Kreperat

. Motýlci si to mohou dovolit bez pohoršení i na veřejnosti. .

O koupi domku a pozemku nebyla zprvu s majitelem řádná řeč, zdálo se, že se všechny mé plány zhroutí na jeho neústupnosti, na jeho rázném "ne". Díval se zkoumavě na mne jako na blázna, který si bez uvážení umane nějakou nesmyslnost, která ho pro pár dní nadchne, ale pak z ní tak jako tak upustí. Kromě toho si příliš vážil půdy, kterou zdědil po otci, půdy, kde už jeho praděd někdy začátkem století založil banánovou plantáž. Skalnatý ostroh je sice neplodný, pouhý úhor a tudíž nevyužitelný, ale "rodinná půda, děděná z pokolení na pokolení, se nesmí za žádné peníze dělit." A co se týče domku, jakže si představuji v něm bydlet, v takovém chlívku tak akorát pro kozy? Ale potom, nakonec, po mém delším výkladu jaké kroky hodlám učinit, abych se chlívek stal obytným domkem s ohledem na investice, které do něj hodlám vložit, se nechal přemluvit k jeho pronajetí po dobu neurčitou, jasně řečeno, až do mé smrti, kdy všechno mu připadne tak jak leží a stojí. Stiskem ruky jsme n...

Obnova domu Poprvé jsem tu zříceninu, zchátralý opuštěný hrádek, zahlédl před lety při procházce ostrovem, když jsem tu ještě pobýval se svou ženou a dětmi a byla to láska na první pohled. Stál osamocen na ostrohu skály nad mořem "bičován větry". Byl to dům, který celé roky osudově čekal jen na mne. Už tehdy bylo naše manželství na pokraji rozvratu, nedalo se na něm nic cokoli opravovat, takže jsem si ve skrytu duše předsevzal, aniž jsem tomu zcela věřil, že jednou, jestliže se konečně rozhodnu sbalit všechny své kufry a dát všemu sbohem, moje cesta povede právě sem a majitele, je-li ještě nějaký, se pokusím přesvědčit, aby mi dům i s pozemkem prodal. Navrhoval jsem celý život nejrůznější úpravy, obnovy a přestavby, ale nikdy to nebyly domy, které bych postavil vlastníma rukama sám, ty pro mne zůstaly jen na papíře. Když jsem teď před domkem v úžasu konečně stál, musel jsem s lítostí konstatovat, že z dálky vypadal rozhodně lépe, ale to místo, ta poloha nad mořem byla tak poh...

. .

To bylo před lety. Od té doby se v mém životě mnohé změnilo, osud si se mnou zahrál jinak, než jsem předpokládal a doufal. Se ženou jsem se rozešel, našel jsem v sobě sílu od ní odejít a začít někde daleko, podle mých představ, a pak jsem se rozpomněl, kde jsem byl skutečně doma. Prodal jsem sbírku, auto, prodal jsem všechno co bylo možné i pod cenou zpeněžit, neprodejný zbytek jsem rozdal. Jediné co jsem si ponechal, byl jen můj starý psací stroj a pár CD hudby, kterou jsem miloval. I své knihy, vyjma několika autorů, Jeffers, Perse, Hamsun, Joyce, Bernard… na nichž jsem lpěl a nerad opustil. Ale i ty jsem nakonec po krátké úvaze, v zápalu cestovní horečky, prodal. Cítil jsem, že všeho, co by mne mohlo pojit s minulostí, musím se pro začátek, bez milosti, vzdát. Byly to jen dobře napsané knihy, nic víc. Když vyjde konečně z domu, bezděky se zastaví a zhluboka natáhne do plic vzduch vlhce prosycený jarem. "Život není tak špatný," znovu si připomíná, "jaro je opět tady. P...

. .

Nový domov Do hor, na úpatí toho majestátního prsu, který byl už vyhaslou spící sopkou, jsem potom jezdil večer co večer jen kvůli západům slunce. Každou vteřinu tam nebe měnilo barvu, od bledě modré po sienu, ale i purpurová, růžová a fialová, zkrátka docela všechny barvy, na které se jen pomyslí. A k tomu ke všemu, jako návdavek, oslnivě oranžová oblaka. Ta celá hra barev, světel a paprsků zapadajícího slunce trvala jen několik minut, ale člověk měl dojem, že se zastavil čas, že zažívá pocit věčnosti. Nakonec i ta temně fialová zmizela a všechno kolem rázem zahalila hluboká tma. Potom byly vidět jen hvězdy, které v té výšce, v průzračném vzduchu, ostře zazářily jako jiskry. Jindy, za bílého dne, když jsem vyjel nahoru a potom kus cesty ještě výš, jsem se dostával až nad mraky. Prostíraly se pode mnou jako nedohledná zasněžená pláň, jako načechraná peřina, jako bílé zvlněné moře a pokud jsem pozvedl oči k obloze, spatřil jsem zase průzračné blankytné nebe a po něm se zvolna plovoucí b...