Kreperat

Tentokrát to naše toulání bylo opravdu až ke hvězdám. Ale přesto nebylo tak docela akční jako ve čtvrtek. Jitka nebydlí přímo v Praze, jen denně dojíždí, takže Prahu moc nezná. A aby ji lépe poznala, vybrala si aspoň na odpoledne dovolenou. V jejím obchůdku, když jsem tam v poledne dorazil, zase pilně kreslil její mírně postižený svěřenec. Kreslí jen auta a je z nich přímo nadšenej. Sedli jsme si pak na devítku a jeli se projít do Kinského zahrady. Musím se přiznat, že jsem si tam i zavzpomínal na holky, se kterými jsem tam byl. První byla Anička, pak Bohunka s Klárkou a jako poslední Viktorka. Všechny milé, krásné a každá jinak. . Pak jsme přešli na Petřín a sedli si do Růžové zahrady. Kolem čtvrté jsme usoudili, že bychom mohli něco snít, tak jsme se rozjeli ke mně domů, že si něco rychlého ukuchtíme. To byla vlastně jediná větší akce toho dne, tedy kromě těch špaget. Vařili jsme je podezřele dlouho. Abychom trochu vytrávili, kolem desáté jsme se vypravili do města na noční procházku...

... kdy za noci, před šestačtyřiceti lety, se k nám zatoulaly rudé hvězdy i se srpem a kladivem. Kolem desáté, to jsem byl už vzhůru, ale pořád jsem se válel v posteli a četl si v Alence, přišla mi tahle sms od Jitky. Zdálo se, že asi po mně touží, takže jsem se dal dohromady a vypravil se za ní. Na Náměstí Republiky už k tomu výročí vyhrávali... ... a ten co hrál před pár dny na Václaváku jako kůň, změnil se v prasátko. Na konci Celetné, jsme obdivovali žlutého hada... a na Staroměstském náměstí zpěvák a všeobecná pohoda. Zatímco děvčátkou s tátou obdivovalo orloj... ... na Mariánském náměstí si dořával číšník cigaretu-pause. Na Karlově mostě pak Japonky... ... a pod ním krásná nevěsta s rudou růží v bílém. Nesměly chybět Vojanovy sada, kde jsme si sedli na lavičku a zatímco se Jítka těšila mladou maminkou s dítětem... ... snažil se mne zhybnotizovat tenhle páv. Někdo tam napsal na zeď báseň o Praze. Pak jsem na Malostranské sedli na metro a jeli si poslechnout Plastiky, kteří odpoled...

... ale to se stává i v nejlepších rodinách. Maruška mne probudila, když vstávala o půl páté do práce a já pak už nemohl usnout. Otevřel jsem tedy Alenku v říši divů, ale ta mne taky neuspala a tak jsem si v ní četl dál až do devíti hodin. To už se mi zavíraly oči, tak jsem i tu Alenku zavřel a v minutě usnul. Bohužel dlouho jsem nespal, protože mne probudil telefon. Nějaká dívka, je pravda, že měla krásný zvonivý hlas, chtěla vědět jestli se holím strojkem, nebo žiletkami. Co všechno lidé o mně nechtějí vědět. Vstal jsem, osprchoval se, oholil a jel tedy za Jitkou, která má krámek s keramikou. Chtěl jsem ji prostě vidět i když jsme se měli sejít i odpoledne, až ten svůj krámek zavře. Neprodává tam svoje věci, ale výtvory tělesně a duševně postižených. . Některé působí i docela depresivně a není divu. Od Jitky jsem to pak vzal tramvají na Václavák a pak přes Staromák na Karlův most, kde jsem zase natrefil na Paulu. Tentokrát si sundala brýle a trochu si povídali. Ve Vojanových sadech j...

Stačí po Praze. Já mám tady vlastně každý den krásný, ale ten včerejší byl asi nejkrásnější a řeknu vám proč. Dostal jsem konečně českou občanku. Abych to vysvětlil, loni, když je vyměňovali za nové, jsem to zmeškal a propadla mi. Letos v březnu jsem si žádal o novou a nechtěli mi ji dát jen proto, že jsem neměl žádný platný doklad s fotkou že jsem Čech. Tu propadlou občanku neakceptovali, protože to byl podle nich neplatný doklad. Nejsou na těch úřadech magoři? A dnes ráno jsem tam po těch 4 měsících narazil na blondýnku, která byla rozumnější než všechny předchozí černovlásky a tu občanku mi udělala. Dostanu ji za 3 týdny. Stálo mi to sice pokutu 500 korun, ale za to občanství to stojí, tak jsem ji vyndal bez mrknutí oka. Jsem rád, mohu jít konečně k vobám a tomu všemu běhání po úřadech je konec. A pak jsem odjel do města, kde jsem měl schůzku s Marcelkou. A bylo i krásné počasí. Marcelka bohužel měla ještě práci, tak jsem se nejdřív prošel po Malé Straně. Pak jako vždy po Karlově mo...