Kreperat

... ale není to Maruška ani žádná jiná. Pokuste se uhodnout. .

Samozřejmě to byli zase Rusové, ale tentokrát ta holka měl šmrnc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Fotky jsou zoomem, takže jejich kvalita není nejlepší, ale zato jste si jistě všimlí, že tak dlouhou serii jste tu ještě neviděli. .

Ta dnešní doba je úplně jiná než byla dřív, všechno je jinak a množenství vystřídalo mnohomužství. Možná to dojde tak daleko, že i muslimky budou mít čtyři muže a svět se obrátí naruby. Pokud bychom se vrátili v čase do minulosti, některé ženy měly pochopitelně taky víc milenců, ale přesto se mužům nemohly vyrovnat už tím, že existovaly bordely a většina žen byly jen domácí puťky, hospodyňky, které obvykle doma čekaly u plotny, dokud se ten jejich muž tam někde nevyřádí. Ženská emancipace je zkrátka na pochodu. Mohu-li mluvit osobně, mám sice taky několik kamarádek a přítelkyň, přeberte si to jak chcete, ale když na to nahlédnete zu opačné strany, často jde o vdané nespokojené ženy, které mají kromě svých mužů milence a já vlastně mezi ně patřím. Mám tady ty Messaliny jmenovat?... raději ne, některé znáte z blogu. Ale abych se vrátil k té kačence (když řeknu kačenka, hned se mi vnucuje ta dcera Zemana, ale o té zde nebude), která si nabalila dva kačery. Nebo si nabalili jako milenku ji...

Maruška mne ostříhala, jsem zase pěknej upravenej chlap, nevypadám už jako bezdomovec, ale křidélka mi nepřistřihla. Na Karlově mostě, kam jsem včera vyrazil sám (Maruška zase nemohla) jsem se seznámil s Jelenou. To jsem ani nevěděl, že Jelena je český ekvivalent ruského jména Elena. Je dole na fotce a zkuste hádat, která to v tom davu je. Karlův most byl zase hlava na hlavě. Jelena mluví rusky (a taky trochu česky), ale ve skutečnosti je Ukrajinka, i když Ukrajinka taky tak docela ne, protože žila, než emigrovala sem, v Moldávii. Ona ta Moldávie je hned vedle a pokud čtete noviny, je na tom podobně jako s tím Krymem. Putin se chce s vojskem taky prolomit do separastického proruského Podněstěří. To Podněstěří se po krátké válce v roce 1992 za podpory Moskvy odtrhlo od Moldavska, ale jeho nezávislost dosud žádný stát neuznal. A Putin si po tom úspěchu s Krymem na to teď brousí zuby. To tedy jen pro vás neznalé jen na okraj. Prošli jsme kolem Vltavy, pak na Staromák a nakonec na Václavák...

Už jsem tu několikrát psal, že Vojanovy sady je můj nejoblíbenější pražský park, kde jsem sedával už jako malej kluk a četl si tam nebo kreslil. S Maruškou tam taky občas zajdu jako minule a pokaždé se tím poklidem a krásou dobře naladíme, zvláště když kvetou moje oblíbené magnolie. . . . . . . . Přeji vám hezký den. .

O myšce jsem tu dlouho nepsal, ale to neznamená, že jsem ji kvůli jejímu uměleckému nepořádku u ní doma zavrhl. Naposledy kdy jsme se viděli mi ale řekla, že šla do sebe, že si uvědomila jak hodně zhřešila, že si sama sebe přestala vážit a tak se šla i do kostela vyzpovídat. A že chce zůstat zase čistá a být vzorem pro své děti. Se mnou to prý nemá nic společného a ani se na mne nezlobí. Nemohu za to já, ale to, že jí ovládky ty hormony a bylo by asi lepší, kdybychom se aspoň nějaký čas neviděli, protože by se neovládla a zase by skončila v mé posteli. Musím se přiznat, že jsem to docela uvítal. Jednak proto, že nerad dávám ženám košem, nerad je raním, nerad vidím jejich pláč, nerad jim beru jejich sebedůvěru (raději počkám až je třeba omrzím sám) a navíc jsem zjistil, že mám poslední dobou těch žen nějak moc a pomalu ztrácim nad nimi přehled. A ty necudnosti o kterých píši v nadpisu? To má taky co činit s myškou. Myška je ve všem všady taková přirozená žena a to znamená, že je i všude...

Čím jsem dospělejší, tím častěji se rád vracím do svého raného dětství, kde jsem cítil jako v bavlnce. Dostal jsem napít a najíst, byl nošen a objímán, v teplé náruči hýčkán a líbán... jen škoda, že si tak docela ty všechny radosti nepamatuji. Nebylo mi ani v pozdějším dětském věku o moc hůř... žádné existenční starosti a jediné co mne zajímalo, si všechno, co se mi nabízelo, náležitě užívat. Bohužel tohle cestování v čase je jen v mých představách... podobně asi jako u vás. Ale jsou opravdu lidé, kteří nejenže cestovali v čase, ale i v prostoru. Třeba takový Sai Baba, o kterém jsou mnozí lidé schopni přísahát, že ho viděli v různém čase v různých oblastech světa, zatíco jeho fyzické tělo nehnutě spočívalo v křesle v jeho ašrámu v Indii. A ani bych se nedivil, kdyby v čase necestovala ta svatá matka Schořová... byla u nás v Německu, v době kdy jsem ještě žil se svojí ženou, jako pečená vařená. Často se tam objevila jako duch a já se pak skoro bál o ní něco špatného říct. V takovém příp...