Kreperat

... aneb úpadek české společnosti. Někdo tomu říká buranství, ale ono vyjde na stejno. Možná, kdo se včera z tepla domova na tu inauguraci díval, se nad tím ani nepozastavil, protože jsme si na ty trapnosti zvykli, ale tentokrát to přímo bilo do očí. Západ, jehož etika nebyla narušená komunismem, se stále na nás dívá jako na plebejce, podobně jako na všechny ostatní země od nich na východ, které mají stále něco společného s orientem. Ale abych dlouze nemluvil, tak přímo k věci. Za prvé si tam Zeman hned rozdělil národ na ty dobré a na ty špatné, přestože stále tvrdí, že chce národ spojovat. Přívržence, kteří ho volili, si pozval na tu svoji slavnost na hradní nádvoří a nechal si je tam dokonce sjet autobusy, zatímco ty ostatní si držel od těla na Hradčanském náměstí za zátarasy. A taky tu stojí ještě za zmínku komický fakt, že ti jeho fandové přišli ověčeni šálami jako by šli na fotbal. Kde tu proboha jsme? Na Hradě, nebo na kopané? Další věc byla samotná inaugurace, kdy první co uděla...

8. březen, jak mnozí znáte, je Mezinárodní den žen, ale já mám s ním spojenou mnohem smutnější událost, dokonce tragickou a to je výroči smrti mého otce. Druhá, méně tragické, ale o to víc pochybná, byla inaugurace Zemana v jehož projevu se tak krásně vyjímalo slovo deviant, česky úchyl. Ale neřešme to. :D Ten hrozný pochmurný den, a to nejen díky počasí, mi ale projasnila dívka jménem Janko, se kterou jsem strávil pár krásných chvil procházkou. Nejdříve jsme nahlédli na Hradčanské náměstí, abychom viděli co se tam děje, stálo tam jen pár lidí a několik i s transparenty, ale pak jsme se raději vydali do Nového světa, taková "čtvrť", kde nám bylo příjemněji. Jen jednu malou chybičku to mělo a to, že Janko si nepřála abych ji fotil, čehož lituji. Je to přece krásná holka a nemá se za stydět. . . . Tady jsem obdivoval jen krásné vlasy. :D . . . . . . . A pak jsme se zajeli podívat na Hvězdu... ... ale spíš nás tam přivítalo bláto a zbytky ledu. Přesto to byl hezký den. .

Na jedné takové pěkně upravené a k pohoštění zřízené povýši kázal jsem sobě kávu dáti, kterouž mně paní sličná velmi milého vzezření přinesla. Vejda však s ní do hovoru, ještě více jsem se z jejího spanilého smýšlení, nežli z příjemné tvářnosti její potěšil. Sama stavu veselého horlila proti nemravosti a ostře tepala zbabělost a otrockou mysl na mužích nynějšího věku. Mužů svobodomyslných je jak šafránu. Co na to říct? Jen to, že ta by se mi moc líbila, jenže žila před více jako stopadesáti lety, článek je z roku 1849. Tak si říkám, jak asi vypadala? Třeba tak podobně? Jedna moje dobrá známá, mohu to snad říct, mne vybídla, abych se přihlásil na TWOO, že si tam můžeme trochu víc a volněji popovídat, než zde na blogu. Jaké bylo moje překvapení, když se na moji stránku okamžitě vrhla řada žádostivých žen s žádostí o seznámení, kolik jsem snad ani v celém životě neviděl. Zadané, nezadané, mohu si zvolit věk a jen si pak vybrat. Není to sňatková kancelář, co myslíte? Dělám si z toho tady s...

Mnozí dospělí se podivují, ač sami tou pubertou kdysi prošli, proč si ti mladí na ty deprese tak často stěžují. Jedná se jen o pózu, řeknou. Ale já myslím, že to tak docela pravda není. Takže co je k tomu vede,že jsou tak depresivní? Kdo je na vině? Přece jejich rodiče. A to v první řadě. Každopádně těch příčin je mnoho. Ale začněme tedy u těch rodičů, u vaší rodiny. Jste svědci jejich každodenních hádek, jste za každou maličkost peskováni, řve se na vás a často bez důvodu, vyčítá se vám, nemáte pořádné soukromí, musíte poslechnout, přestože s lecčím nesouhlasíte, v podstaně néjste svými pány, jste věčně švorc, jste na rodičích ve všem závislí a ke všemu musíte od nich každou chvíli poslouchat "co si stěžuješ, máš se tu jako prase v žitě a když se ti to nelíbí táhni na ulici." A samozřejmě je tu i ta škola. Ta rozhodně k pohodě nepřidá. O ní vám snad ani tady nemusím dlouhosáhle rozkládat, to znáte sami. Perzekuce od učitelů, trapnosti, kterých se musíte před školní tabulí po...

Není roztomilá? .

Zprvu spinkala u mámy. Pak se probudila a rozkoukávala se... ... a pak mi už pózovala. . . . . A tady můžete porovnat její výšku s mámou. Není to kráska? .

- Mladí "pokrokoví" spisovatelé se hlásí ke komunismu, ohlašují příchod úplně nového světa, starší generaci veskrze prohlášují za prohnilou a měšťáckou a vyslovují dokonce tvrdou větu: kdo nám nerozumí, má čas zemřít. Kdo je romantik nemusí nic uznávat. Pan Seifert taky po způsobu jiných vyhlásil čárkám, tečkám a velkým písmenům válku jako přežitek. A má-li někdo pokažené nervy, je obzvlášť způsobilý pro literární kariéru. Literáti žijí v tragickém osamění... - Jen dva malé citáty z jeho tehdejší knihy. "Pokrokoví" umělci mají nemalou zásluhu na tom, do jakého režimu, který trval 40 let, jsme se dostali. Nechali se těmi opravdovými zločinnými komunisty snadno zneužít. Právě to byl ten jejich romantismus. A pododobně to bylo i po 48. roce, když takhle totalita dostala moc. Nezval a Holan a myslím že dokonce i výše uvedený Seifert. psali na ně oslavné básně, stejně jako Kohout nebo Bondy romány. Časem prohlédli, že je to všechno podfuk, ale bohužel pozdě a nakonec se ...