k té závislosti vede. Možná jsou neschopné se postavit na vlastní nohy a jejich muž se po celou manželství o ně staral... a teď třeba její muž utekl za mladší a zůstala sama. Taky je možné, že je to prostě pro ni zvyk, taková železná košile, že měla toho svého muže jen pro sebe doma a teď je tu najednou prázdný byt a nemá se o koho starat. Po kom uklízet, pro koho vařit, koho hýčkat a v neposlední řadě i komu občas vynadat. Tak tohle bylo jen takové malé zamyšlení nad některými ženami. Ovšem je i řada takových, že je to pro ně velké ulehčení, že se muže konečně zbavily, takové znám taky a jediné co jim asi schází, jak mi třeba napsala Verunka: mám to ráda čím dál tím víc ale bohužel ted na bodu mrazu ještě že jsou pomůcky jistě jste pochopili co měla na mysli. Přeji vám hezký den. .

Ráno vstanu až se (bez budíku) vzbudím a chvíli medituji, dokud se zcela neproberu. Je to výsada, když je člověk na vlastní noze a jsem za ni i vděčen. Někdy se probírám i sny, který jsem měl a pak, pokud mám náladu, pracuji na další knize. Samozřejmě se taky podívám do počítače co kdo píše a tentokrát to byla Ola, která mi sama od sebe bezelstně nabídla, že mi olouská vlašáky (nemám louskáčekj), které jsem dostal od Jitky, která je na ně alergická. Chtěl jsem se jí odvděčit třetinou, ale ona to odmítla. Prostě jsem to nabídla jen tak. Když louskám ,tak ráda pomůžu i druhému. Já už jsem prostě taková dobrosrdečná. A vím, že toho i spousty lidí využívá. Pak mi napsala i M., která se se stále víc se svými depresemi potýká a nechce vidět nikoho (ani mne) a je jako želva, která je do svého krunýře zalezlá. Nechce žádnou pomoc a prý ji mám dát čas. Až budu v pohodě, dokud nevím co se mnou bude nejsem schopná normálně uvažovat. Už je mi trošku líp, dneska jsem brečela jen jednou, a tak ješt...

Nic světoborného, ale někdy se dostanu do situace, že nevím jak z toho, ale radit mi nemusíte... vždycky se z něčeho nějak vylížu. S romky (říkám cikánky, protože na tom oslovení nevidím nic hanlivého) jsem neměl nikdy žádný problém. S jednou holkou jsem si víc jak rok na blogu psal a kdyby svůj blog nesmazala, asi ji někdo v něm napadal, psal bych si tam s ní dál. Ale abych to neprotahoval tak k věci. Na mém druhém blogu (a asi nejsem sám, kdo má i další blog) jsem se nedávno seznámil s jednou ženou a nakonec i s ní jsem si nakonec přes fb privátně psal... až jsem se před pár dny unáhlil a pozval ji do Prahy, což nezvykle okamžitě přijala s tím, jestli by u mne mohla i přespat. To mne docela zarazilo (i když jak víte, nebyla by jediná) a trochu jsem zbystřil. Taky mne už delší dobu u ní vrtalo hlavou, proč si moc s pravopisem moc neláme hlavu a třeba i a y u ní nehrají moc velkou roli. Zeptal jsem se jestli je Češka a bylo tady: ja sem ronka nevadi tyto. Samozřejmě (v tomhle jsem dík...

Některé holky se ani nemusí maskovat a mohou to být i blondýnky a čertice v sobě nezapřou. Byl jsem se včera projít v noci po Praze a tahle tančila s ohněm. . . Bohužel často ve stínu nebo dokonce ve tmě, ale o to víc hrůznější. . . . Zlobivé děti skončily v pytli. Z něho šla opravdu hrůza. . . . . Odpoledne jsem potkal Josefa Klímu a měl jsem možnost s ním i prohodit pár slov. Připravoval z Mikulášské něco do svého pořadu, ale to vám neprozradím... uvidíte v televizi. Na závěr, jako tečku, andílka. Táta jí právě maloval červené tvářičky. .

Dana mne pozvala na večeři a ještě štěstí že jsem se předtím doma najedl, protože jsem věděl jaká je kuchařka... byly tam jen oříšky a víno, protože je na žlučníkové dietě a proto ani nevařila. Vlastně mi o tu večeři ani nešlo, rád si pohraji s jejíma kočkama. . . . . Zabavili jsme se i jinak než kočkami, například sociálním nevědomím... ... které měla na nočním stolku u postele, snad tomu věříte... ... a ráno, za svítání, když jsem od ní vypadl, napadlo mi že si dopřeji malou procházku k Vltavě. Trochu jsem si i potřeboval po tom víně hlavu pročistit, ale udělal jsem moc dobře. No není to nádhera? .

Tak jsme si nakonec s Míšou (je Miroslava, ale říkám jí Míša, protože míši mám rád) řekli, že se podíváme na Staromák na vánoční strom a dáme svařák... . . . . . . ... podíváme se na zvířátka... . . ... a pak si u mne doma dáme bramboračku... ... pak další víno... což se to protáhlo až do rána. Takhle to s vánočním stromem a se svařákem někdy končí. .