Kreperat

Po lese se teď toulám skoro každý den. Je to dobrá relaxace hned poránu. A ani těch hub nemusím mít tolik, mám jich hodně usušených ještě z Německa, kdy je nikdo nesbírá a rostly už koncem července a navíc začínám být jich přejedený. Tyhle jsem v lese nechal, ty se mi jen líbily. Ale toho hořčáka jsem si uřízl, protože Erička z blogu napsala, že se z ně dá vyrobit něco jako tonik. Chtěl jsem to ozkoušet, pít se to dá a chutná to po houbách. Ještě nevím jaké následky budu mít. Pár jerdlých hub jsem taky našel, přestože po neděli byl krčský les docela hodně Pražáky prochozený. Z jednoho kopce je zajímavý výhled na jedno nové sídliště. . Vypadá jako dětská stavebnice z lega. . V lese byl na jedné mýtině je i krásný mech, jen se do něho lehnout. Ve tři přijela Maruška a udělala borůvkové knedlíky z tvarohového těsta. Dokonce jsem je zapomněl vyfotit, jak jsem se do nich hned pustil. Dnes má odpoledne volno, tak přemýšlím, že bychom se spolu do toho mechu mohli položit. To není špatný nápad...

Včera jsem měl opravdu den klidu, vždyť jsem taky správný křesťan. Trochu jsem déle vyspával, mělo to na svědomí i to sobotní víno s Miluškou a jak jsem tak ležel v posteli, uvažoval o lidech, kteří se dokáží sexem s jinou orientací natolik pobláznit, že se chovají jako zastydlí puberťáci. Třeba tenhle muž z toho průvodu Pride. že se vůbec před lidmi nestydí takto vyvádět. A nebyl sám. . . To dítě z něho ještě dostane psotník nebo divoké sny. V ruce má prezervativ. . . Vždyť taky křesťané tam hlásali, že skončí jako ďábel v pekle. Nebo tahle holka, musela ukázat každému svoji prdel. K obědu jsem si dal smaženou brokolici, pak mi volala Marcelka a hodinu jsme si povídali, má starosti s mužem a odpoledne jel vyzvednout Marušku z práce. Ta chodinka pracuje často i v neděli a musela vstávat už v pět hodin ráno, zatímco já jsem v tuhle dobu teprve lezl do postele. Usínala už v metru, takže i večer byl den klidu. Přeji vám hezký den. .

. . . . . - . . Jen za tu krátkou dobu, co došel průvod z Václaváku na Příkopy, třikrát jsem zmokl, ale na koukání to i tak bylo. Pak jsme si na Kampě dali s Miluškou jednu plzeň ... ... a pak mne vzala k sobě domů ... . ... a malovali jsme a malovali až hluboko do noci. .

On ten pátek vlastně začal už krátce po půlnoci. Maruška přinesla litr bílého, tak jsme ho vyzunkli a vlezli si do postele. Tentokrát neusnula... uspával jsem ji do půl třetí. K tomu jsme si pustili ty Variace od Bacha. Zkuste to s nimi taky a uvidíte jak vás to "nahodí". Ráno kolem desáté jsme se probudili, dali jsme si malou rozcvičku a šla nám uvařit kafe. Nejraději má pravé české zrnkové a já si dal rozpustné Jacobs. Nemám rád ten lógr v zubech. A pak se hned vrhla do vaření, protože doma nebylo dohromady nic hotového. To už bylo jedenáct, takže jsme měli snídaňooběd houbovou smetanovou omáčku z těch hub, které jsem s Marcelkou nasbíral včera. Ta je sbírala, jak jsem tu psal, přes mobil. Těsně po obědě mi zavolala Miluška, ta malířka, a docela mne to rozhodilo, protože Maruška řekla "zvoní ti telefon" a já to musel zvednout. Naštěstí Maruška hned nato musela do práce na odpolední, takže jsem Milušce jen řekl, že ji zavolám později. Jen dobře nevím jak to obě vza...

Probudil jsem se ještě za šera o půl šesté a docela mne to překvapilo a přemýšlel jsem proč asi. Takhle brzy jsem se už dlouho neprobudil. Možná ani takové šero nebylo, byly jen zatažené závěsy. Jasně, Maruška byla už v trapu a nespíš mne probudilo klapnutí dveří, jak odcházela. Docela mi příšlo líto, že jsem ji zase zaspal a nepolíbil, když musela chudinka do práce. Znovu usnout se mi už nepodařilo, tak jsem vstal. Vzpomněl jsem si, že jsem včera koupil květák a tak jsem si řekl, že bych ho mohl předvařit. V poledne bych si ho dal smažený ve strouhance. Večer jsem navíc našel starou mg kazetu bez popisky, tak jsem si ji hned pustil. Abba... tak tohle jsem si kdysi oblíbil? To snad ne, moje ex ji asi milovala. V půl osmé za okny dokonce vysvitlo sluníčko, tak to snad bude i hezký den, řekl jsem si. Pak mi napadlo, že včera, když jsem rovnal knihy v knihovně, jsem tam objevil Alenku v kraji divů a za zrcadlem. Nikam mi nepasovala, protože byla nadměrně velká, na rozdíl od Alenky v knize...

Pro někoho smolné číslo, ale já měl zase hezký den. Původně jsem to chtěl tady nazvat "středa je ho tam třeba", protože se mi vrátila Maruška, ale pak jsem si to rozmyslel, protože by mi třeba článek ani neotiskli. Ono už stačilo, když mi kvůli jedné nevinné fotce chtěli zrušit blog a navíc mne i vyrazili AK. Nejenže se mi vrátila Maruška, oba jsme si aspoň od sebe odpočinuli a nabrali nové síly, ale ozvala se mi i Vladimíra (ta z minulého týdne) o které jsem si už myslel, že si to se mnou rozmyslela. Ale na druhou stranu jsem stále věřil, že se jednou ukáže. Ženy, které mne jednou poznají, už se ode mne nedokáží odpoutat i kdyby si to nejvíc přály... Jo, dělám si legraci. Ozvala se mi taky Miluška, ta výtvarnice, která trávila celé léto na chalupě. Každopádně mne potěšilo, že po těch víc jak třech měsících. co jsem byl v Německu, na mne stále myslí. Budu mít asi zase docela pernej týden, protože v sobotu je i Pride a tam bude zase Klárka, ale to já rád. Nerad se tady nudím. ...

... ale já si nestěžiji. Nic neplánuji a nechám se každým novým dnem překvapit, čím mne potěší. Ráno jsem se probudil o půl desáté a napadlo mi, že bych mohl dokoupit pár kamenú v Horních Počernicích. Při cestě domů, když jsem seděl v metru, mi volala myška, Dana, jestli bych nechtěl vidět jak její děti hrají. To bylo kolem třetí odpoledne. Ještě jsem se tedy zastavil doma, něco malého pojedl, protože jsem nesnídal a dostal jsem docela hlad a pak se za nimi vypravil. Hráli před Mikulášem, kostelem u Staroměstského náměstí. A oprávdu krásně... lidovky. Po cestě jsem si říkal, jaké to mám já vlastně štěstí, že vždycky se někdo najde kdo chce se mnou sdílet svůj čas a dokonce se sám ozve. Náš život právě díky jim je tak bohatý... a můžeme prožívat naplno každý okamžik, který je nám Bohem dán. Myška má skromé a nadané děti a má z nich opravdu radost. Chtějí si o prázdninách něco přivydělat. Myška mne tady ještě neviděla a tak jsem ji pozoroval jak to s nimi prožívá. Aby neseděla na schodec...